včera jsme ve sboru zakončili naší vyučovací sérii "Báječná rodina". Přikládám své poznámky, něco z toho jsme včera už nestihli zmínit, protože nás tlačil čas...
Úvodem přikládám výukové video našeho kreativního týmu. Uvidíte v něm několik různých typů rodinných atmosfér. Psychologie jim říká "vyslen". Je to něco, s čím je člověk "vyslán" do života. Třeba se v některém z nich uvidíte (nebo uvidíme) a bude to příležitost k zamyšlení a změně...
Principy správné výchovy podle Bible
1. Úcta a respekt PLUS mantinel
Genesis 2:19 "Bůh vytvořil všechnu polní zvěř a nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve." Bůh prokazuje úctu a respekt člověku, ponechává plně na něm, jak nazve zvířata a přichází se zeptat a podívat na to, jak je nazve. Nestojí mu za zády a nekontroluje ho, neponižuje ho, ale se zájmem a respektem vidí v člověku, svém dítěti, někoho schopného tento úkol zváldnout. Zároveň je tu mantinel, má pojmenovávat pouze zvířata. Další příklad poskytnutí svobody v rámci jasně vymezeného mantinelu je Genesis 2:16-17 "Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez."
Schopnost vybrat si, v rámci mantinelu, dítě rozvíjí. Už malého dítěte se můžeme ptát: "Jaké chceš dnes tričko: červené nebo žluté? Barva trička = respekt. Fakt, že si nějaké tričko oblékne a nepůjde nahé = mantinel.
Kapesné 100,- měsíčně. Jak ho utratí je na něm = respekt, důvěra. Mantinel je ta stovka. Víc nedostane.
Proběhl výzkum: děti na hřišti si hrály bez plotu - všechny se držely uprostřed hřiště. Pak s plotem - hrály si rovnoměrně po celé ploše hřiště. Naše děti mantinely potřebují a je jim v nich dobře. I když testují, kde jsou, a zkoušejí je prolomit, nakonec jsou rády, že je mají. Cítí se v tom bezpečně.
Chyba: místo respektu tlak, řev, komandování a srážení (nejhorší: vyhrožování Bohem), a také je chyba nejprve autoritářsky nepovolit nic a nakonec pustit všechny mantinely a dovolit dítěti všechno co chce.
Efezským 6:1-4: úcta má být vzájemná, rodičů k dětem i dětí k rodičům.
2. Výchova ke vztahu s Bohem
Dt 4:9, 2.Tm 1:5-8 výchova k Bohu je zodpovědností rodičů, ne církve (ta jen pomáhá)
pozitivní motivace, osobní vzor, vyprávění si svědectví, akce s Duchem Svatým
Přísloví 22:6: "vytrénuj" dítě nebo "vštip mu to" když je malé, až zestárne, neodchýlí se
Max. výchovy probíhá do 3 let věku. (Ale pokračujme s modlitbou i v dalším věku :-) ) V malém věku dítěte je čas "dostat to do něj": Boží dobrota, návyk večerní modlitby a četby Slova, rodinná krátká pobožnost večer...
"Váš osobní vzor mluví hlasitěji než vaše slova."
Znovuzrození a křest v Duchu: "čím dřív tím lépe" (naše děti od 4 let)..."nedávejte místo ďáblu"...budou se znovu rozhodovat s růstem....křest ve vodě: znamení, jasné rozhodnutí, má zůstat v paměti na celý život, proto nedoporučuju v příliš raném věku...
Teenager: někdy divoké emoce, proces proměny, hledání, ... touha jít proti proudu....je skvělé, když je investovaná např. proti mrtvému náboženství a pro živou víru ..."ukážeme spolužákům, že být věřící je cool"...
3. Kázeň
Př 22:15 "Bláznovství je v srdci dítěte, ale metla kázně ho vyžene ven."
Žd 12:11 "Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostná, ale krušná, avšak později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti."
V každé rodině musí existovat jasná PRAVIDLA. Založená na Slově.
Malé děti kázníme metličkou. Jasný systém, např. 2 varování a po třetím neposlechnutí trest = výprask na zadek, nikam jinam, ne na veřejnosti. Ne: hysterické scény a řev. Ne: týrání. Káznit s chladnou hlavou a podle jasných pravidel. Oddělit "zlobení" od dítěte. Když byly naše děti malé, říkali jsme jim: "teď jsi zlobil a to bylo bláznovství. Tak teď půjdeme a to bláznovství ze zadečku vyženeme." Po napráskání jsme děti objali a řekli jim, že je máme rádi a jsme rádi, že už to bláznovství odešlo pryč.
Teenager: stejný princip, jiný slovník. Místo fyzického trestu zákaz počítače apod., hlavně více komunikace.
Dokud dítě živí rodič, respektuje jím daná pravidla.
4. Slova
Jan 1:1-4, Mk 4:14
- na počátku bylo Slovo
- v něm byl život
- všechno povstalo skrze něj
- slova jsou semena
Mluvíme slova povzbuzení nebo slova srážení? Je v našich slovech život nebo smrt? ("jsi šikovný kluk, i když se ti tohle nepovedlo" vers. "rosteš pro kriminál") Motivujeme děti k Bohu pozitivně, povzbuzením a dobrým vzorem nebo náboženským káráním? Vyučujeme je s respektem nebo na ně tlačíme?
Závěrem
"největší z nich je láska" (1.Kor 13:13)
no comment :-)
(doporučená literatura: "5 jazyků lásky", Gary Chapman)