Každé léto jezdíme na chalupu naší tety poblíž Vlašimi. Nikdy nevynecháme návštěvu restaurace v obci Kondrac - U Matoušků. Letos jsme se tam zastavili i s tetou. Vaří tam naprosto špičkově a na člověka vysloveně dýchne "duch excelence", i když se nejedná o luxusní restauraci, ale o obyčejnou českou hospodu.
Teta nám vyprávěla, že každé dva roky malují a trvale udržují čistou kuchyň. Je to rodinná firma s tradicí několik generací, která přežila všechny režimy. Mají vlastní porážku masa a jednou týdně otevřený prodej masa a uzenin. Člověk vejde, na tabuli si přečte nabídku asi tak pěti jídel, ze které si vybere. Jídelníček jinak neexistuje, nevedou ani účenky. Neutrácejí ani za propagaci. Tu jim dělají spokojení zákazníci. Je tam trvalý nával, pražáci tam jezdí cíleně na řízek a sjíždí se tam lidé z širokého okolí.
Když zákazník vejde, vybere si z tabule své jídlo, sedne si a už je u něj některý z Matoušků a probíhá objednávka. Ani nestačíte doříct, co si dáte, a už je to na stole. Polívku - hovězí vývar - manželka ohodnotila jako nejlepší, kterou kdy jedla. Na druhém místě, což je s podivem, se umístila polívka mojí babičky. :-)
Po polívce za dvacku přichází řízek i s přílohou tuším za 65 Kč. Řízek přetéká z talíře na obou koncích. Lahůdka. Chcete zaplatit? Okamžitě si vás někdo všimne a povolává k vám p. Matouška nejstaršího, který se vás zeptá, co jste měli. Co mu řeknete, to si zaplatíte. Neobvyklá důvěra vůči zákazníkovi, že?
Při odchodu si všimnete dvou věcí. Sotva se zvednete, tak po vás někdo uklízí stůl. A za druhé: u tabule je fronta lidí, kteří čekají, až si budou moct dát řízeček. Sortiment se až tak moc nemění. Dělají těch pár věcí, které umí dobře, už asi 100 let.
Dobrá inspirace jak podnikat. A pro mě i jak dělat církev. Dělat to málo co umíme - s excelencí, aby lidi přicházeli neděli co neděli "na řízek".
