Stanislav Hart

Deník toulavého pastora - BONUS 2/2

2011-12-28T07:39:00.000-08:00

Přidávám posledních pár fotek ze svých toulek ...

Novodobý "kostelní sbor" ...

Kvóty na odstřel medvědů - v zóně 1 smí být odstřeleno maximálně 165 medvědů, v zóně 2 si zastřel medvědů kolik chceš ...

A na závěr ještě pár fotek z rybaření na "Arkansas river" s pastorem Holdenem...

Deník toulavého pastora - BONUS 1/2

2011-12-28T07:20:00.000-08:00

Jako malý přídavek ještě přidávám několik dalších fotek s komentáři:

Pohonné hmoty "hrozně podražily" ... benzín už je za 14,-Kč za litr a nafta za 16 Kč za litr (foto - dolary za barel)

Abyste v kostele nezabloudili ...

Hlavní sál církve "Harvest Time" v arkansaském Fort Smith (2 800 míst k sezení)

Čas na modlitby (jednoduše a vlastními slovy....)

Když jsou děti na dětském programu církve hodné, dostávají body. Za ty si pak můžou něco koupit...

Deník toulavého pastora 28/28

2011-12-21T02:13:00.000-08:00

Den 28 - 7.11.2011

Po pěti hodinách spánku vstávám, snídám v hotelu a na osmou dorážíme na letiště. Odbavení je bez problému - dávám kufr na váhu a přeskakuje to mezi 49 a 50 librami. Limit je 50 liber. Uffff. V 8:45 jsem u své brány na letišti, dopisuju deník a čekám na letadlo, které odlétá v 10:10 do Atlanty.

V Atlantě mám na přestup 3/4 hodiny, takže přecházím plynule z jednoho letadla do druhého. Na palubě je internet, ale chtějí za něj necelých 10 dolarů. Facebook je zdarma, tak chvilku facebookuju. Mám z této cesty spoustu nových přátel (a to nejen na facebooku....)

Letadlo doráží do New York City včas. Mám tady víc než dvě hodinky na poslední přestup. Dávám si svůj poslední hamburger a čekám na odlet u brány 15 a už zase kolem sebe slyším češtinu. Lidi mluví o tom, jak si kde kdo dal panáka a podobně. "Sláva Bohu" a podobné věci z jejich úst neslyším...

Nejsilnější zážitek, který si z této cesty odvážím, je uvědomění si reality toho, jak Češi bloudí ve tmě a jak moc potřebuje náš národ evangelium. Neodvážím si to jako rozumovou informaci, ale připadám si jako Mojžíš, který se vrací od hořícího keře, se srdcem plným víry, nadšení a odhodlání zrealizovat poslání, které mu Bůh dal...

Perlička na závěr: v letadle New York - Praha jsem seděl vedle ukrajinského propuštěného vězně deportovaného z USA na Ukrajinu. Do letadla i z letadla ho doprovodili vždy dva ozbrojení policisté. Vyprávěl jsem mu svůj životní příběh a říkal, že jeho nejlepší kamarád je křesťan...

Končí moje výprava za poznáním, zkušenostmi a financemi na sborovou budovu. Bůh se opět ukázal jako ten, který je "schopen učinit nezměrně víc, než vše, co prosíme nebo rozumíme podle moci, kterou působí v nás". Věřím, že ovoce této cesty ještě ani nedokážu pobrat...

Konec a začátek nových skvělých věcí ...

PS: K dnešnímu dni (21.12. 2011) již bylo prodáno a rozdáno celkem 2 120 kusů knihy "The Story of an Exchange Student" (1.vydání činilo 3 900 ks) a to lidem z České republiky, USA, Německa, Japonska a Jihoafrické republiky. Investiční náklady: 105 081,- Kč, Výnosy: 446 603,- Kč. Veškerý čistý výtěžek je účelově vázán na stavebním fondu AC, Křesťanský sbor Liberec.

PPS: K realizaci našeho snu (moderní kostel v Liberci) vede ještě dlouhá cesta. Její součástí jsou obyčejní lidé jako jste Vy a já. Chcete-li mít na ní podíl, kontaktujte mě na stan.exchangestudent@gmail.com a objednejte si i Vy tuto knihu za 160,- Kč. Pošleme Vám ji s fakturou k bezhotovostní platbě s českým překladem.

Případný přímý dar je možné poslat na běžný účet naší církve 196 314 705 / 0600 pod variabilním symbolem 11. Na vyžádání Vám vystavíme potvrzení o přijatém daru pro daňový odpočet. Děkujeme, pokud se rozhodnete i Vy podpořit tento projekt jakoukoliv (třeba i zdánlivě nevýznamnou) částkou.

PPPS: A video na závěr :-)

Deník toulavého pastora 27/28

2011-12-21T02:07:00.000-08:00

Den 27 - 6.11.2011

Během hotelové snídaně běží v televizi reportáže o zemětřesení. Bylo to historické nejsilnější zemětřesení, které kdy Oklahoma zažila.

Volá mi pomocný pastor, ujišťuje se, že vím, že se posouval čas, a že mě vyzvedne v 9:30. Shromáždění začíná v 10:45.

Poslední neděle probíhá podle hesla "nejlepší na konec". Dopolední shromáždění v Komanchee, Oklahoma a večerní v Altus, Oklahoma jsou mimořádně úspěšná. Určitě byla nejlepší z pohledu toho, že se mi kázalo moc dobře, uvolněně, a vůbec mi nedělalo potíže kázat anglicky. Byla úspěšná i z pohledu prodeje knih. Ráno i večer dostávám zhruba 45 minut času a jde to skvěle. Zbylé knihy věnuji jako dar pro studenty a mládež...

Církevní budova sboru, ve kterém kážu dopoledne, se nachází uprostřed pole - deset minut za malinkou osadou o čtyřech tisících lidí. Přesto je modlitebna o kapacitě asi 600 míst k sezení našlapaná. Je to krásný velký komplex budov, který církev plánuje do budoucna rozšiřovat. Aktuálně o mládežnické centrum.

Vcházíme dovnitř a zaujme mě na chodbě "sborový bankomat" na příjem desátků a darů pomocí platebních karet.... :-) Prý je to v Americe teď novinka a je to prý dobré hlavně pro lidi kolem dvaceti let, kteří prý téměř vůbec nepoužívají hotovost, ale všude platí kartou. Pastor zahajuje shromáždění slovy: "Welcome, earthquake survivals!" (Vítejte, vy, kdo jste přežili zemětřesení).

Pastor plus dalších 6 lidí jde se mnou na oběd. Moc milé - pár jich projevuje zájem o podporu misie u nás. Nic konkrétního, ale vyměňujeme si pro zatím kontakty.

Jedni manželé mě převážejí dvě hodiny autem cesty do Altus, Oklahoma. Paní má v církvi na starost dětskou službu. Vypráví o kategoriích dětí 0-1 rok, 2 roky, 3 roky, 4-5 let a tak dále. Trochu mě zaráží ty kategorie do dvou let a ptám se, jestli tam maminky děti odevzdávají a jdou na shromko. Prý ano. Nechápu, jak může být dítě do dvou let bez maminky. Jsem šokovaný z odpovědi. Naprostá většina všech maminek se prý vrací nejpozději do 6 až 8 týdnů po narození dítěte zpět do práce a děti jsou prý tedy zvyklé být přes den v jeslích. Proto v církvi nemívají problémy s tím, že by jim chyběla máma. Krmené prý jsou výhradně z lahve.... Říkám, že je to hrozné, že dítěti pak do života chybí něco důležitého, blízké pouto mezi maminkou a děckem.... Paní se mnou souhlasí a říká, že je to smutný fakt a trend poslední doby.

Přeju si, aby se k nám toto nepřeneslo... Zjišťuju ještě, že když by přeci jen byl s dítětem problém, maminky malých dětí dostávají vysílačky, které jim v případě krize začnou vibrovat... Ptám se, jestli nemají problémy s dobrovolníky, a zjišťuju, že samozřejmě ano, že v podstatě probíhá trvalý nábor služebníků do dětské služby. Pastor to propaguje a je jedna z jeho velkých priorit. Shodujeme se na tom, že služba dětem a mládeži je mimořádně důležitá - klíčová. Snaha je, aby se služebníci ve službách střídali. Víceméně to děláme dobře. Jen si uvědomuju, že se nechci dožít toho, že bychom zaváděli dětskou službu (bez maminek) pro děti do dvou let... Cesta rychle uběhla a jsme na místě.

Církev ve městě Altus se schází v bývalém luteránském kostelíku. Je to přízemní budova formátu supermarketů Billa, Penny, apod. s plechovou střechou. Ačkoliv je skromná, působí hezky, metr od země je obložena vápencem, interiéry jsou moc pěkné. Sál má kapacitu nějakých 150-200 míst.

Manželka pastora vypadá jako Hana Zagorová. Její manžel nemá vzhledem daleko ke Štefanu Margitovi. Říkám jim to s vysvětlením, kdo jsou, a oba se smějí. Pastor navrhuje udělat v Liberci koncert propagovaný jako koncert Hany Zagorové, kde by zpívala jeho žena a kázalo se evangelium. :-) Skutečně taky zpívá - a moc hezky. Na shromáždění vede chvály. Pastor Jan (džén) a jeho žena Cindy (sindy) jsou velmi vřelí. Sbor je "menší", chodí do něj jen asi 200 lidí. Mají prý koupený pozemek. Chtěli se pustit do stavby nové budovy, když přišel ekonomický útlum a poklesly příjmy, tak to museli zatím odložit na neurčito. Proto odkoupili od luteránů dočasně tuto budovu a do budoucna by v ní chtěli mít nějaké mládežnické centrum.

Shromko je úžasné a po něm i před ním proběhne celá řada milých rozhovorů. Jedni manželé mi předávají kontakt na člověka poblíž Prahy, zvěstovali mu evangelium a byli by rádi, kdybych se s ním zkontaktoval. Po shromku jedeme k pastorům domů. Mají farmu a na ní 200 krav a další dobytek. Povezou mě na večer do Tulsy. Musí předtím ještě nakrmit jedno telátko z lahve. Krmím ho chvíli i já, což je zachyceno fotoaparátem. Jan a Cindy říkají, že to ukážou lidem v církvi příští neděli s komentářem, že pastor Stan si musel odpracovat večeři :-)

V devět večer vyrážíme z Altus, Oklahoma do Tulsa, Oklahoma. Po 5 hodinách cesty vyplněné částečně intenzivní konverzací a částečně polospánkem dorážíme ve dvě ráno na letištní hotel v Tulse, kde přespáváme.

Deník toulavého pastora 26/28

2011-12-21T01:39:00.000-08:00

Den 26 - 5.11.2011

Ráno vstávám v 6 hodin, balím a převažuju kufr, abych neměl na letišti nadváhu. V 8 hodin přijíždějí Justin (který uvažuje o misii v Liberci) a jedna jeho kamarádka. Povezou mě do Oklahomy. Nastává loučení s Filis a Burtem. Prožívám to, jako bych opouštěl rodiče ... Bude se mi stýskat. Jim prý taky. Několikrát to řekli už včera. Mám se prý vrátit a přivést s sebou ženu a děti. Myslí to vážně. Byl bych moc rád, kdyby na to někdy došlo. 5 letenek by nebyla levná záležitost, myslím, že děti platí totéž, co dospělí.

Cesta proběhla moc hezky, rychle to uteklo. Vtipkovali jsme, mluvili jsme i vážně o Božím povolání a o misii. Oba tito mladí lidé mají na svých životech povolání od Boha a oba mají na srdci misii. Vypadlo mi z hlavy jméno té holky, ale říkala, že vyrůstala spíš v takovém "pseudokřesťanství", ale že když byla na střední škole ve druháku, začala v jejím srdci růst touha po tom, dozvědět se, o čem je vlastně křesťanství a srovnat si v sobě to, proč vlastně věří, a čemu věří. V té době jí někdo pozval na nějaké setkání mládeže, kde uvěřila a prošla nějakým dobrým učednickým kurzem základů křesťanství. Říká, že od té doby žije naplno pro Ježíše a je šťastná. Nechápe lidi, kterých je prý v Americe spousta, a kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, chodí každou neděli do církve, ale jejich životní styl tomu neodpovídá. Vyprávím o "křesťanských dealerech drog", se kterými jsem se setkal v americkém vězení. Oba se smějí....

Vyprávíme si dál o církvi, o předuchovnělých, zákonických a divných lidech. Shodujeme se, že lidi jsou stejní na celé zeměkouli. Zastavujeme na catfish. Už vím, co to je. Orientuju se už i v zeleninových salátech z pultu, vím, co na co patří, takže působím při nandavání jídla už profesionálně .... Kolem druhé jsme u hotelu. Prý můžu na pokoj až ve tři, ale Justin to usmlouvá a tak se ubytovávám hned. Loučím se s ním s tím, že se uvidíme někdy v březnu nebo dubnu. Je už jisté, že přijede na dva týdny do Liberce, a budeme se během toho modlit za Boží dokonalý plán, jak dál ..... Církev, ve které zítra ráno kážu, mi připravila milé uvítání, dali mi na pokoj dárkový košík s ovocem a sladkostmi. Milá pozornost.

Odpoledne odpočinek a práce na počítači na hotelovém pokoji. Večeře s jedním z věrných členů církve - moc fajn.

V jedenáct večer se můj hotelový pokoj otřásl. Všechno se začalo hýbat, naprosto mě to vyděsilo. Dost drsný - třesou se stěny, hýbe se postel, na které ležím. Najednou se stěny začnou hýbat tak o deset až dvacet centimetrů sem a zase tam. Jako kdyby nějaký obr vzal hotel do rukou a zatřásl s ním. Zdá se mi, že to trvá tak dvě minuty a pak to přestane. Dívám se z okna, jestli venku nezuří nějaká bouřka - celkem klid. Protínám si oči a ptám se sám sebe, jestli se mi to jen nezdálo, že jsem třeba unavený z celodenního cestování. Modlím se za ochranu. Připadám si jak ve snu a nevím, jestli je to reálné.

Nedá mi to a ještě zapínám počítač. Na facebooku vidím příspěvky od dvou lidí, kteří píší, že se jim otřásl dům, oba jsou odsud poblíž. Jdu na google a zjišťuju, že právě proběhlo v Oklahomě zemětřesení.

Článek o zemětřesení

Nacházím se ve městě Duncan. Googluju dál a zjišťuju, že jsem byl 100 mil jihozápadně od epicentra zemětřesení. Připadá mi celkem zajímavé, že zemětřesení proběhlo poblíž obce "Prague" v Oklahomě (tedy "Praha" ... v USA je obcí s tímto názvem několik .... je tu taky několik Paříží, Londýnů, atd.....) "Naše" zemětřesení mělo sílu 5,6 stupňů. Dočítám se, že zemětřesení o síle menší než 3 stupně se téměř nedá rozpoznat, a že zemětřesení o síle 7 a více mohou způsobit rozsáhlé škody v rozsáhlých oblastech. Hmmmm.... 5,6 je blíže k sedmi než ke třem.... Dočítám se ještě, že po hlavním otřesu následují obvykle tzv. "aftershocks" (následné otřesy), které jsou menší než hlavní šok. "Uklidňuje" mě věta, že když se stane, že je následný otřes větší než první, je překvalifikován na hlavní a původní hlavní je překvalifikován na "foreshock" (před - otřes). Nějak jsem se probral a nechce se mi jít spát ...

Píšu si na facebooku se dvěma lidmi, kteří zažili taky otřesy. Je to vtip přijet z Prahy do místa kousek od Prahy v Oklahomě a zažít tam zemětřesení? :-) Konečně jdu v jednu hodinu spát. Tedy hodinky si posouvám zpátky na půlnoc, protože tady začíná zimní čas (o týden později než v ČR).

Deník toulavého pastora 25/28

2011-12-20T08:04:00.000-08:00

Den 25 - 4.11.2011

Je pátek a dnes má vyjít článek v novinách. Vstávám a běžím do kuchyně. Článek je na titulní stránce přílohy nazvané "Život" a nese název "Muž s posláním". Dvě obrovské fotky z knihkupectví a příběh vykreslený v americkém stylu. Je to přes celou stránku. Vezu si ho domů. Jsem nadšený a říkám si, že tohle by člověk nevymyslel, to mohl udělat jedině Bůh... V článku je dvakrát uvedeno pozvání do knihkupectví Solid Rock mezi 11AM a 2 PM na dnešní den. Modlím se, aby se v tom naplnil Boží plán.

Článek

Nejen, že se v knihkupectví prodalo asi 30 knížek, což byl skvělý výsledkek, ale proběhlo několik zvláštních setkání. Přicházeli lidé, kteří mě viděli v novinách. Jedna paní říká: moje vnučka byla v létě v Německu a zkamarádila se s klukem z Liberce.... Za chvíli přichází paní a ukazuje mi korespondenci, kterou s manželem celé roky vedou s jedním člověkem z Frýdku-Mýstku. Mnohokrát se prý vzájemně navštívili. Předala mi na něj kontakt.

Po chvíli do dveří vchází zachovalý šedesátník s pozdravem "Dhobrý den. Jhak se maté?" Směje se a ještě přidává: "Ukončete výstup a nástup, dverže se zhavhírhají." Odpovídám mu česky a čekám na jeho vyprávění. Jmenuje se Bob Ford a byl s ženou v Praze na misii v letech 1990 až 1995. Založili v Praze mezinárodní církev International Church of Prague. Rád by se se mnou sešel. Mám už našlapaný program na zbytek dne, ale vnímám, že je to důležité, a tak posouvám schůzku s Sheyem o 3/4 hodiny a po skončení prodeje v knihkupectví jdu za ním do jeho kanceláře. Je baptistický pastor a jeho sbor je kousek od knihkupectví.

Máme asi půlhodinový krásný rozhovor. Říká, že církev v Praze, kterou založili, se scházela na náměstí Jiřího z Poděbrad u Baptistů. "Tam jsme měli s manželkou svatbu!", reaguju nadšeně. Ptám se ho, jestli neznal lidi z Campus Crusade for Christ (Studenti pro Krista) ... začínal jsem u nich bezprostředně po svém uvěření... nadšeně odpovídá, že ano, a že právě s nimi měli v ČR úplně nejlepší vztahy a skvělou spolupráci. Jednoho jejich pracovníka, Ricka, známe oba dva.

Ptá se na naší práci v Liberci a na situaci v ČR obecně. Popisuju, že vnímám, že v posledních pár letech (s ekonomickou krizí) to vypadá, že jsou lidé mnohem otevřenější vůči evangeliu, že hledají odpovědi, a že právě teď je ten čas otevřených dveří ke kázání evangelia. Vyprávím o naší službě a pastor Bob je nadšený a říká, že to děláme správně, že v Čechách je při budování sboru potřeba smýšlet evangelizačně. Říká, že věří, že naše setkání není náhodné, a že se právě modlí za to, že by rádi podpořili nějakou práci někde ve světě. Chtějí se zaměřit na pomoc jedné konkrétní misijní církvi namísto pomáhání mnoha různým a jen trochu... Mohlo by se jednat např. o evangelizační týmy, které by přijely a pomáhaly s evangelizacemi. Říká, že se jim tehdy v Praze osvědčilo používat hudbu a sport jako kontaktní prostředky a využít je k jemnému kázání evangelia. Taky mluvil o tom, že je dobré, když se opakovaně na dané místo vrací stejní služebníci, pomáhá to vytvořit vztah. Zní to moc dobře. Vyměňujeme si vizitky a loučíme se.

Vyzvedá mě Shey a Bob se s ním zdraví. Oba pastoři se znají, standardně vtipkují a utahují si vzájemně ze sebe. Bob pak říká: Sheyi, co takhle namísto pomoci Standovi individuálně, co takhle spojit síly a poslat tam tým složený ze zástupců více církví? Byla by to pak spíš pomoc města Fort Smith městu Liberec. To mě zasáhne ... nestálo by za to pokusit se zprostředkovat družbu mezi těmito dvěma městy? ...

Chvilku ještě pobudu u Sheye doma, povídáme a fotíme se s celou černouškovskou rodinou. Jsou roztomilí. Shey mě odváží "domů" na půl pátou, kdy odjíždíme k Sheile.

Sheila pozvala na brzkou večeři na pátou hodinu svého syna s manželkou a dvěma dcerami. Říká: "Standa patří do rodiny, tak jsem chtěla, aby ho poznal i zbytek rodiny." Po večeři mi dávají otázky. Pouštím jim sborová videa, ukazuju fotky Ještědu, českou klávesnici, českou zástrčku do elektřiny, vysvětluju, že si u nás nemůže koupit zbraň, kdo chce, což je pro ně nepochopitelné, atd.... Vysvětluju rozdíl mezi svátkem a narozeninami a syn si kupuje mou knihu. Jeho dcera ji okamžitě začne číst a je z ní nadšená...

Jedeme domů a díváme se s Filis a Burtem chvíli na televizi. Jdu spát. Ráno mě čeká 5 hodin cesty autem do jihozápadní Oklahomy. Mé tři týdny v arkansasském Fort Smith (s výlety do blízkého i dalekého okolí) právě končí. Bude se mi stýskat.

Deník toulavého pastora 24/28

2011-12-20T05:42:00.000-08:00

Den 24 - 3.11.2011

V 7:45 mě vyzvedá "doma" Dale Yerton. Jednou kázal v Liberci s použitím powerpointové prezentace o hledání pokladu. Právě se vrátil od Davida a Donny Haagových z Jižní Afriky, kteří ho považují za svého duchovního otce. Nejprve jdeme do restaurace na snídani, pak se přesouváme k němu domů. Zároveň má doma i kancelář své služby. Když přijíždíme k jeho domu, pochvaluje si, že zřejmě všichni jeho sousedi jsou křesťané. Jak se blížíme k jeho domu, ukazuje na jednotlivé domy a říká: "tady bydlí baptistický pastor, tito lidé jsou metodisté, tady je další baptistická rodina, tady bydlel člověk, který chodil do Harvest Timu a nedávno to prodal...atd....atd.....

Celá řada lidi už mi tu řekla, že nedokážou pobrat to, že může existovat společnost, kde všichni nevědí, že Bůh existuje, a že jeho syn se jmenuje Ježíš a narodil se, aby spasil všechny lidi, což je pro ně součást života, součást společnosti. Já zase pořád ještě nedokážu pobrat, že je "docela normální" mít všechny sousedy v ulici kolem sebe znovuzrozené křesťany. Je to ale krásná představa... Samozřejmě, že všichni na druhou stranu mluví o tom, že při setkání se mnou si uvědomují, že si toho neváží a berou to na lehkou váhu a taky to, že na severu a např. v New Yorku je to jiné, že se vůbec do země tlačí tendence "poevropštit" v tomto ohledu Ameriku a opustit její konzervativní křesťanské kořeny...

Dale Yerton mi ukazuje svou kancelář a dům, pár knížek a materiálů na webu. Seznamuju se s jeho ženou a dcerou. Na oběd jedeme do "sněz, co můžeš". Dávám si hlavně zeleninový salát. Jsem tady tak vykrmovaný, že musím jít do něčeho lehčího...

Cestou projíždíme centrem městečka Van Buren. Dozvídám se, že se tam natáčela celá řada westernů. Fotím si "staré" domy - původní banky apod... Když tam chtějí natočit western, dají jen pryč auta, posypou něčím silnici a je to. Vše je původní...

Dale mě vrací do Harvest Timu, skypuju s rodinou a pak mám schůzku s Sheilou. Vysvětluje mi, jak fungují v Harvest Timu finance. Překvapuje mě, že nemají rozpočet. Prý ho ale začnou zavádět. Vysvětluje, že rozpočet se může stát pastí. V určité rámcové podobě je dobré ho mít, lidé musí vědět, že když někde utratí proti rozpočtu víc, musí jinde ušetřit. Ale i ze svých pracovních zkušeností říká, že přes příliš detailní plánování dokáže být žrout času a nepřinést valné výsledky. Souhlasím s tím, že přílišné detaily dokážou zaměstnat x lidí a nepřinést výsledky, ale říkám, že rámcové plánování a osnova je fajn. Sheila přitakává a říká, že de facto takto rámcově rozpočty existují v tom smyslu, že to má Sheila i pastor v hlavě, které různé věci co stojí v průběhu roku. Zároveň jakýkoliv výdaj v průběhu roku musí být vždy předem schválen - nižší částky Sheilou, vyšší pastorem. V tom je absolutní vykazatelnost. Stejně tak v počítání sbírek, kterému je vždy přítomno několik lidí.

Vysvětluje, že jejich kritérium číslo jedna ohledně rozhodování o financích, kterého se vždy držel pastor Holden bylo: "Kolik máme právě teď volných peněz v bance?" Vypráví o obdobích, kdy se všichni museli nekompromisně uskromňovat na všem, ale i o situacích, kdy měl pastor něco na srdci, a aniž na to byly peníze, udělal krok víry. Nebylo to jednou. Říká: financování církve nebude nikdy stejné jako financování businessu. Je ale dobré znalosti z businessu využít, ale vždy je to na prvním místě o tom, že Bůh se stará. Zajímavý princip. Pastor byl vždy proti tomu, aby církev dotovala dětské kempy a podobné akce. Musely se samofinancovat. Rád ale podpořil jiné formy fundraisingu pro tyto akce. Podobně konference mládeže, vždy je tendence samofinancování, tedy poplacení nákladů skrze vstupné. Taky říká, že kdykoliv se církev ocitla ve finanční tísni, pastor se nikdy nestyděl říct o tom celému shromáždění a požádat lidi o speciální dar na pokrytí dané potřeby. A lidé vždy reagovali.

Dokončujeme rozhovor s Sheilou a já ještě obcházím všechny kanceláře a loučím se s lidmi. Je čtvrtek, poslední den pracovního týdne v Harvest Timu (který je neděle až čtvrtek), a tak chci lidem potřást rukou.

Dokončím kolečko a už mě vyzvedá černý pastor Shey. Zastavujeme se doma pro jeho ženu Latrice a jejich mladší 10 letou dcerku Destiny (Osud). Je nádherná! Jedeme do rádia. Od pěti do šesti má Shey program nazvaný "Hodina modliteb". Lidé telefonují do studia a předávají své modlitební požadavky, v pauzách obvykle Shey vyučuje Slovo. Dnes v pauzách mluví se mnou. Dává mi nejrůznější otázky. Je to moc fajn, cítím se v tom dobře a bezpečně, i když je to první rozhlasové vysílání, které jsem kdy zažil. Dostanu to celé nahrané na CD.

Celou řadu věcí jsem během tohoto výjezdu dělal prvně v životě - lov jelenů, kázání v angličtině, služba ve vězení, rozhlasové vysílání.... Další v tomto seznamu je návštěva zápasu amerického fotbalu. Starší dcera Sheye a Latrice (14 let) hraje prý ve fotbalové kapele. Přijíždíme k její střední škole (high school). Mají úplně jiný systém. Školy mají obrovské a na úrovni střední školy univerzální (nespecializované). Ve Fort Smith žije 80 000 lidí a jsou v něm jen dvě střední školy. Obrovské. Každá má mimo jiné svůj fotbalový tým a mají nějakou školní ligu. Hrajeme proti někomu, nevím proti komu. Ochladilo se, je strašná zima a fouká vítr. Sedíme venku na studených lavicích, sedám si na šálu a klepu se zimou. Hra začíná v sedm večer. Shey mi vykládá pravidla. Každý tým má vždy 4 downy (dauny), během kterých se snaží skórovat. Během těchto 4 pokusů mají právo držet míč a snaží se s ním utíkat na konec hřiště a udělat "touchdown" (tačdaun). Když jim soupeř míč sebere nebo když během svých čtyř daunů neskórují, má soupeř čtyři dauny. V tu chvíli se mění hráči, každý tým má tuším 11 hráčů ofenzivních a 11 defenzivních. Někteří ale mohou hrát obranu i útok. Tačdaun (přeběhnutí na konec hřiště) je za 6 bodů. Po úspěšném tačdaunu má skórující tým ještě možnost výkopu, a když se trefí mezi tyče, dostanou další bod.

V tribuně jsou dvě žesťové kapely, přímo orchestry. V každém hraje tak odhadem 50 hudebníků. Každý tým má svou kapelu a kapely hrají střídavě v průběhu celé fotbalové hry a povzbuzují tím své týmy. Do toho vřeští dole pod tribunou (obvykle něco úplně jiného) roztleskávačky. Po dvou čtvrtinách (v polovině) je pauza, ve které všechny kapely nastoupí na hřiště, i další roztleskávačky nebo gymnastky nebo něco takového. Při pohledu na ně se do mě dává ještě větší zima. Jsou tam v minisukních a tričkách s krátkými rukávy. Já se spolu s ostatními třesu jako ratlík ve svetru a kabátu, někteří jsou zabalení i do dek....

Do poslední chvíle jsme o 7 bodů prohrávali. V poslední minutě se nám ale zadařil tačdaun (za 6 bodů) a povedl se i prémiový výkop za bod, takže jsme srovnali. Následuje nekonečný nastavený čas, během kterého se čeká až jeden z týmů skóruje, načež ale ještě ten druhý tým dostane zase 4 dauny, aby měl stejnou šanci. V prodloužení už se hraje jenom na jednu stranu a když jeden tým ztratí držení míče otočí se strany. Je to nekonečné, trvá to snad stejně jako předchozí celá hra. Konečně prohráváme a zápas končí.

Jedeme ke škole jejich dcery (fotbalové hřiště je kousek dál). Čekáme na ni, převléká se tam z kostýmu hudební kapely do civilu. Kapela, roztleskávačky i fotbalový tým tam přijíždějí dvěma školními žlutými autobusy. Dcera si stěžuje, že hráči obviňovali kapelu, že málo hráli a kvůli tomu, že prohráli. Shei jí říká: "No jasně, když prohráli, tak musí na někoho hodit vinu..." Odvážejí mě domů a jdu spát..

Deník toulavého pastora 23/28

2011-12-20T05:07:00.000-08:00

Den 23 - 2.11.2011

V 11 hodin se tu zastavil Don Jolly, který mě se svou (teď již zesnulou) ženou před lety pozval na ten koncert a do církve, kde jsem prvně slyšel evangelium. Don se znovu oženil a představuje mi svou novou ženu Pat. Jsou oba moc milí. Je to fajn, že má někoho k sobě. Ona je také vdova a je vidět, že jsou spolu šťastní. Přestěhovali se do Branson, Missouri, města, které má 5 tisíc obyvatel. Don mi před časem psal, že mají problém vybrat si tam tu správnou církev, protože je tam tak obrovské množství církví a všechny tak skvělé, že jen než je všechny navštíví jim potrvá spoustu týdnů. Uvažuju o možnostech církevního vyžití typického pětitisícového města v Čechách. Asi by řešili jiný problém.... :-)

Máme spolu moc dobrý čas, povídáme si a oni pak ještě jdou navštívit Sheilu v její kanceláři. Mezitím mi telefonuje černošský pastor Shey (šej) a potvrzujeme si zítřejší rozhlasové vysílání a fotbalový zápas. Mám před sebou poslední 2 a půl dne ve Fort Smith a posledních 5 dní v Americe. Za 5 dní - v pondělí ráno - nasedám do letadla na cestu DOMŮ ! Těším se. Můj diář na ty poslední dny a hodiny se naplňuje k prasknutí.

Večerní biblická hodina v černošském kostele proběhla trochu jinak, než jsem čekal. Nebylo to divoké shromáždění plné emocí, ale biblické studium, kde vyučovali Jakubův list verš po verši s tím, že dávali otázky lidem ohledně probíraných veršů, apod. Bylo krásné vidět je takhle pilně studovat Boží Slovo. Na úvod čtyři krásné dětičky zazpívali jednu chválu, pak jsem dostal slovo a vyprávěl ve čtvrt hodince své svědectví a o práci v České republice. Sešlo se tak 30 lidí. Po skončení si kupovali knihy a myslím, že zase nikdo neodešel bez knížky. Na shromko dorazil i pastor Holden s ženou Carol. Trochu později. Když ho spatřil pastor, hned na to upozornil shromáždění, že mají tu čest, že je přítomný pastor Holden a vyzval ho, aby řekl pár slov. Uvědomil jsem si, že pastor Holden je ve městě legenda, a že je to apoštolský vedoucí, kterého si všichni moc váží. Pastor Holden využil daného slova, aby podpořil mě a vyzdvihl mě. Určitě to pomohlo. Je to moc hezký večer. Po skončení pastor Holden vzpomíná na společný rybolov a domlouváme se, že se ještě zítra rozloučíme...za dva dny odsud vyrážím dál na poslední štaci...

Deník toulavého pastora 22/28

2011-12-20T04:07:00.000-08:00

Den 22 - 1.11.2011

Na oběd jdu v 11 hodin s Juanem Berriosem. Znám ho ze své minulé návštěvy USA. Má službu v latinsko-amerických zemích. Vypráví příběh o tom, jak v jedné odlehlejší části Mexika pomáhali jednomu pastorovi. Pastor přijel do města, které bylo ortodoxně katolické, založit evangelikální církev. Místní vůdci to nesli těžko a šli tvrdě proti jejich církvi. Jednou je zbili takovým způsobem, že dva lidi dokonce ubili k smrti. Nakonec došlo k jakési dohodě. Byla jim dána nějaká jiná půda, kam se měli tito evangelikálové přestěhovat a nechat zbytek města na pokoji. Odešli tam ale úplně bez prostředků. Hodněkrát byl pastor prý na dně, protože lidé z jeho církve prý často mluvili o tom, že se dřív měli lépe, že teď když uvěřili v Ježíše (kvůli němu, který jim Ho zvěstoval), tak jsou bez domů, bez prostředků, apod. Postavili si nějaké domky i provizorní církevní budovu, ale lidem z města byli pro smích. Pastor i celá církev byli mnohokrát odrazeni a připraveni vše zabalit...

Juan přerušuje příběh a mluví o tom, co se naučil o věrnosti. Říká: dřív jsem si myslel, že věrnost znamená číst si Bibli, chodit vytrvale do církve apod. Zjistil jsem ale, že věrnost člověka, který je ve službě Slova, znamená něco úplně jiného. Je to o tom ustát a projít obdobími, kdy často právě ti lidé, pro které služebník přináší spoustu osobních obětí a doslova pro ně nasazuje život a dává ho na oltář službě, se proti němu obrátí a reptají a jsou nespokojení. Mluví sám o sobě a o tom, že být nasazený ve službě Slova je o osobních obětech a odříkání a o nejtěžší je čelit lhostejnosti, nevděku nebo nespokojenosti těch, jimž člověk slouží.... Tam se osvědčuje věrnost, vytrvat, vydržet, nevzdávat se a pokračovat dál ve službě Bohu.

Hodně to ke mě mluví. Dokážu se vžít do pozice toho mexického pastora, který byl prý znovu a znovu na místě, kdy to chtěl vzdát. Mnohokrát jsme tam s Jiřinkou také byli. ... a mnohokrát nás taky Bůh povzbudil, pozvednul a utvrdil v tom, že být vedoucími pastory je Boží plán pro náš život. Moc mě oslovuje, co Juan říká. Jsem šťastný, že jsme to nevzdali. Myslím, že díky všemu, čím jsme za 12 let své praxe pastorů (od 24 do 36 let svého věku) s Jiřinkou prošli, už nás teď snad nemůže vůbec nic rozhodit. Škola života je tou nejlepší biblickou školou. Je to něco, co se nedá naučit jinak, než praxí.

Juan dokončuje příběh. Tato církev obstála - v pravý čas je Juan a jeho služba hodně výrazně povzbudili a pomohli jim po všech stránkách. Dnes jejich vesnice prosperuje, mají krásnou církevní budovu a i v té dříve ortodoxní osadě jsou dnes evangelikální církve a Slovo Boží vítězí a mnozí z těch, kteří tehdy zbili členy jejich církve, uvěřili a dnes do této církve chodí. Všichni lidé uviděli, že Boží požehnání je na těch, kteří se znovuzrodili a mají vztah s Ježíšem. Bůh to prostě úplně otočil a Jeho Království v celém tom regionu naprosto vítězí. Přišlo tam probuzení. Je to úžasný příběh. A důležitým faktorem byla právě vytrvalost a věrnost v těžkostech.

Ve dvě hodiny odjíždíme s pastorem Holdenem a s Burtem na ryby. Cestou se zastavujeme v supermaketu Wallmart a Burt mi tam pořizuje třídenní rybářský lístek. Stačí ukázat pas a nadiktovat americkou adresu. Připadá mi to nějak jednoduchý.... Zároveň tam (přímo v supermarketu u pultu) prodávají zbraně. Hotový arzenál. Ptám se, co obnáší koupit si zbraň. Prý stačí předložit identifikační kartu (řidičák apod.) a oni se jen podívají do registru, jestli nejsi trestaný, a když ne, tak ti zbraň prodají. Druhý bod Ústavy Spojených Států zaručuje právo nosit zbraň. Nemít tu možnost je pro Američana nepochopitelné. "Jak by ses bránil, kdyby ti někdo chtěl vykrást dům?" Vysvětluju, že nijak a navíc, že kdyby ses u nás bránil, šel bys do vězení ty, a ne zloděj... Taky mě zaujmou na stolku ve Walmartu kvóty na odstřel medvědů. V zóně 1 se smí v průběhu října zastřelit maximálně 165 mědvědů, v zóně 2 je možné střílet medvědy bez omezení...

Trávit odpoledne s pastorem Holdenem je pro mě velká čest. U jeho domu se krátce zdravím i s jeho ženou Carol. Krásný dům ve stráni, nádherné auto (pick-up), nemají se špatně. Cestou na rybolov si povídáme, moc dobrý rozhovor. Zvu pastora Holdena do Liberce a on se ptá na to, jaký způsob evangelizace by byl nejefektivnější. Mluvím o černošském gospel souboru a o jejich koncertní šňůře, na které by mohl pastor Holden kázat. Hodně ho to zaujalo a řekl: "Pojďme o tom dál přemýšlet..."

Pastor Holden mě učí rybařit. Jedeme s člunem taženým za autem (jako když jsme s Burtem jeli lovit jeleny). Spouštíme člun a rychlostí 45 mil za hodinu jedeme proti proudu řeky Arkansas river. Vždy chvíli zastavíme a rybaříme, pak popojíždíme dál. Rybaříme na umělou návnadu, která vypadá jako malá rybka, vždy nahodíme a navíjíme, ryba vidí potravu, kousne a je na háčku. Pastor Holden je vášnivý rybář. Učí mě jako bych byl jeho syn. Pastor a Burt chytají celkem asi 10 ryb. Pouští je vždy zpátky. Já měl dvakrát rybu na háčku, ale jednou uplavala (pastorovi i Burtovi se to ale taky párkrát stalo...) a jednou byla tak velká, že urvala vlasec. Pastorovi Holdenovi je líto, že jsem nic nechytil, já ale děkuju za trénink, užil jsem si to....

Po rybolovu jedeme na večeři jíst "Catfish". Je to složenina slov "cat" (kočka) a "fish" (ryba). To slovíčko neznám. Pastor Holden si ze mě utahuje, že si určitě myslím, že je to kočka s rybou ... je to sumec.

Deník toulavého pastora 21/28

2011-12-16T00:59:00.000-08:00

Den 21 - 31.10.2011

Dnes mě čeká dost výrazná událost - interview pro místní regionální deník. Ptal jsem se Filis, jestli v tom rozhovoru můžu používat slova jako spasení, setkání s Ježíšem apod., jestli tomu budou všichni rozumět. Říká, že samozřejmě ano. Popisuju, že u nás bych to musel hodně rozvést a popsat, aby tomu širší veřejnost vůbec rozuměla ..... nemluvě o tom, že by to mnozí slyšeli prvně v životě. ...

Jeden z nejsilnějších zážitků, které si z této své cesty odvážím, je vidět, že je možné, aby v národě bylo možné normálně otevřeně bez obalu mluvit o Ježíši. Vidět národ, součástí jehož kultury a životního stylu je Bible jako Boží Slovo. Národ, kde člověk může zajít do veřejného kina na film, ve kterém se jasně mluví o spasení a změně života vírou v Ježíše Krista a ještě navíc je z toho trhák. Asi jsem předtím ani nenapsal, že po skončení toho filmu začali lidi v kině spontánně tleskat. Bylo to silné. Těším se, až to přijde k nám... (aspoň na DVD do křesťanských obchodů ...)

Samozřejmě se stává i to, že křesťanství jakožto součást kultury, může vést u některých lidí k tomu, že se jim vytrácí a zamlžuje skutečný význam slov, která někdy slyší nebo i sami říkají, ale musím říct, že jsem se tu setkal se stovkami a stovkami evidentně vydaných opravdových a zároveň velmi "normálních" křesťanů, kteří si nosí do církví své ošoupané Bible, modlí se a jsou nasazení pro Ježíše a zároveň jsou úplně "civilní" a dokážou se bavit ......

Uvažuju o dědictví českého a moravského národa, o Cyrilu a Metoději, kteří ho založili jako křesťanský národ, o Janu Husovi, J.A.Komenském a hnutí moravských bratří Jednoty bratrské, které ve své době zasáhlo svět evangeliem. John Wesley, který tehdy přivezl evangelium do Ameriky, zažil velkou změnu právě díky moravským bratřím.... Je to ta památná věta z Wesleyho deníku, kterou zná každý správný metodista. Wesley během bouřky cestou do Ameriky propadl strachu, zatímco spolucestující (moravští bratři) byli úplně v pohodě a vesele se modlili k Bohu a věřili, že Bůh se o ně vždy postará. Tehdy si Wesley do svého deníku zapsal: "Jel jsem do Ameriky spasit Indiány. Kdo ale spasí mě?" Následně prožil osobní duchovní revoluci.

Přemýšlím o Bibli Kralické, která je z té doby, a kterou - kromě toho, že je místy hůře srozumitelná dnešní generaci - stejně pořád považuju za nejlepší český překlad Bible, protože je z něj cítít, že překladatelé měli opravdový osobní vztah s Bohem a je cítit, že se za překlad víc modlili, než že by o něm "diskutovali"...

Docházím k závěru, že nám bylo něco ukradeno, a že je čas znovu "zavést" novou kulturu, jejíž nedílnou součástí bude křesťanství. Je jasné, že se to může stát jen tak, že se lidé obrátí k Ježíši. Říkám si ale: proč už teď nezačít veřejně mluvit o své víře i u nás? (A tvářit se, jako že je to ta nejnormálnější věc na světě :-) Proč nepromodlit, aby evangelikální styl křesťanství prorazil na televizní obrazovky? Proč nezačít dělat "pohřby v jiném stylu" - plné naděje, potěšení, povzbuzení a vtipných vzpomínek týkajících se (ne zesnulého, ale) toho, kdo právě "odešel domů" .... Musím nás pochválit - svatby nám jdou. Upřímně řečeno: naše sborové svatby jsou mnohem hezčí, než svatba Harvest Timu. Neměl jsem to srdce jim to říct naplno, když se mě ptali, ale máme mnohem mnohem hezčí svatby. Nebyla zlá, ale nedá se to srovnat...

Každopádně vidím, že je čas vylézt z podzemí nad zem a kázat evangelium lidem České republiky ze střech. Jeden verš, který tu občas používám, když prosím lidi o přímluvné modlitby, je z Izajáše 60:22. Takhle zní v jednom z anglických překladů: "Z osamělého bude tisíc. Z malé skupiny silný národ. Já, Hospodin, to urychlím v daný čas." Věřím, že je čas! Mimochodem, za náš sbor a službu v Liberci se tady teď modlí tolik lidí, že by teď byl zázrak, kdybychom nerostli a neexpandovali ... :-)

Uvědomuju si, že místy začínám přemýšlet anglicky. Ideální způsob, jak se naučit anglicky, je žít v anglicky mluvící zemi a nemluvit vůbec česky.

Telefonujeme si s černým americkým pastorem, který je z úplně jiné části USA, a se kterým jsme se seznámili dříve v tomto roce v Polsku na konferenci. Je to moc milý a povzbuzující rozhovor. Telefonuju si i s Frankem Kernanem a říkám mu, že včera kázal prostřednictvím video záznamu v Liberci :-)

Interview dopadlo naprosto skvěle. Novinář (znovuzrozený křesťan, jak jinak...) byl sám z mého příběhu zasažený ... Rozhovor vyjde v pátečním vydání. Lidi prý mají ve zvyku číst noviny ráno, když snídají. A bude tam pozvání na čas kolem oběda ten samý den (pátek) na autogramiádu (mezi 11 a 14 hodinou) do knihkupectví Solid Rock. Noviny si s sebou povezu domů do ČR. Posílám pak novinářovi podle dohody ještě emailem svou powerpointovou prezentaci s fotkami a statistikami týkajícími se religiozity obyvatel současné Evropy (pro Američany šokující čísla) i odkaz na naše sborová videa. Jardova produkce dobývá Ameriku :-) Součástí toho je i video pozdrav z Liberce do Ameriky natočený včera :-)

Po práci jedeme navštívit Petera a jeho rodinu (to je ten, kterého jsem porazil v ping-pongu). Dnes je Halloween. Lidi vykuchají dýni a dají do ní svíčku, nazdobí dům. Převléknou se do kostýmů (spíš dost strašidelných - kostlivec, čarodějnice, prostitutka, apod....) a chodí po domech dělat "trick and treat". Trochu něco na způsob naší velikonční pomlázky....dostávají v domech sladkosti...

Peter a jeho rodina mají připravené sladkosti, kdyby někdo přišel, ale sami trick a treatovat nechodí. Dorazí ale nějací jejich příbuzní, kteří ten svátek dost prožívají. Celá rodina je v kostýmech, hlava rodiny, táta, je převlečen za prostitutku. Dostanou sladkosti, chvilku poklábosí a jdou dál...

Peter má se svou ženou 3 dcery. Sedíme večer všichni u ohně a opékáme párky. Burt vypráví, jak jsem včera rozesmál těch 300 studentů a chce, abych převyprávěl, jak jsem hledal ženu ...

Peter chce hrát ping-pong. Vyklepnul jsem ho - zase! Hráli jsme tři hry a všechny jsem vyhrál. Soutěživý Peter dělá, jako že je to v pohodě ... :-)

Večer se s Burtem a Filis ještě vracíme k mému rozhovoru pro ten regionální deník. Burt říká, že je to spíš levicový deník (pravice = křesťanské konzervativní, levice = střízlivě křesťanské nebo humanistické). Říká, že záleží na editorovi, co se přesně otiskne, na jakou stranu to dá, apod., a že ten novinář, který ten rozhovor dělal (jakkoliv je on sám zapálený křesťan) o tom nerozhoduje. Modlím se za nadpřirozenou přízeň. Modlím se ale hlavně za rodinu doma, myslím na Jiřinku a děti, jak to zvládají, promodluju, aby je Bůh posiloval a pozvedal. Za týden už budu doma, už se nemůžu dočkat...

Deník toulavého pastora 20/28

2011-12-15T07:17:00.000-08:00

Den 20 - 30.10.2011

Je neděle, čtyři hodiny odpoledne, a právě jsme spočítali neskutečný výsledek tržeb z dnešních 3 shromáždění v Christian Life Cathedral ve Fayettville v Arkansasu: 3 473 dolarů. Lidé byli neskutečně štědří, milí a přátelští. Tato církev má během jedné neděle tři dopolední shromáždění, která jsme právě absolvovali plus večerní shromáždění pro mládež a mladé dospělé. První ranní shromáždění proběhlo už od osmi ráno a účast na něm byla poměrně slabá, sešlo se jen nějakých 50-60 lidí. Během druhého a třetího byl plný dům (odhadem vždy tak 500 dospělých lidí plus děti). Druhé bylo od 9:30 a třetí od 11:15. Vždy hodinku a čtvrt. To je tu docela standard, že shromáždění trvá hodinu a čtvrt.

Shromáždění byla (téměř) identická: chvály (úžasné !!! mají ve sboru hodně černochů a je to znát, hlavně na třetím shromku se sólistka černoška dostala do ohně a poskakovala, točila se a byla naprosto spontánní....skvělé....), sbírka, pastor Steve mě představil a já mluvil deset minut. Během toho za mnou běžely obrázky. Pak kázal Stevův tatínek, kazatel v důchodovém věku. Říkal, že kázal v životě asi 15 000 kázání. Pořád plný ohně mluvil o tom, že náš vztah s Bohem bude tak silný, jak silné bude naše osobní poznání Ježíše, mluvil i o víře a o vydanosti Bohu. Vydanost se v praxi projevuje každodenní četbou Bible a každodenní modlitbou, za druhé tím, že v neděli jdu do církve, i kdyby trakaře padaly, za třetí vytrvalým a soustavným dáváním.

Pastor Steve závěrem ještě řekl, že hodně cestuje po světě a viděl už misii v mnoha zemích. Podle jeho pozorování je pro církve v zemích, kde jinak vládne ateismus, církevní budova velkým a důležitým nástrojem. Pomáhá církvi vyjít z "podzemí" tak říkajíc "nad zem". Dodává, že je přesvědčen, že je to správný krok víry, a že k němu má obrovský respekt.

Tato církev je moc přátelská a milá. Je evidentní, že lidé k sobě mají blízko, a že se tu podařilo mít intenzivní vztahy na půdě velké církve. Po skončení třech shromáždění jdeme s pastorem do Steak House na oběd. Ptám se ho, jestli mají skupinky, nebo čím je to, že mají tak intenzivní vztahy a přátelskou atmosféru. Říká, že skupinky mají, ale že je netlačí, že kdo chce, chodí, kdo ne, tak nechodí. Pracují ale cíleně na vytváření přátelské atmosféry a také dělají jednorázové neformální akce, kde se lidé mohou vidět mimo církev a být spolu v menších skupinách.

V restauracích Steak House mají na každém stolu kyblíčky s arašídovými oříšky (neloupanými). Je v nich zvykem házet slupky od oříšků na zem. Podlaha je tedy plná slupek. Zajímavé....Pastor Steve vysvětluje, že je v tom olej, a že když to uklízí, prospívá to podlaze... :-)

Z restaurace jedeme zpět do církve. Steve nám dává krátkou exkurzi: ukazuje bývalou modlitebnu, ze které je nyní dětská místnost, tělocvičnu, krásnou a velkou, spoustu různých menších místností, kde mívají různá vyučování apod. Nakonec nás uvádí do VIP místnosti pro hosty, kde trávíme čas do večerního shromáždění. Zatímco jsem psal tyto poznámky, Burt se rozložil na jeden ze dvou gaučů a pochrupuje. Jdu se k němu přidat...

V lese jsme srnky ani jeleny tehdy neviděli. Tady se promenáduje přímo před církevním parkovištěm 8 srn a 2 jeleni. Burt je z toho jelen...

Na večerní shromáždění pro mládež a mladé dospělé dorazí zhruba 300 lidí - teens a 20+. Celé jejich shromáždění má stejnou strukturu jako ranní shromáždění. To mi připadá super, protože jak trochu odrostou, založí rodiny a přejdou na dopolední shromko, nic tam pro ně nebude nové. Koná se i na stejném místě. Navíc spousta mladých chodí už teď i na ranní shromko, ti, kdo chodí jen na večerní, jsou spíš asi nově příchozí do církve....

Začínají laděni do humoru písní Steve Wondera. Vedoucí mládeže pak s humorem komentuje, že si všiml, že při tom pár lidí chválilo :-)) Následují suprové chvály. Dostávám slovo po chvalách a sestupuje na mě special pomazání. Mluvím asi 20 minut a lidi se smějí od začátku do konce. Vyprávím, jak jsem uvěřil a druhý den s cigaretou v ruce svědčil v baru o Ježíši, o tom, jak jsem po vodním křtu vykouřil svou poslední cigaretu. Vyznělo to, jako že hned po křtu. Tak to dovysvětluju, že asi měsíc po tom jsem ještě jednou prohrál jednu bitvu. Říkám, že Ježíš je lepší než všechny drogy světa. Moje poselství je: "Jděte do celého světa a kažte dobrou zprávu všemu stvoření." Vyprávím, jak drobná setkání, jako bylo jednoduché pozvání na koncert, způsobila změnu v mém životě, a že stejně můžou i oni ovlivňovat své okolí. Vysvětluju, že u nás není mezi lidmi povědomí o evangelikálních církvích, a že nás mnohdy považují za sektáře, protože neznají nic jiného než katolíky a jehovisty. Říkám, že je mi to jedno...

Jsou uprostřed série o vztazích, chození apod. Proto připojuju svůj příběh o tom, jak když jsem byl svobodný, bylo v naší církvi 5 volných holek a jak jsem jednu podruhé musel škrtnou ze svého seznamu potenciálních manželek. Řežou se smíchy. Svědčím, že mi dal Bůh ženu, kterou vytvořil z mého žebra - ne z žebra někoho jiného. Pouštím své minutové video. Dělám během videa úkrok a padám asi metr dolů z podia - další skvělá vtipná vsuvka ... :-) Po videu ještě vyprávím o graffiti party, o kreativních způsobech, jak kázat, o modlitbách za nemocné, povzbuzuju je, ať se modlí za uzdravení nevěřících kamarádů a nebojí se jít do toho a odváží se.

Nakonec jim říkám, že vím, že jsou mezi nimi mnozí studenti, a že mám knížku, kterou jim chci dát darem pod podmínkou, že si ji přečtou, s tím, že pokud mohou dát nějakou libovolnou částku, bude to fajn, a je to na vybudování modlitebny v České republice. K mému překvapení se přesto vybere přes 200 dolarů. Jsem z této skupiny mladých lidí hodně povzbuzený. Jsou štědří, mají srdce pro evangelizaci i pro světovou misii, a je s nimi sranda. Dobrá parta. Říkám, že bych nejradši přivezl celou naší mládež s sebou na nějakou jejich konferenci. Domlouváme se s vedoucím mládeže, že zůstaneme v kontaktu. Mluvíme o spojení pomocí skype apod. možnostech....

Deník toulavého pastora 19/28

2011-12-14T08:52:00.000-08:00

Den 19 - 29.10.2011

Je sobota. Dnes jsem vstal až po deváté hodině, samotného mě to překvapilo. Po snídani jsme šli trochu šopovat, menší oběd a na druhou hodinu do Harvest Time na svatbu. Pěkný milý obřad. Po něm byla v lobby menší hostina. Na ní mi někdo představuje výměnného studenta, který je během tohoto školního roku poblíž Fort Smith. Je to Slovák. Dozvídám se, že každou neděli chodí do Harvest Timu. :-)

Ptá se, co tam dělám, vysvětluju, že jsem pastor, a že jsem v Harvest Time jako výměnný student prvně slyšel o Bohu. On říká, že o víře povědomí má, ale že ho to nikdy nezajímalo, ale že styl církve Harvest Time a to, co tam každý týden slyší, ho oslovuje. Vyprávím mu svůj příběh. Hodně pozorně naslouchá a říká: "Tak snad mě to taky tak změní, jako tebe." Věřím, že to setkání není náhoda.

Michal říká, že jsem první s kým si po 3 měsících může popovídat v rodné řeči. Je mu 19 let ..... Vyprávíme si ještě o tom, jak to kdo prožíval, ptá se mě, jaké to bylo v Kansasu... Říká, že jeho hostující táta žije sám, a že spolu s ním je tam ještě jako výměnný student jeden Číňan. Taky prý občas chodí do Harvest Timu, ale ne vždy. Michal chodí pravidelně, evidentně má otevřené srdce. Modlím se za něj, aby se plně vydal Bohu a okoušel jeho úžasný plán. Protože je hostina v lobby Harvest Timu, vstávám od stolu a jdu ke stolku ke svým knihám a věnuju mu jeden výtisk. Tohle bylo nadpřirozené setkání. Vyprávím to pomocnému pastorovi Craigovi, který vedl obřad. Říkám: "Věděl jsi, že tu máte každou neděli výměnného studenta ze Slovenska?" "Wow!" Nevěděl to a děkuje, že jsem mu to řekl....

Jinak mezi námi: svatba moc hezká, ale naše bývají lepší :-)

Na večeři jedeme na pátou hodinu do UCA (křesťanské školy). K večeři jsou špagety a slouží to na fund-raising pro školu. To znamená, že výtěžek z prodeje špaget dostane škola.... Potkávám se tam s celou řadou lidí, které už poznávám a oni znají mě. Cítím se tam jako doma a musím uznat, že Harvest Time není až tak extrémně velká církev. Při těch asi 3 tisících členech se tam pořád ještě člověk neztrácí a docela dobře tam může mít přátele. Potkávám i pastora Martyho, vyprávím mu o Michalovi ze Slovenska, který pravidelně chodí k němu do církve. Je nadšený.

Kromě konzumace špaget je mezi školou UCA a mládežnickým centrem, které spolu sousedí, plno atrakcí pro děti. Hlavně několik gumových hradů a podobných atrakcí. Děti (i někteří rodiče) jsou oblečeni do kostýmů. V mládežnickém centru jsou uvnitř další atrakce pro děti, podobné programu, který připravují Pavel s Romčou Lakomí vždy na dětský den v Rychnově. Je to moc fajn. Do toho hraje jazzová kapela. Je to skupina vedoucího chval Derrona Freemana. Evidentně si to užívá...

Po cestě domů ještě volá Don Jolly (člověk, který mě se svou první ženou, která před 3 lety odešla do nebe, pozval na evangelizační koncert a do církve). Přijede se svou novou ženou ve středu a zajdeme spolu na oběd.

Deník toulavého pastora 18/28

2011-12-11T06:59:00.000-08:00

Den 18 - 28.10.2011

Je pátek a to je pro Burta den volna. Během snídaně přichází opravář spravit zabezpečovací systém domu. Alarm nějak zlobí. Burt má dnes službu na telefonu, jako na jednoho z pomocných pastorů na něj vyšla služba "pastor na telefonu". Někdo mu volá a on vyjíždí do nemocnice. Zůstávám doma a dělám na počítači.

Vzpomínám ještě na zážitky ze středečního večera v Harvest Time.

Pastor Holden tam s velkými emocemi vyzdvihoval, že jsem věnoval 200 výtisků své knihy studentům křesťanské střední školy UCA. Řekl: "Stan přijel do Ameriky raisovat finance na církevní budovu v České republice. Za ty knihy mohl dostat 2000 dolarů, přesto je neváhal zasít. Kdo z vás víte, že Bůh poctí jeho štědrost?" Přišlo mi to ale tak samozřejmé, Bůh řekl, ať jim to dám, tak jsem jim to prostě dal. Taky si uvědomuju, že v Čechách jsme na to možná až moc zvyklí, dostávat věci zdarma.... u nás by to možná nikoho nedojalo ... :-)

Dalším silným momentem středečního večera bylo setkání s člověkem jménem Steve Crain. Nějakým způsobem jsme se zkontaktovali emailem někde už v roce 2000 nebo 2001. V životě jsem ho neviděl. Vím, že pracuje pro US truck jako programátor, a že má srdce pro Boha a pro evangelizaci. Ještě v té době, byli jsme ještě v Lovosicích, mi tehdy posílal hodně moc milých a povzbuzujících emailů. Tehdy jsme prodělávali hodně krizové situace a on byl jak anděl z nebe, který vždy přinášel povzbuzení. Hodně to pro mě znamenalo a říkal jsem si, že bych se s ním někdy rád viděl. Psali jsme si ještě zkraje, když už jsme byli v Liberci, ale pak se kontakt přerušil. Vím, že už roky není v Harvest Timu, ale v nějaké jiné církvi.

Ve středu k mému stolku po mém kázání v Harvest Timu přichází člověk a říká: "Já jsem Steve Crain. Pamatuješ, psali jsme si?" Samozřejmě, že si pamatuju a nadšeně ho zdravím. Říká: "V Harvest Timu jsem nebyl už roky, chodím teď jinam. Vůbec jsem nevěděl, že tu dnes budeš, ale něco mě pudilo, abych sem dnes přišel na biblickou." Žasnu znovu nad tím, "how great is our God".... (jak skvělý, je náš Bůh). Dnes to byla píseň večera, hrála se celkem třikrát...

Musím znovu hodně přemýšlet o rozdílu mezi malými a velkými sbory. Malý sbor má určitou domáckou atmosféru, ale lidi se někdy znají "až moc" a bylo mi řečeno, že bývají složité a problematické. Lidé mívají své představy a bariéry. Je těžké rozpohybovat to ke změně. Velký sbor zase, když se nedá pozor, může být chladný a příliš velký na to, aby v něm lidé měli vztahy. Přál bych si jít střední cestou, aby sbor trvale rostl a noví lidé se do něj začleňovali a měli vztahy. Cestou, jak to zajistit, jsou domácí skupinky.

Když jsem se v Harvest Timu oklepal z prvotního šoku toho, že je to větší než dokážu pobrat, uvědomil jsem si, že tam tohle celkem funguje, a že je to moc fajn. Myslím, že se jim docela daří mít velkou církev s atmosférou malé církve. To je to, co bych si přál. Církev není na prvním místě o aktivitách nebo o vizi, církev je předně o lidech. Nikdy bych nechtěl, aby se někdo u nás ve sboru cítil přehlížený. Přesto vím, že k tomu určitě někdy - nezáměrně a nechtěně - dochází. V každé církvi. Třeba se jedná o člověka, který s nikým moc nemluví, tak si všichni vydedukují, že o rozhovor nestojí, že je to samotář, a že by ho rozhovorem jen otravovali....a jemu je přitom líto, že s ním nikdo nepromluví a cítí se ve sboru blbě... Nebo je ten člověk na pohled tak v pohodě, že se zdá, že nikoho nepotřebuje. Nebo je taky docela možné, že si všichni valíme jen svou vlastní kuličku a před a po shromku řešíme jen to, co zajímá nás samotné a ani se nerozhlížíme kolem sebe. To je ale zásadní chyba. Největší přikázání říká: "Miluj Boha a miluj bližního svého STEJNĚ TAK, JAKO MILUJEŠ sebe samého!"

Rád bych po návratu burcoval a mobilizoval vedoucí skupinek, vedoucí týmů i celý sbor k tomu, abychom byli sborem vztahů, sborem přátelství, sborem zájmu, citu a citlivosti. Skupinky jsou jednou cestou, jak nabídnout každému jednotlivému členovi sboru malé společenství pěti, deseti, patnácti přátel, se kterými má bližší vztah a jednoho vedoucího, který, když nikdo jiný, o něj projevuje zájem, modlí se za něj a je mu kdykoliv k dispozici.

Když jsme si povídali s pastorem Martym, mluvil o tom, že smutným faktem je, že je dnešní společnost hodně konzumní. Sobecká a soběstředná. Lidi přijdou do církve, pokud z toho něco budou mít. Skypujeme si s Jiřinkou a povídáme o těchto věcech. Říká skvělou myšlenku: "Možná je ale právě tato doba geniální na budování církve. Nikde jinde dnes lidi totiž nenacházejí někoho, kdo by o ně měl opravdový a upřímný zájem." Musíme se ale zaměřit na to, aby tam ten zájem skutečně dostali... Rozhodujeme se, že nikdy nechceme sklouznout do toho, že bychom řešili jen sami sebe a nezajímali se o své bližní, ať už budeme jakkoliv pracovně nebo jinak vytížení.

Burt se vrací z pastoračního výjezdu z nemocnice. Obědváme v malé vesnické country restauraci. Na doporučení Burta si dávám špagety a nelituju. Servírka se zná s někým, kdo má české kořeny. Povídáme si o tom. Za svobodna se jmenoval "Stodola". Směju se a překládám to... Burt majitelce restaurantu vypráví ve dvou větách moje svědectví. Říká: "Stan přijel v roce 1992 do USA jako ateista, který o Bohu nic nevěděl. Bydlel v hostující rodině, jejíž maminka měla rodiče tady v Almě v Arkansasu. Pozvali ho na koncert, kde prvně v životě slyšel evangelium. Dnes je pastorem, který založil dvě církve v České republice." Majitelce ukápne dojetím slza a chválí Boha za jeho dobrotu.

Zbytek dne trávím u počítače. Večer jde Philis na nějaké setkání pro ženy a Burt navrhne, že bychom mohli zajít k Peterovi, že má biliarový stůl a ping-pong. Peter je málovlasý padesátník. Burt říká, že Peter je hrozně soutěživý, a že rád vyhrává. Ptá se mě, jak hraju biliard a ping pong. Říkám, že biliárd neumím a ping-pong celkem slušně. Burt volá Petera, že bychom se mohli zastavit, Peter je nadšený. Za chvíli slyším, jak Burt Peterovi říká, že Stan je přeborník v biliáru, že Stan hrál biliard na mezinárodních soutěžích a byl hodně dobrej. Mluví přesvědčivě a Peter mu to zbaští. Burt nadšeně říká: Peter je teď pěkně nervózní... To je pro amíky typický. Pořád si ze sebe vzájemně utahujou. To je jejich humor, pořád si vzájemně ze sebe dělat srandu.

Přijedeme k Peterovi a Burt to ještě šponuje dál. Říká: Hey, Pítře, Stan by se rád naučil pingpong, u nich to prej moc nehrajou. Peter to sežere a vysvětluje mi pravidla. Dělám, jako že to hraju poprvé, a jako že mi to hned jde docela dobře a Petera porážím. Pak jdeme k biliaru a Peter je znatelně rozhozenej. Potom, co jsem ho porazil i v ping-pongu, který, jak on si myslí, jsem hrál prvně v životě, tak co teprve ten biliard, ve kterém jsem hrál mezinárodní turnaje. Ptá se mě, jaká je má oblíbená hra. V tom momentu se přiznávám a smějeme se.... Peter mi vysvětluje pravidla a chvíli hrajeme biliard...

Deník toulavého pastora 17/28

2011-12-11T06:41:00.000-08:00

Den 17 - 27.10.2011

Musím ještě přemýšlet o pastorovi Holdenovi. Je jak z filmu pro pamětníky - v tom nejlepším slova smyslu. Hovoří tou nejspisovnější angličtinou (např. při představování místo dnes běžného "nice to meet you" nebo "good meeting you" zůstává u "How do you do?"...). Když nasedají do auta, pastor Holden předbíhá svou ženu a otevírá ji ladně dveře. Čeká až Carol usedne na sedlo spolujezdce a pak zleha dveře opět zavírá. Rozený gentleman.

Julie, sekretářka WME, se v minulých dnech snažila vyjednat mi možnost prodeje v místním známém křesťanském knihkupectví "Solid Rock" (Pevná skála). Myšlenka byla, že bych se v těch novinách (+ v rádiu, jestli to vyjde) zmínil o tom, že v ten a ten den v tolik a tolik hodin budu v Solid Rock, a že si se mnou budou moci lidi přijít popovídat a koupit si mou knihu a přispět tím na stavbu církevní budovy v České republice. E-mailová komunikace Julie moc nezabrala, majitelka očekávala procenta z prodeje. Navrhl jsem, že bych jí sám zavolal a domluvil s ní osobní schůzku. V 9:30 zvedám telefon a volám ji, domlouváme se, že se tam zastavím.

Vyprávím majitelce obchodu své svědectví. Je úplně zasažená. Edith Jolly, která mě v roce 1992 pozvala na ten koncert, byla její oblíbená zákaznice. Je úplně dojata a souhlasí s prodejem bez marže s tím, že si tam sám rozložím stolek a půjde to mimo jejich pokladnu. Majitelka navrhuje, abychom se společně modlili a říká, že můj příběh musí slyšet co nejvíc lidí. Děkujeme za vstřícnost a štědrost a modlíme se za prosperitu pro její obchod. Říkám jí, že vnímám, že díky mému rozhovoru v novinách přijdou do jejího obchodu noví zákazníci, a že když už tam budou kvůli mojí knížce, ze které ona sice nebude mít ani halíř, tak se jistě rozhlídnou a udělají jí tržbu. Ona ale na svou tržbu úplně zapomněla a pořád se vrací k tomu, jak zázračně Bůh režíroval mou návštěvu Fort Smith v roce 1992 a jak je Bůh úžasný.

Julie za chvíli přiběhne s další dobrou zprávou: rozhovor pro noviny proběhne přmo v knihkupectví Solid Rock a budou v něm udělány i fotky a tím to dostane pořádnou propagaci. Rozhovor bude natočen v pondělí a vytištěn zřejmě ve středu a můj prodej v Solid Rock proběhne v pátek. Wow! Navíc majitelka knihkupectví mluvila o tom, že v pátek a v sobotu mají předvánoční prodej s masivní propagací = víc zákazníků než obvykle.

Obědváme v mládežnickém centru Harvest Timu nazvaném 180 stupňů. Je to prezentační oběd, na kteří jsou pozvání vedoucí mládeží a pastoři z regionu. Smyslem je asi propagace blížící se konference mládeže, která proběhne v únoru. Zároveň mají pozvaného řečníka. Je hodně dobrý. Na obědě je i Mike Palmer. Hned jak to skončí odtamtud vyrážíme do vězení. Poprvé v životě budu mít biblické vyučování v angličtině (nepočítám krátké vyprávění svého příběhu a krátké kázáníčko). Vyučuju 3 skupiny vězňů. Můj text je z 2. Královské 7:3-9. Jde to skvěle. Zjišťuju, že jsem schopen kázat anglicky :-) Mluvím o příběhu čtyř malomocných v době hladu, kteří seděli za městem u brány. Řekli si: když se vrátíme do města, kde je hlad, zemřeme. Když tu zůstaneme sedět, zemřeme. Když půjdeme do tábora nepřítele, tak nás asi zabijí a zemřeme, ale co, stejnak bychom zemřeli. Ale je slabá šance, že nás nechají žít.

Udělají rozhodnutí a zvednou se a jdou. Říkám, že mě to hodně oslovuje, protože jsem byl na stejném místě. "Napůl" jsem uvěřil a zůstal jsem trčet u brány. Šlo to se mnou z kopce. Téměř jsem začal prodávat drogy. Téměř jsem zemřel předávkováním. Pak mi uvěřil kamarád a já věděl, že je čas se rozhodnout. Když se vrátím do města (do starého způsobu života), zemřu. Když zůstanu jen tak sedět, zemřu. Ale když vstanu a stanu se křesťanem na plné pecky, tak možná taky zemřu, ale možná budu žít. Nevěděl jsem, co to bude za život. Nevěděl jsem, jestli se budu muset vzdát přátel a oblíbené hudby. Ale uvědomil jsem si tehdy jednu věc: nemám co ztratit. A cokoliv bude lepší než takhle umírat za živa. Říkám: před týdnem mi tu někdo říkal, že už je popatnácté ve vězení. Že by to rád změnil a byl dobrým křesťanem, ale pořád ho to stahuje. Možná i ty jsi v situaci těch 4 malomocných: jestli - až vyjdeš ven z vězení - se vrátíš do města (ke starým kamarádům a životnímu stylu), zemřeš. Jestli zůstaneš sedět a nic nezměníš, zemřeš. Co takhle vydat Bohu celý svůj život úplně naplno? Co takhle stát se fanatikem pro Ježíše? Co nejhoršího se může stát? Že se ti někdo bude vysmívat, že jsi "Jesus - freek" (pánbíčkář)?

Ti 4 chlapi se zvedli a šli. Bůh poctil jejich odvážné rohodnutí. To dělá náš Bůh. Nepřátelé, Aramejci, slyšeli dusot koní a zvuk ohromného vojska a v panice utekli a všechno tam nechali - jídlo, pití, osly, prostě všechno. 4 chlapi chodili od stanu ke stanu a užívali si to. Když jsem naplno přijal Ježíše, Bůh mě naplnil radostí. Nedal mi seznam příkazů a zákazů. Začal jsem rozvíjet osobní vztah s Bohem. Není to procházka růžovým sadem, ale máme teď Boha, který nás miluje a vede.

Příběh ale nekončí. Za chvíli se chlapi zastavili a říkají si: "To, co děláme, není správné. Dnešek je dnem dobré zprávy a my mlčíme a s nikým tu dobrou zprávu nesdílíme." Boží plán pro mě byl, aby lidi na mě viděli změnu, abych vyprávěl, co pro mě Bůh udělal, dalším lidem. To taky dělám a kážeme evangelium v Českém národě. Bůh má plán i pro Tebe, abys vyšel, zakotvil v nějaké skvělé místní církvi a šel na plno za Bohem a svým životem Ho oslavil. Lidi to uvidí a ty budeš vyprávět svůj příběh a zachrání se spousta lidí, jako tito 4 zachránili celé město před smrtí hladem.

Zakončujeme modlitbou v kruhu. Vězni se modlí, jsou dojati, zasaženi, modlitby jsou upřímné. Jeden se modlí: Pane, dodnes jsem jen tak seděl u té brány a nechtěl nic měnit. Dnes chci vstát a jít: pomoz mi. Další, a ten je jasně obrácený a povolaný do služby, se modlí: ano Pane, chci Ti sloužit a oslavit Tě, říkat o Tobě dalším, k tomu jsi mě povolal a to chci dělat. Patřím Ti.

Kážu to celkem třikrát. Odjíždíme zpátky. Dost mě to vyčerpalo. Přijíždíme s Burtem domů a odpočíváme. Vrací se Filis. Večeříme, zkoukneme film (pravdivý příběh o hráči amerického fotbalu se Sandrou Bulock, moc dobré...), čtu si Bibli a jdu spát. Zítra je pátek, tj. den volna. Na lov jelenů se v sobotu nevyráží. Zatím nemám žádný plán, možná zavolán černošskému pastorovi Šejnovi a strávím nějaký čas s ním, jestli bude mít volno. Uvidím.

Deník toulavého pastora 16/28

2011-12-11T06:37:00.000-08:00

Den 16 - 26.10.2011

Ráno mám příležitost mluvit ke středoškolákům z křesťanské školy ve Fort Smith. Přítomno je 8 zahraničních studentů z celého světa (Vietnam, Korea, Portugalsko, Švédsko ...), zřejmě nevěřících a samozřejmě mnozí přítomní sice vyrůstají v křesťanství, ale je možné, že ne úplně každý z nich má osobní vztah s Bohem. Myslím, že někteří mohou být křesťanstvím tak trochu "přesyceni". Je to pro mě výzva. Je jim mezi 12 a 18 roky a mají tzv. chapel service (shromáždění v kapli). Sejde se asi 200 děcek. Učím je říct česky: "Ahoj, jak se máš?" Jsou nadšení. Vyprávím o naší zemi, kde leží, o jídle, sportu, promítám českou vlajku a pražský hrad. Dávají pozor, ale tak normálně občas do sebe šťouchnou nebo si něco šeptají...prostě mládež :-))

Zajímavá věc: jakmile začnu vyprávět svůj osobní životní příběh, nastane totální ticho. Všichni mají našpicované uši a bedlivě poslouchají. Vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem vyrůstal v tom, že žádný Bůh není, ale ve skutečnosti jsem o tom nikdy pořádně nepřemýšlel. Vyprávím o tom, jak mi změnilo život pozvat Ježíše do srdce. Promítám fotku své manželky a dětí a říkám po pravdě, že takhle skvěle bych se neměl, kdybych neuvěřil. Připojuju kázání z Jeremijáše: "Znám plán, který mám pro tebe, plán pokoje a požehnání, nechci ti ublížit, ale chci ti dát naději a budoucnost."

Říkám: "Bůh Tě miluje a má pro Tvůj život skvělý plán. Nechce Ti brát věci, ale chce dát Tvému životu smysl a naději." Mluvím i o tom, že to neznamená procházku růžovou zahradou, ale že když rodiče dají děti očkovat, dítě to v tu chvíli bolí, může i krátce onemocnět a mít teplotu, ale dělají to z lásky, a smyslem je posilnit imunitní systém. Totéž dělá v našich životech Bůh. Když překonáš překážky, budeš v životě silnější. Bůh Tě miluje a má pro Tebe skvělý plán. Chci Tě povzbudit k tomu, být křesťanem na plné pecky.

Pokračuju vyprávěním o církvi v jiném stylu, o graffiti party, pouštím video z naší práce. Zakončuju modlitbou a nabízím knížku. Bůh mi ráno řekl, že mám dát všem těm studentům knížku zdarma jako dar. Říkám: ale mám podmínku - knížku dostane jen ten, kdo mi slíbí, že si jí přečte. Nemyslím, že odtamtud někdo odešel bez knížky. Všichni si ji vzali, děkovali, a říkali "ahoj". Bylo tam i pár dospělých. Ti přinášeli peníze, i když jsem ani nenaznačil, že jestli chtějí, mohou přispět, vůbec ne. Každopádně, to co přinesli, pokrylo minimálně náklady na tisk.

Po obědě mám schůzku s Justinem. Požádal mě o ní. Od mojí prezentace, která proběhla minulý týden na biblické škole Master´s commision se prý modlí a přemýšlí o mojí výzvě, kterou jsem tam dal, že hledáme někoho, kdo by nám pomohl se službou mládeži. Dostal jsem na něj výborné reference. Justinovi brzy bude 22 let. Vedl několik skupinek mládeže, má srdce pro práci s mládeží i pro misii a evangelizaci. Prý prožil Boží povolání na misijní pole už v sedmi letech a od té doby to má pořád v sobě. Rodiče ho v tom podporují.

Máme s Justinem moc dobrý rozhovor. Navrhuju jako další postup to, že by mohl přijet tak na 2 až 3 týdny, a že by se mohl seznámit s našimi mládežníky, rozhlédnout se po městě, apod. Říká, že v březnu 2012 bude v Anglii, a že by svůj pobyt mohl protáhnout a přijet někdy v březnu nebo dubnu na nějakou dobu do Liberce. Pak bychom viděli, jak dál. Ptám se, jestli přichází v úvahu delší období - mluvíme spolu o 6 měsících až 2 letech. Dořešit by se musela celá řada větších i menších podrobností a detailů, necháváme to úplně otevřené a zakončujeme modlitbou za Boží plán.

Julie mi přináší dobrou zprávu: Arkansasské regionální noviny, které tu čtou všichni v dosahu 100 mil od Fort Smith, mají zájem udělat se mnou rozhovor. Proběhne to příští pondělí a zřejmě to bude otištěno příští středu. Wow!

Večerní kázání v církvi Harvest Time. Slouží pastor Holden a uvádí mě. Mluvím a lidi jsou zasažení, poslouchají, hltají každé slovo. Když zazní nějaká dobrá zpráva, lidi prokřikují amen, sláva Pánu a tleskají. Pastor Holden pak má krátké 15 minutové kázání. Završuje jím čtyřdílnou sérii, kterou prý měl vždy ve středu večer. Když dokáže, dostane se evidentně pod silné pomazání Ducha. Dává výzvu lidem, kteří mají nějaké potřeby a pak říká: "Toto jsem vůbec neplánoval, ale Stane, jdi tady doprostřed do uličky, toto je Boží Slovo k Tobě: služba v Liberci přišla k bodu zvratu, je čas změny a růstu, už neuslyšíme zprávy o jednotlivcích nebo desítkách lidí, ale o stovkách lidí zasažených evangeliem. Přijmi to vírou jako Boží Slovo." Prosí pak lidi, aby na mě vkládali ruce, modlí se za mě a pastor Holden ještě jednou s rukou položenou na mou hlavu vyznává vzrůst.

Po shromáždění opět probíhá prodej knih a jako všude je to velmi úspěšné. Kemp a Carol Holdenovi mě zvou na večeři společně ještě s jedním manželským párem. Jsou to prý obchodníci se šperky a zároveň lidi, kteří mají obrovské srdce pro misii. Prý byli nedávno v Rakousku. Pastor Holden je vychvaluje do nebe. Zvu je do Liberce sloužit. Říkám: "když vás doporučuje pastor Holden, bude to dobrý". Smějou se. Velmi příjemný večer, vtipkujeme o všem možném, o EU, Obamovi, apod. Holdenovi mě odvážejí "domů" k Burtovi a Filis.

Filis večer říká: doučuju studenta ze školy, kde jsi dnes ráno mluvil. Dostal jsi je. Prý jsi se jim líbil, říkali, že jsi byl opravdovej.

Deník toulavého pastora 15/28

2011-12-07T02:27:00.000-08:00

Den 15 - 25.10.2011

Hned ráno jsem pozvaný na "Pastor´s appreciation" (Poděkování pastorům za jejich práci). Pozváni byli pastoři z různých církví z regionu. Setkání se koná v křesťanské škole, kterou Harvest Time založil a nachází se kousek od církve. Včera, když jsem ještě telefonicky domlouval nějaké detaily, jsem rozuměl, že mám přijít v "ejt fiftýn" (8:15). Přišli jsme s Burtem asi v osm. Po chvíli zjišťujeme, že to bylo "ejt fifty" (8:50). Nevadí, aspoň si dávám exkurzi po škole a pomáháme s přípravou stolů. To mám dobře nacvičené od nás ze sboru :-)

Setkání vede pastor Holden, bývalý pastor a zakladatel církve Harvest Time ve Fort Smith a současný předseda správní rady školy a ředitel misijní organizace WME. Je to ten samý pastor, který kázal na tom pohřbu, který mnou tolik pohnul.

Přivítání, poděkování za účast, požehnání jídla a pár rozhovorů. Usedáme ke stolům a snídáme. Pastor Holden vyzve všechny, aby se postupně představili. Závěrem představuje "svého přítele z České republiky" pastora Stanislava a předává mi slovo. Mám přiděleno asi 20 minut.

Vyprávím své svědectví a popisuju situaci v Evropě, v ČR a Boží práci, jako obvykle. Už jsem to říkal tolikrát, že je mi v tom moc dobře a užívám si to, mluvím ze srdce a zase následuje mimořádná odezva. Vyměňuju si s pár pastory vizitky a než dorazím zpět do Harvest Time, dozvídám se, že pár lidí věnovalo finanční dar na náš stavební fond. Chvála Bohu! Na tom setkání byl i současný nový pastor Harvest Timu Marty Sloan. Evidentně ho moje vyprávění chytlo u srdce, za což jsem Bohu vděčný.

Na tomto setkání byl člověk, který dřív pracoval jako armádní pilot. V době studené války prý USA vážně uvažovaly o vojenském zásahu v Československu a on se prý připravoval na vojenský útok na obec "Milovis". Opravuju ho, že se to vyslovuje Milovice, což nedokáže zopakovat, a potvrzuju, že to bylo městečko, kde byla základna ruských vojáků. Asi díky Bohu, že socialismus nakonec padl "sametově"...

Na oběd jdeme s Burtem s pastorem Holdenem, což je pro mě čest. Povídáme o lovu krokodýlů (to téma nadhodil Burt), o Evropské unii, posledních časech, o našem sboru a o všem možném.

V jednu hodinu se mám sejít s Martym, pastorem, který nedávno převzal vedení církve Harvest Time od pastora Holdena. Marty začíná rozhovor tím, že říká: "Vím, že máš blízký vztah s pastorem Holdenem, ale chci abys věděl, že se nic nemění, a že Harvest Time je tu pro Tebe a je to vždy Tvůj domov." To mě potěšilo. Asi třikrát zopakuje, že je moc rád, že tu jsem s nimi, a že všechno, co je jejich, je i moje, a že kdybychom kdykoliv potřebovali s čímkoliv pomoci, jsou tu pro nás. Říkám: "Díky za to video "Perfect family". Lidem se to strašně moc líbilo, dali jsme k tomu české titulky." Marty nadšeně reaguje: "Wow! Fakt jste to udělali?" Popisuju, že to mělo obrovský úspěch. Vyprávím i o tom, jak jsem ve sboru vyprávěl o jejich motorkářském víkendu, a že z toho lidi byli naprosto nadšení, a že jsme pak udělali typově podobnou akci s graffiti. Brknul jsem na správnou strunu. Obě tyto akce byly Martyho dílo.

Ptám se ho, jaké má plány do budoucna, jak vidí dál růst sboru apod. Trochu se rozpovídá. Pak jdeme z kanceláře na chodbu a Marty svolává pár lidí z okolních kanceláří, ať se jdou modlit za Stana. Asi 6 lidí na mě klade ruce a modlí se za mě a za práci v Liberci.

Odpoledne zpovídám vedoucí dětské služby ohledně jejich práce s dětmi. Mluví a mluví a mluví ...

Večeříme opět domácí jídlo a na sedmou vyrážíme do kina na film "Corageous" (Stateční). Je to novinka od Tvůrců "Facing the Giants". Je to síla. Křesťanský film o důležitosti zbožných a Ježíši vydaných otců, kteří vezmou v rodině zodpovědnost za to, aby celou rodinu vedli duchovně. Burt nedokáže vůbec pochopit, když mu říkám, že si myslím, že v českých kinech tohle nepoběží, a že to bude asi jen v křesťanských internetových obchodech s titulky. Říká, že česká kina přijdou o velké tržby - v Americe je to film, který trhá rekordy...

Je mi z toho smutno a burcuje mě to. Proč bychom znovu nemohli mít v Čechách křesťanský národ? O něco jsme přišli. Je čas vzít si to zpátky a vyhlásit evangelium ze střech!

Po shlédnutí toho filmu, jehož tématem je rodina, se mi chce jet domů, obejmout svou ženu a své děti a hrát si s nimi. Nikdy v životě jsem takhle dlouho nebyl z domova. Za celých 12 let manželství jsme v podstatě pořád spolu (s výjimkou pár krátkých služebních cest). Původně měl můj výjezd trvat 3 týdny, ale bylo to prodlouženo na 4 kvůli pozvání do Michiganu. Díky Bohu za skype, ale už se moc těším domů. Než jdu spát, modlím se za ochranu, zdraví, bezpečí a sílu pro rodinu doma a za to, aby druhá polovina mého pobytu, která právě začala, přinesla obrovské ovoce, které předčí všechna očekávání. Začínám i tak odpočítávat, za kolik dní už budu doma...

Deník toulavého pastora 14/28

2011-12-05T05:27:00.000-08:00

Den 14 - 24.10.2011

Příjmy z prodejů knížek počítám vždy před Burtem - kvůli vykazatelnosti. Dnes odevzdáváme druhou várku tržeb sekretářce Harvest Time - Sheile. Jsem v polovině svého turné a celkové tržby jsou teď 7 399,48 dolarů. Investice do tisku a přepravy knih a letenek byly asi 5 tisíc dolarů. Takže náklady jsou poplaceny a vše nad 5 tisíc už je čistý zisk do stavebního fondu. Návštěvu těch největších církví mám ale ještě před sebou. Jsem zvědavý, co všechno má Bůh ještě připraveno, a to nejen po této stránce... Jsem ale rád, že už teď je celý tento projekt rentabilní. Měl jsem pochybnosti, jestli to celé není "úlet".

Sdílím to s Sheilou, děkuju jí, říkal jsem to i Burtovi, že jim všem přidělávám práci, ale všichni mě ujišťují, že je jim ctí a velkým potěšením, že tam s nimi takhle můžu být. Dozvídám se taky, že Dale Yerton, který už jednou u nás kázal v Liberci (měl powerpointovou prezentaci o hledání pokladu), věnoval církvi Harvest Time šekem dar na pokrytí veškerých výdajů na benzín, který Burt projede, když mě vozí z církve do církve. Teď je v Jižní Africe u Davida a Donny. Vrátí se ale než odjedu, tak mu poděkuju.

Během přepočítávání tržby mě napadne zeptat se Sheily, jak vůbec po finanční stránce funguje takto velká církev, Harvest Time. Domlouváme se, že se sejdeme v průběhu příštího týdne, a že mi to popíše. Jsem na to zvědavý. Sheila je hospodářka církve, takže když kdokoliv potřebuje v Harvest Time na nějakou službu peníze, jde za ní. Zajímá mě, podle jakých mechanismů to prakticky funguje, jestli mají rozpočty, se kterými si každý hospodaří apod.

Rychle se mi zaplňuje diář na další dny. Během dneška se domlouvají obrysy dalších a dalších věcí, které mě v druhé polovině mého pobytu ještě čekají.

Deník toulavého pastora 13/28

2011-12-05T05:26:00.000-08:00

Den 13 - 23.10.2011

Je neděle. Vstáváme v 6 hodin a vyrážíme s Burtem do města Mc Alester v Oklahomě. Jsou to necelé dvě hodiny cesty. Církev "Life Church" (Církev života nebo Živá církev) pastoruje 35 letý velmi velmi dynamický pastor. Jeho žena vede chvály. Je plný ohně - jako dělová koule. Sbor založili před 10 lety z nuly a dnes mají kolem 700 lidí a z kapacitních důvodů musí mít v neděli dopoledne dvě shromáždění. Mají krásnou budovu. Kapacita je asi 500-600 míst. Vybírají peníze na další nové "worship center" (centrum uctívání) - tak tady říkají církevním budovám. Ten termín se mi moc líbí. Je to terminus technikus.

První shromko je od 9 hodin, druhé od 10:45. Jsou to identická shromáždění a každé trvá hodinu a čtvrt a bývají poměrně svižná. Můj čas je 5 minut. Modlil jsem se za to, aby to bylo 5 minut pomazaných Bohem a poselství zasahovalo lidská srdce. Zatím všude, kde jsem mluvil, lidi následně reagovali slovy, že je to hluboce zasáhlo v srdcích, že si uvědomili, že si neváží toho, co mají, a vedlo je to k novému vydání se. Sám bych to nedokázal, vím, že to je Boží práce v lidských srdcích. Totéž se děje tady během mých pěti minut. Když domluvím, zve mě pastor zpátky, dává mi ještě otázky, na které odpovídám, a modlí se za mě, za mou rodinu a za to, aby Bůh skrze naši službu otřásl českým národem.

Užívám si pastorovo kázání. Je nakažlivý, zapálený, hoří ohněm pro získávání ztracených duší. Probíhají modlitby za komunitu, město a za to, aby v následujícím týdnu lidi svědčili lidem o Ježíši. 8 lidí se dnes během těchto dvou shromáždění obrátilo k Bohu. Jsou i skvělé chvály. I když hráli jen 2 chvály úvodem a 1 po kázání, zůstali v každé z nich dlouho a šlo to hodně do hloubky. Nebylo to hraní a zpívání, bylo to uctívání a Boží přítomnost mocně sestupovala a věřím, že Bůh pracoval. Odvážím si další velmi slušnou tržbu na stavební fond a srdce plné zážitků.

Zajímavá lekce z Boží matematiky: na prvním shromku bylo asi 150 lidí, na druhém tak 500 lidí. Po prvím shromku se ale za prodej mých knih vybralo víc peněz než na druhém. Inu, nezáleží na počtu, ale na Boží milosti a Božím plánu. Burt prohodí větu: "Stane, myslím, že tenhle tvůj pobyt je mnohem víc než o prodeji knížky o spoustě nových vztahů, které tady navážeš se všemi těmi pastory. Kdo ví, jaké má Bůh ohledně toho všeho do budoucna plány." Musím mu dát za pravdu.

Obědváme v nějakém restaurantu. Dávám si menu: steak, salát, dezert. Špičkové. Vedle nás sedí manželé, zdraví nás, říkají, že byli v církvi. Muž prý byl služebně v Německu, někde poblíž Stuttgartu. Jeho manželka říká, že její babička byla Češka. Emigrovala do USA. Je to už asi 8. člověk, který má české kořeny, nebo zná někoho s českými kořeny, na které jsme tu narazili.

Jedeme zpátky domů, dorazíme asi ve 3 odpoledne a v 5 je čas vyrazit na další místo. Malý kostelík v malé vesnici (700 obyvatel) v Hartfordu. Tam mi dali celý čas shromáždění - necelou hodinku. Sejde se asi 20 lidí - všichni jsou zapálení a milují Boha. Je to poznat z uctívání, z toho jak mluví a jak se chovají. Užívám si to. Kážu na Marka 16 a Skutky 1 o tom, že to nejdůležitější Ježíš řekl před svým odchodem z této země: "Jděte, kažte evangelium všemu stvoření. Začněte ve své rodině a ve svém městě (Jeruzalém), kažte i celému svému národu (Judsko), překročte ale jeho hranice (Samaří) a kažte až na kraj země.!" Povzbuzuju je, ať využívají každou příležitost sdílet evangelium. Říkám, že i obyčejný věřící z Hartfordu v Arkansasu může kázat až na konec země. Vyprávím, jak mě kázali obyčejní lidé z podobně malého městečka Alma v Arkansasu. A jediné, co udělali, bylo, že mě pozvali na koncert. Tam jsem slyšel poselství, které změnilo můj věčný osud. Vyprávím svůj příběh, jak mě Bůh našel v drogách a alkoholu a zachránil mě. Popisuju počty věřících v České republice a zájem (resp. nezájem) lidí o církev v Evropě obecně. Mluvím ale i o Božím pohybu a o tom, že proto jsme tam, abychom to měnili. Vyprávím různé příběhy z Liberce. Lidé jsou hluboce zasažení. Mnozí mě objímají a mluví o tom, že je to zasáhlo a změnilo. Myslím, že nikdo neodchází bez knížky.

Deník toulavého pastora 12/28

2011-12-02T06:48:00.000-08:00

Den 12 - 22.10.2011

Po čtvrté ráno mi Burt buší na dveře. Vyrážíme na jeleny! Doma už je vzdálený příbuzný Mika (Majka). Typický "vesnický amík" jako vystřižený z filmu. Fousáč, snědej, je mu blbě rozumět, protože strašně natahuje slova, drmolí a mluví slengem. Kolem páté snídáme v mekáči na dálnici. Asi v půl šesté dorazíme k jezeru. Je tam nájezd pro auta s čluny. Člun máme jako přívěs za autem. Spouštíme ho na vodu, parkujeme a odrážíme. Je docela zima. Přejíždíme motorovým člunem na druhou stranu jezera. Tam je národní park a obyčejní lovci, kteří nemají povolení a jinde lovit smí (kdokoliv), tam nesmí. Smíme tam jen my s povolením - a s řádným maskováním. Pořizuju si na památku fotku. Vypadám jako člen nějakého komanda nebo bankovní lupič.

Kotvíme u břehu. Loď přivazujeme ke kamenu. Majka jde sám na jednu stranu a já doprovázím Burta na druhou. Jsou jak malí kluci, strašně to prožívají. Napadne mě, co si o tom asi myslí jejich manželky. Mimochodem se dozvídám, že běžný lovec v 99% případů nic neuloví. Prý to k tomu patří. Majka se chlubí, že jednou v životě jelena trefil. Burt zaujatě vypráví, že kdykoliv šel na jeleny, vždy se tam kolem jeleni pohybovali. Takže to v překladu asi znamená, že nikdy nic neulovil. Asi minutu se prodíráme houštím, udýchaný Burt pak řekne "tady si sedneme". Sedíme a sedíme. Burt za chvíli usne. Když se po půlhodině probudí, trochu se ještě projdeme po okolí a vracíme se k lodi, kde máme na 9:30 sraz s Majkou. Majka se skoro o hodinu zpozdí. Burt čas využívá k další siestě a usíná ve člunu. Já se procházím po okolí a fotím.

Jedeme, tentokrát už za světla, zpátky přes jezero. Burt říká, že má hlad jak vlk. Zastavujeme v domácím restaurantu "U babičky". Na stolech, zdech i v jídelníčku jsou všude biblické verše. Fotím si to s vysvětlením, že tohle v Čechách skutečně k vidění není.

Kolem jedné jsme doma a jdeme si dát ještě šlofíčka. Moc hezký den. Večer půjdu na domácí skupinku k Sheile. Těším se na to. Byl jsem tam už před 2 lety a bylo to moc fajn.

Odpoledne se vrací Filis z návštěvy vnoučat. Okamžitě dostávám odpověď na svou otázku, kterou jsem si kladl, co si o lovu jelenů myslí manželky.... Ptá se Burta: "Tak co, byli jste na lovu?" Burt odpovídá: "Jo, byli." "A viděli jste nějakého jelena?" "Ne." "A považoval to Standa za nejzábavnější věc na světě?" ... Filis se obrátí na mě a říká: "Stando, měl jsi jet se mnou navštívit rodinu mé dcery... "

:-)

Večer jdeme všichni na skupinku. Skupinka byla naprosto úžasná. Vysoko nad nejvyšší očekávání. Vyprávěl jsem příběh svého obrácení a taky o tom, jak je v české kultuře normální nevěřit v Boha. Lidi z toho byli úplně překvapení, zasažení, dojati. Následovaly modlitby, jaké jsem snad nezažil. Modlili se z celého srdce za spasení celého našeho širšího příbuzenstva - většina lidí měla přitom slzy v očích. Člověk, který se modlil nahlas a modlitbu tak vedl, se modlil "jak smutné by to bylo, kdyby Standa šel do nebe a jeho rodina tam nešla". Pokračují modlitby za naši službu a národ a za Boží zaopatření pro všechno, co nám Bůh položil na srdce.

Během skupinky přišla znovu řeč na pohřby. Nadhodil to Burt. Vyprávěl o tom, jak jsem byl překvapený, že na jejich pohřbu je veselá výzdoba, vyprávějí se veselé historky o člověku, který zemřel. A ani se tomu neříká pohřeb, ale "homegoing" (odchod domů). Říkal jsem, že u nás je ve zvyku chodit měsíc po pohřbu v černém - oni nic takového nemají. Otevírají se mi tady oči ohledně toho, že ne všechno, co považujeme ve své kultuře za "normální" je ve skutečnosti normální a správné. Jestli nepřijde dřív Ježíš, chci mít takový pohřeb. Laděný do vesela, s vtipnými historkami o mém životě. Dokonce prý je v Americe docela zvykem, že den před pohřbem se sjede příbuzenstvo a všichni přespávají v domě toho, kdo "odešel domů" a mají oslavu a vyprávějí si, co s ním všechno zažili.

Duch Svatý se na té skupince opravdu mocně pohyboval. Byla to síla. Jdu spát. Mám před sebou dlouhý den.

Deník toulavého pastora 11/28

2011-12-01T01:06:00.000-08:00

Den 11 - 21.10.2011

Je pátek, což je v Harvest Time volný den (mají víkend v pátek a v sobotu). Proto si můžu pospat. Ještě mám asi pořád trošku rozhozený organismus, pořád tu vstávám hodně brzo. Ale i tak jsem si relativně pospal a vstával jsem v půl osmé. Burt dopoledne seká trávu.

Dnes se opět setkám s černošským pastorem. Jmenuje se Tasahala Dewrow, pro přátele "Šejn". Zítra vstáváme ve 4 hodiny ráno a jdeme lovit jeleny. Musíme tam prý být před úsvitem.

S Šejnem jsme se hodně sblížili. Povídáme si a modlíme se spolu v jazycích u něj v církvi. Oba cítíme silné pouto dané Bohem do našich srdcí. Zvu ho znovu do Liberce. S nadšením pozvání přijímá. Ptá se na ceny letenek a taky na to, jak lidi u nás vnímají černochy. Ujišťuju ho, že černoši jsou v Čechách velmi populární, a že bude oblíbený. Trochu vypráví o rasismu, který dřív v Americe býval. Díky Bohu už je to v podstatě pryč. On jako černý pastor má ve sboru průřez různých ras a je z toho nadšený. Ptá se na situaci s menšinami u nás.

Všimnu si nějaké "plakety", kterou dostal on a další plakety, kterou dostala jeho manželka. Je na tom nějaké poděkování a verš z Bible. Říká, že je to z každoročního "Appreciation service" (Shromáždění poděkování). Prý je to v Americe celkem tradice, že sbor jednou do roka uspořádá shromáždění, které je věnované tomu, že členové sboru děkují svému pastorovi a jeho manželce za to, že jim kážou Boží Slovo, modlí se za ně a starají se o ně. Celý program je pro pastora a jeho ženu vždy překvapením. Mívají to v neděli večer a bývá to formou banketu. Tím sbor dává najevo, že za svým pastorem a jeho ženou stojí, a že je jim vděčný za jejich péči. Ptá se, jestli to je v naší zemi taky tradice. Říkám, že ani ne. On na to, že pastoři někdy bývají přehlíženi a lidé berou jejich práci jako automatickou, a že to není správné.

Uvědomuju si, že je naše země trochu poznamenaná bývalým režimem, a že jako národ autoritě, která zároveň s sebou nese zodpovědnost, úplně nerozumíme. Lidi byli zvyklí nemít ani autoritu, ani zodpovědnost. Je to oblast, ve které potřebujeme vyučování...

Šejn říká, že měl zpočátku světskou práci, když zakládali sbor, potom, že šel na plný úvazek. Sbor mu dal totéž co měl ve světské práci. Má se celkem dobře. Jedeme k němu domů. Cestou vyzvedáme kuře s hranolkami v celonárodním křesťanském fast food řetězci Chicken file. Protože jsou křesťané, mají v neděli zavřeno. Jíme je u něj doma, ještě chvíli povídáme o všem možném a veze mě zpátky "domů" k Burtovi. Chce se ještě jednou vidět, než odjedu. Říkám, že se s ním uvidím moc rád. Domlouváme se, že se pomocí skypu spřátelíme i jako celé rodiny s manželkami i dětmi. Jsem nadšený.

Když jsme mluvili o rasách a podobně, dal jsem mu otázku, jestli je ve městě nějaký takový ten typický černošský sbor, kde je kázání prokládáno chvalami, a kde je hodně živé uctívání. Říkám mu, že bych takový sbor strašně moc rád navštívil. Mám přespříští středu mezeru. Odpovídá, že tu takový sbor je, že do něj chodí samí černoši, a že jsou hodně živí. Zná se s pastorem, zavolá mu a uvidí, jak na mě bude reagovat. Říkám, že i kdybych tam nemohl mluvit a nabízet knihy, stojím o to se tam jen podívat. Těším se a modlím se, aby tohle klaplo.

Odpoledne trávím u Burta na zahradě. Opět se oteplilo. Sedím v tričku s krátkým rukávem na zahradě na posezení a chvíli něco dělám na počítači. Jeho domácí wifi tam funguje bez problémů. Je to moc fajn. Večer se připravujeme na zítřejší lov jelenů. Fasuju maskáče, boty, výstražnou oranžovou vestu a oranžového kulicha...

Deník toulavého pastora 10/28

2011-11-30T03:40:00.000-08:00

Den 10 - 20.10.2011

Dnes jdu kázat do vězení s hlavním vězeňským kaplanem Mikem. Cestou se zastavujeme u něj doma, převléká se a půjčuje mi anglickou Bibli. Je to motorkář. Zná všechny motorky na světě, hned mluví o českých Jawách, říká, že jsou to fajn motorky.

Ve vězení jdeme od cely k cele a mluvíme osobně s lidmi. V každé cele je jich tak pět až deset. Vždy se s námi pár lidí dá do řeči. Vězeňská služba je asi dost intenzivní. Všude leží Bible. Dávám jim své knížky zdarma. Asi 90 kusů. Předtím jsem dal zdarma knihu i studentům biblické školy. Nelituji toho, věřím, že jim to může změnit život, a že "štědrého dárce miluje Bůh". Vězni jsou za knížku moc vděční - někteří chtějí autogram.

Jsem ale docela dost zmatený z jedné věci. Vězni citují biblické verše, když jim vyprávím svůj příběh, tak na to reagují slovy "sláva Pánu", apod. Jeden říká: "Já už jsem byl spasený asi tak pětkrát". Další říká: "Jo, jo, já jsem spasený, od 8 let." Je po patnácté ve vězení. Nevím, co si o tom mám myslet. Nebyli ti lidi nikdy spasení a jsou to prázdná slova? Je křesťanská terminologie tady úplně zdevalvovaná? Vědí vůbec, co to znamená "narodit se znovu"? Nebo skutečně mají srdce pro Boha a jen, jako se to konečně stává každému z nás, nedokážou vítězit nad pokušením?

Když jsem se dozvěděl, že jdeme do vězení, očekával jsem, že tam budou lidi, kterým budu vyprávět o odpuštění hříchů a o novém narození. O tom, jak jsem to já prožil a změnilo mi to život, a že to Bůh má i pro ně. Na místo toho se setkávám s "křesťanskými zloději", "křesťanskými dealery drog", apod. Hlava mi to nebere... Hlásit se aktivně ke křesťanství a přitom takhle soustavně padat....? ...

Pak se mi ale dojde jedna zásadní věc. Z jejich vyprávění vidím, že mnozí pocházejí z narušených rodin. Rodiče alkoholici, apod. Uvědomuju si, že i spasený člověk, který skutečně má srdce pro Boha, ale nemá zázemí rodiny, nemá, když vyjde ven z vězení, kam se vrátit, to musí mít hrozně těžké. Mike má vizi nebo spíš sen, vybudovat nějaké komunitní centrum pro propouštěné vězně, kde by byli trénováni na návrat do společnosti i pro službu Bohu.

Mike se ve vězeňském prostředí pohybuje jako ryba ve vodě. Mluví s nimi přátelsky, ale důrazně a v autoritě. Věřím, že u každého z nich správně rozpoznává, kde kdo je a podle toho mu slouží.

Celý zážitek mě vede k přemýšlení o spasení a jeho podstatě, o spasení a skutcích, znovu si to všechno v sobě rovnám, rozjímám nad tím, co k tomu říká Bible. Myslím, že někteří z těch lidí jsou docela dobře podvedení satanem a myslí si, že "odmodlení jedné modlitby" je spasilo. Nevím jestli chápou, co znamená slovo "kirios" = můj Pán! Modlili se "magickou modlitbu" nebo vyznali Ježíše SVÝM PÁNEM? Dali mu život? Vsadili na něj všechno jako žena s krvotokem v Markovi 5? Nechci to soudit, to ani nejde, jen přemýšlím, že u některých z těch, se kterými jsem dnes mluvil, může být jejich křesťanství jen prázdným náboženstvím.

Přemýšlím ale také o zápasu křesťana, který se snaží dodržovat zákon, ale čím víc se snaží, tím hůře to dopadá, resp. je na tom čím dál tím stejně.... Mnozí se nikdy neposunou z Římanům 7 do Římanům 8 (chození z moci Ducha). Přemýšlím, jak jim pomoci. Příští čtvrtek - přesně za týden - tam jdeme znovu. Tentokrát už to nebudou rozhovory jeden na jednoho. Měli by se shromáždit a já jim budu kázat. Modlím se za to, aby mi Bůh dal takové poselství, které jim obrátí život naruby, aby se tam už nemuseli vracet a vyšli z toho cyklu, ve kterém jsou.

Večer si s Burtem zapálíme venku oheň v takovém venkovním železném krbu. Je to moc fajn. Povídáme o všem možném. Přijde řeč na promítání filmu Ježíš. Když ho uděláme ve velkém a v městském kině, aby to bylo pořádně efektivní, Harvest Time nám s tím prý finančně pomůže. Děkuju. (Burt je vedoucí misijního výboru Harvest Time.) Philis přijíždí pozdě z práce, pracuje ve škole a měli nějaký mítink. Večer ještě s Burtem sleduju jeho oblíbenou reality show - lovci krokodýlů. Několik lovců spolu soutěží, kdo jich za den uloví víc .... zajímavý koníček....

Deník toulavého pastora 9/28

2011-11-30T03:29:00.000-08:00

Den 9 - 19.10.2011

Burt jel ráno k zubaři, vyzvedl mě až po návratu od něj, asi ve čtvrt na devět. Ráno skypuju s rodinou, Michalka má dnes svátek. Rozbaluje si dárečky v přímém přenosu. Je to super. Díky Bohu za skype.

Přijíždíme do Harvest Time. Potkávám Sheilu, ptá se jak se mám, tak vyprávím, že Míša měla svátek. Vůbec si pod pojmem svátek nedokáže nic představit, tak jí to vysvětluju. V Americe mají kromě křestního jména i prostřední. Tato jména si můžou vymýšlet. Třeba je napadne, že by se jejich dítě mohlo jmenovat "židle", tak mu dají jméno "Židle Nováková". Pro mě je jiné toto, pro ní je neuvěřitelně zajímavé, že máme jména v kalendáři, ze kterých vybíráme.... Říká: to musíš říct lidem u nás na skupince, to pro ně bude mimořádně zajímavé.

V 10 hodin je v Harvest Time pohřeb. Burt mě na něj zve. Je to pro mě neskutečný zážitek. Myslím, že se mi to silně vyryje do srdce a do paměti. Krásnější pohřeb jsem v životě nezažil. Atmosféra je úplně, ale úplně, ale úplně jiná než na co jsme zvyklí u nás. Zpívají se chvály, celé rozloučení je plné naděje, hezkých slov o osobě, která odešla, dokonce včetně vtipných poznámek, krásná veselá výzdoba, do červena, plná naděje, poselství plné naděje a ujištění, že vrátit ji sem nemůžeme, ale můžeme jednou jít za ní. Ona už je doma, ona se teď má dobře. Káže pastor Holden, je to vynikající řečník, motivátor a pastýř. Tohle je silný moment...

Obědvám s černošským pastorem. Večer kážu v jeho sboru. Říká, že vnímá, že naše setkání je nadpřirozeně připraveno Bohem a na dlouhou dobu dopředu. Zjišťujeme, že děláme stejnou práci. I on se svou ženou založil církev od nuly - před třemi lety. Chtějí nám pomáhat a zůstat v intenzivním kontaktu. Zvu ho do Liberce a s nadšením pozvání přijímá. Mají teď trvalý pronájem - krásné prostory. Koupili si vloni pozemek, vybrali na něj bez dluhu za hotové - stál 150 000 dolarů. Teď pracují na přípravě projektu a dál sbírají finance na budovu. Ukazuje mi pozemek. Je to nádherný a velký kus země kousek za městem v přírodě - moc pěkné. Mají na něm velkou ceduli: "Toto je budoucí domov církve House of Restoration (Dům obnovy)".

Po obědě jdu do jakési biblické školy pro lidi, kterým je kolem 20 let. Ve třídě jich sedí tak 15. Svou prezentaci jsem pro tyto účely doplnil o fotku knedla-vepřa-zela, Jaromíra Jágra a českých domů (architektury). Asi to tam nechám i do církví - připadá jim to zajímavé. Fantastická atmosféra - chrlí otázky, je to skvělé. Zdá se, že jeden z nich by mohl přijet do Liberce a pomoci nám s mládeží. Kdy, na jak dlouhou a další detaily je třeba promodlovat a prokomunikovávat....

Večeřím s Burtem doma, chvíli jen tak sedíme, povídáme, odpočíváme. V 7 večer kážu v House of Restoration, vedené černošským pastorem. Atmosféra mi hodně připomíná náš sbor. Jdou do chval naplno, pastor do chval vstupuje, zpívá s nimi, pohybuje se Duch Svatý. Pastor mě před začátkem hecoval, ať jsem otevřený pro Ducha, jestli mi cokoliv dá, ať to řeknu. Skutečně přijímám pro ně slovo a předávám ho: "Nikdy neotupujte evangelium. Kažte ostré slovo o Ježíši. Jen to lidem pomůže. Neřeďte to." a další "Tento sbor bude znám široko daleko pro své uctívání, během kterého jedná nadpřirozeně Duch Svatý." Pastor pak říká, že to je potvrzení toho, co mají dlouho na srdci. Kážu s lehkostí a plynulostí, užívám si to. Vyprávím svůj příběh, mluvím o duchovní situaci v Evropě, ukazuju knedlo vepřo a Jágra, popisuju naší graffiti party a jak přicházejí lidi, lidi pokřikují "amen" a "praise the Lord". Skvělé shromko. Církev koupila sto knížek z jejich misijního fondu plus pár lidí ještě dává další dary.

Deník toulavého pastora 8/28

2011-11-30T02:52:00.000-08:00

Den 8 - 18.10.2011

Dopoledne točím video pro video-ohlášky Harvest Time. Sotva to dokončíme, vyzvedá mě pastor mládeže, Josh. Má v mládeži 400 lidí rozdělených do 60 skupinek. Pijeme spolu kafe ve značkové kavárně Star Bucks. Kladu mu celou řadu otázek a čerpám nápady pro naší mládež. Jeho kolega mě zve kázat do jejich biblické školy, která trénuje misionáře. Ptám se, jestli by někdo nechtěl přijet na misii do Liberce. Zdá se, že se někdo takový může najít... Jejich skupinky mládeže jsou prý celé postavené na vztazích, na tom, že vedoucí skupinek mládeže projevují o děcka zájem, chodí na jejich školní představení, prostě spolu tráví čas.

Obědvám s vedoucím chval (chvály = moderní církevní chvalozpěvy) Harvest Time Derronem. Projíždíme městem a ukazuje mi "staré" sídliště. Některé domy jsou prý dokonce až 100 let staré. Říkám, že taky bydlím ve stoletém domě, a že u nás je to normální a spíš relativně mladý dům, a že některé jsou staré stovky let. Je v šoku. Povídáme si o chvalách. V této církvi je ve chvalách asi 120 lidí. Mají dvě kapely. Nejvíc lidí je v pěveckém sboru. Zkoušky chval probíhají každé úterý (hlavní zpěváci plus hudební skupinky, obě dvě, mají zastupitelnost, a jen jednoho společného vedoucího chval), zkoušky pěveckého sboru probíhají ve středu. Divím se, proč to mají oddělené. Prý se dřív scházeli společně, ale udělali málo práce. Raději to rozdělili, je to koordinované, aby trénovali stejné chvály, ale když se scházejí odděleně, je to prý efektivnější. Společně prý pak mají ještě nácvik vždy v neděli ráno před shromážděními. Ta jsou dvě identická po sobě, jedno v 9:00 a druhé v 10:45. Jeden týden prý chválí jedni hudebníci (obě shromka), druhý druzí. Vedoucí chval plus další asi 3 hlavní zpěváci chválí pořád. Jak je to s pěveckým sborem nevím, taky tam asi budou 2 nebo 3 "směny". Ptám se na nové chvály, Derron mi slibuje založit nějakou úschovnu, do které mi bude vkládat zajímavé nové chvály.

Začíná se mi pěkně plnit diář na příští dny. Jsem za to rád. Mám před sebou ještě tři intenzivní týdny. Před časem dal jeden pracovník církve výpověď, proto sedím v jeho kanceláři a ve volných chvílích pracuju na počítači.

Večer jedeme do steakhousu. Už jsem se naučil, že svůj steak chci uvařit midwell. To je něco mezi středně a hodně propečeným. Setkáváme se s Peterem. Jeho maminka je Ukrajinka a tatínek Maďar. Po válce v roce 1951 emigrovali do USA a Peter se jim narodil o rok později, už v USA.

Deník toulavého pastora 7/28

2011-11-29T01:42:00.000-08:00

Den 7 - 17.10. 2011

Dopoledne trávím v církvi Harvest Time. Církev má 3500 členů a zhruba 30 zaměstnanců - někteří jsou na částečný úvazek. Asi deset z nich ale pracuje v biblické škole, která při církvi funguje, takže pro církev jako takovou pracuje na plný úvazek méně než 20 lidí. Pracovní týden začíná společnou modlitbou v 8:00, vedenou pomocným pastorem sboru. Modlí se za potřeby přítomných a jejich blízkých a vydávají Bohu svůj pracovní týden. V modlitbě vydávají sami sebe ke službě Bohu i svému pastorovi. Z pohledu pastora si říkám, že je pastor Marty šťastný člověk, když má za sebou takhle skvělý tým, který ho podporuje a stojí za ním. Jako u nás ve sboru :-)

Po modlitbě se všichni rozcházejí a dávají se do práce. Navštěvuju kancelář zaměřenou na video apod. Pracují v něm 3 plnočasoví pracovníci. Mají plno práce. Jeden z nich hned v devět vyráží někam do terénu něco filmovat. Děkuju jim, že nám dříve poslali video nazvané "Perfect family". Říkali, že když to točili, tak se hodně nasmáli. Lidi, kteří v klipu hrají, jsou členy sboru. O to zábavnější to pro ně bylo. Pouštím jim videoklip naší mládeže (Armádní pojetí velikonoc). Líbí se jim to, ale naráží to na kulturní odlišnost. Kluk, kterému to pouštím říká: "My bychom materiál, kde někdo kouří doutník a mluví sprostě, použít nemohli."

Jdu za sekretářkou Sheilou a předávám jí první tržbu. Vloží to do banky a až "turné" skončí, pošle nám to všechno najednou na sborový účet. Přepočítáváme to spolu ještě jednou a ona se upřímě raduje, že na to, že jsem zatím navštívil menší sbory, je to slušný výsledek. Nejsme daleko od "bodu zvratu", kdy se nám vrátí vložené investice. Zbytek už bude čistým výtěžkem na stavební fond.

Celý den se mi hlavou honí myšlenky na včerejší den a na to, jak obrovský kontrast to byl navštívit ty dva menší baptistické sbory a zároveň Harvest Time s 3500 členy. Kdybych měl volit podle osobní čistě sobecké preference, volil bych malý sbor. Panuje v něm přátelská rodinná atmosféra, pastor se zná s lidmi osobně, celá církev jde po shromku společně na hamburger a zmrzku. To se mi moc líbí. Naproti tomu v Harvest Time pastor, byť vřele, ale (logicky) hodně krátce, lidi pozdraví a jde dál. Při bohoslužbě si člověk připadá spíš jako v kině nebo divadle, než že by se cítil aktivně zapojený. I když je snaha to navodit, např. závěrečnou výzvou, na kterou se hlásí lidé a ti, kdo jsou jim nablízku, se za ně mají po celém sálu (s kapacitou 2800 míst) modlit... Na druhou stranu si ale říkám, že Božím plánem je jednoznačně růst a spasení celého Liberce, Jablonce a okolí. Za to se modlíme, kážeme to, a vyhlížíme trvale nové lidi. Přesto sám sobě kladu otázku: "Chci mít opravdu na hrbu takovýhle obrovský kolos, jaký vidím tady? Nebude lepší po dosažení určitého počtu zakládat nové sbory?" Neznám odpovědi, jen to zpracovávám. Bude mi to ještě asi nějakou dobu trvat, než se mi to všechno setřídí. Vím ale jedno: Bůh není Bohem, který kopíruje, a dělá ve dvou městech věci stejně. Je Bohem originality a věřím, že nás povede krok za krokem.

Viděl jsem tu už pár sálů s kapacitou kolem 500 míst. Není to vůbec velký sál a vnímám něco takového jako další krok pro náš sbor, který bych dokázal v tuhle chvíli pobrat. Denní provoz církve Harvest Time mi pro tuto chvíli hlava nebere. Třeba si potřebuju jenom zvyknout a (jak říká Izaiáš) "roztáhnout kolíky myšlení". Třeba má Bůh pro nás dokonce něco ještě většího. Uklidňuje mě vědomí toho, že Bůh přece ví, co dělá, a co ve které fázi uneseme. Chci unést co nejvíc a nebránit Bohu v Jeho díle. Říkám si, že spasení lidí pro věčnost je důležitější než osobní příjemný pocit rodinné atmosféry v malém sborečku..... Bůh ví všechno.... :-)

Na oběd jedeme do nějakého "Barbecue restaurant". Dávám si pověstná "žebírka" ... nikdy jsem je v Americe nejedl, znám to z filmů, že to mají rádi černoši ... Nabízejí mi různé druhy příloh, jak ty přílohy jmenují, tak bohužel nerozumím ani slovu, a tak prosím Burta ať mi něco vybere. Vybral dobře, nějaký salát a fazolky.

Po obědě nefunguje wi-fi. U nás je večer, oproti Michiganu jsme se posunuli ještě o hodinu, takže je teď tady o 7 hodin méně než doma. Proto jsem chtěl zaskypovat domů. Někdo mě odvádí do místnosti nad hlavním sálem. Je to taková režie, ze které obsluhují 4 kamery, osvětlení, apod. Hned pod touto místností je v sálu režie zvuku. Připojují mi notebook k internetu kabelem. Skypuju s Jiřinkou a pak ještě s druhým pastorem Tomášem a jeho manželkou. Zdá se, že doma je všechno v pohodě...

Večer přijíždí Mike. Má službu ve vězení a rád by mě využil, během času, kdy jsem tady. Domlouváme, že s ním ve čtvrtek a příští úterý půjdu kázat do vězení. Nikdy jsem to nedělal, těším se. Bude to určitě síla. Vnímám, že je to od Boha.

Deník toulavého pastora 6/28

2011-11-29T01:22:00.000-08:00

Den 6 - 16.10.2011

8:30 Baptistická církev v městečku Alma. Přítomno tak 100 lidí - mimořádně milí a přátelští lidé. Pastor (může mu být tak 50 let) mě moc vřele přivítal a k mému údivu mi dal celý čas shromáždění (30 až 40 minut). Zazpívali jen pár písní (z minulého století...i stylem provedení....jak z amerického filmu pro pamětníky....ale moc fajn) a pak mi předali slovo. Vyprávím od začátku svůj příběh, občas vtipná poznámka, lidi jsou úplně nadšení a se zájmem poslouchají. Používám powerpoint a videa, mluvím o tom, jak to u nás vypadá, jak málo lidí chodí do církve obecně a jak úžasně Bůh pracuje skrze naši službu. (Jsem v Americe, proto splývám s místní kulturou a mírně zveličuji :-)) ) Pastor úžasným způsobem mé slovo podpoří a vyzve všechny, ať si jdou koupit knížku. Další půl hodinu podepisuju knížky, lidi stojí ve frontě deset metrů dlouhé, aby dostali podpis. Burt mezitím vybírá od lidí peníze - mnozí přeplácejí.

10:45 Navštěvuju Harvest Time, sbor s 3500 členy. Tam jsem v roce 1992 uvěřil. Pastor mě představí, ale dnes jsem tu jen jako návštěvník církve, poslechnout si kázání, knihy budu propagovat a prodávat až příští středu večer. Skvělé kázání o tom, že záleží na tom, jak se chováme. Obědváme doma, po obědě si jdu lehnout, abych načerpal síly na večer.

17:00 Vyrážíme zpět do Almy do jiného baptistického kostelíka. Třicetiletý přátelský pastor mi říká, že čte můj blog. Neuvěřitelné. Prý si ho překládá překladačem. Předem se omlouvá, že jsou malý sbor, a že v neděli večer moc lidí nechodí. Ukáže se tak 30 lidí. Jsou totálně hladoví a hltají každé moje slovo, pozorně poslouchají a po skončení mají otázky - úžasná atmosféra.

Stejně jako ráno začínám tím, že vyprávím o tom, jak jsem vyrůstal v komunistickém režimu, který de facto vymítil víru z národa. Popisuju, že jsem za celé své dětství i dospívání neznal jediného věřícího, že nemám věřící ve své rodině, apod. Lidé to poslouchají s otevřenými ústy. Vyprávím, jak jsem v 17 letech přijel do USA a právě skrze jedny manžele z jejich malého městečka Alma přijal spasení, vrátil se zpátky a založil dvě církve.

S použitím powerpointu ukazuju mapu Evropy, čtu pár statistik (méně než 2% znovuzrozených křesťanů v dnešní Evropě, jen 4% evropanů navštěvují jakoukoliv církev, vzestup islámu a ateismu). Přecházím ke statistikám týkajícím se České republiky: 0.3% znovuzrozených, 70% ateistů, průměrná církev má 40 členů, popisuju atmosféru nezájmu o víru, která mezi lidmi panuje ... zároveň vyprávím o dveřích, které Bůh poslední dobou otevírá ....

Pokračuju vyprávěním svého příběhu a krátce zmiňuju, jak mi Bůh dal ženu a povolání kázat, že jsme založili druhý sbor na zelené louce, popisuju jak sbor během sedmi let vyrostl z nuly na okruh asi 100 lidí včetně dětí a mládeže. Lidé jsou nadšení. Pouštím video z naší práce v Liberci. A ještě odpovídám na otázky. Krátká zmínka o knížce a o tom, že v ní jsou detaily mého příběhu, a že jejím zakoupením lidé přispějí na náš stavební fond.

Je to už potřetí, co vyprávím svůj příběh, a začínám si to docela dost užívat. Hlavně napoprvé to nebylo (v cizí řeči a cizí zemi) pro mě úplně jednoduché (i když i tam byla dobrá odezva), ale dostávám se do toho, kážu už docela uvolněně, jako když se vydaří kázání u nás doma ve sboru...

Všichni do jednoho si kupují knihu, někteří i víc kusů, pastor si jich kupuje 10 s tím, že je bude rozdávat přátelům. Domluvíme se, že zůstaneme v kontaktu. Po církvi jde de facto celá církev na hamburgera a na zmrzlinu. Jdeme s nimi a pastor mi kupuje zmrzku :-) Fotka na památku a jedeme domů.

Jsem utahaný. Dopisuju deník a jdu spát. Zítra odjíždíme v 7:15 s Burtem do práce (= do Harvest Time). Mimochodem. dnešní teplota byla kolem 90 stupňů farenheit, což je asi 37 stupňů celsia. Bývají tu prý teplé podzimy, ale tohle je moc i na ně. Má se ale "ochladit" asi na 20 celsia. Jiřinka mi na skypu dnes říkala, že je v Liberci pěkná zima - kolem 8 stupňů. Tady prý v zimě ani nesněží, jen málokdy, ale bývají prý námrazy...

Deník toulavého pastora 5/28

2011-11-29T01:01:00.000-08:00

Den 5 - 15.10.2011

Je sobota a dnes se již budu muset s Frankem a Nevou rozloučit a budu se přesouvat dál - z Oklahomy do Arkansasu.

Dopoledne přišla na návštěvu dcera Kernanů Becky. Natočili jsme společně zmiňované "video-kázání" Franka pro naši libereckou církev. Další neděli si ho budou v Liberci pouštět. Bude to prezentované tak, že bude ohlášen zahraniční host s tím, že se jedná o překvapení. Druhý pastor sboru Tomáš nebude do poslední chvíle sám vědět, co se vlastně bude dít a moje manželka Jiřinka tam až přímo na poslední chvíli nechá pustit to video... :-)

Na oběd jsme jeli do restaurace, kde měli wi-fi a spojili jsme se přes skype s Jiřinkou a s dětmi. Bylo skvělé, že se mohla vidět s Frankem i s Nevou. Říkal jsem Becky (jejich dceři), že jim musí pořídit počítač, abychom se mohli vidět a slyšet častěji ... Vrchní v restauraci říká: "Wow, is that your family in Czechoslovakia? How cool!" (To je tvá rodina v Československu? To je super!) A zamával do kamery Jiřince :-) Řekl jsem mu, že jsem pastor z České republiky, a že navštěvuju v Americe církve. Řekl: "Amen. To je skvělý." (Zase si říkám, jestli by český číšník řekl něco takového.. :-))

Ve tři odpoledne mě měl vyzvednout Burt Kelly z církve Harvest Time. Přijel o hodinu dříve a tu hodinku tam strávil a povídali jsme si s Kernanovými. Zjistili, že mají pár společných přátel - bylo to moc fajn. Loučím se s Nevou a ukápla mi slza, jí taktéž. Loučím se i s Frankem a s Becky a vyrážíme z Tulsa, Oklahoma směr Fort Smith, Arkansas. Má to být 2,5 hodiny cesty. Cestou projíždíme americkou "cikánskou osadou". Místní "gypsies" necharakterizuje ani tak tmavší pleť (někteří z nich jsou trochu tmavší, ale ne tak, jako naši romové), ale spíše určitý životní styl - život v rodinných klanech, práce jen za hotové, apod. Jsou prý hodně bohatí.

Zastavujeme se v idiánském muzeu. Je tam hodně chytrý chlápek. Vypráví a vypráví a vypráví. Indiáni nebyli ve skutečnosti takoví, jak je máme vykreslené. Mluvil o tom, že před stovkami a stovkami let žili v malých domech (na týpíčka přešli až později) a byli mimořádně inteligentní. Z toho, co říká, to vypadá, že v hodně věcech byli dál než Evropa. (I když nerozumím dobře úplně všemu, co říká. Má dost silný jižanský přízvuk...)

Dojeli jsme k Burtovi domů, vítá mě jeho žena Filis. Mají tři dospělé děti, které už jsou všechny pryč z domu, tři vnoučata a další dvě vnoučata na cestě. Filis učí v křesťanské škole. Burt pracoval 20 let v bankovnictví a nedávno začal pracovat pro církev jako exekutivní ředitel. Ptám se ho, co to znamená, a on odpovídá, že od církevních financí přes řešení nefungující klimatizace v církvi... prostě co den přinese. U Burta a Filis budu teď bydlet až téměř do konce svého pobytu - celkem 3 týdny. Každý den budu s Burtem jezdit do práce (do církve Harvest Time, která má asi 3500 členů) a budu tam moci nasávat "know-how" různých služeb a oddělení v církvi. Proniknu do toho, jak se dělá velká církev. Zároveň mě vždy ve středu a v neděli ráno a večer Burt bude vozit po církvích, kde mám sjednaná pozvání, abych tam mluvil a prý mě čekají i další akce a setkání.

K večeři je domácí strava - lazaně. Moc dobré. Jedeme ještě do církve vyzvednout balík mých knížek. Zítra je neděle a mám před sebou návštěvu třech církví s prezentací a prodejem svých knih. První shromáždění bude začínat už v 8:30.

Deník toulavého pastora 4/28

2011-11-28T01:37:00.000-08:00

Den 4 - 14.10.2011

Frank mi domluvil na 9:30 setkání s pastorem Haynesem, který je celosvětovým ředitelem biblických škol "Dómata", kterou jsme před lety s Jiřinkou studovali v Praze. Měli jsme úžasný rozhovor, během kterého jsme si vyprávěli o Božím díle. Jeden závěr byl, že mě pastor Hayne zařadí do seznamu lidí, kterým zasílají dvakrát měsíčně nějaké emailové informace a krátká vyučování, a že budeme prostřednictvím emailu dál v kontaktu a rozvineme vztahy. Tato touha je oboustranná. Určitě je reálná šance, že by někdy mohl přijet kázat k nám do sboru nebo bychom s ním mohli udělat menší konferenci, apod. Také mi nabídl, že mají hezký traktát, pomocí něhož je možné seznámit veřejnost jednoduše a milou formou s křesťanstvím. Ukázal mi ho a skutečně mi připadal moc dobrý. Je napsán způsobem, že mu porozumí i dítě nebo člověk, který neví o křesťanství vůbec nic. Hayne řekl, že už ho mají přeložený skoro do všech světových jazyků. Zjistí, jestli ho mají v češtině a pokud ne, vypadalo to, že by mohl zajistit překlad i tisk. Byla to moc dobrá a přátelská schůzka.

Na oběd jedeme s Becky, dcerou Franka a Nevy, a s Leroyem, kterého už také znám ze své předchozí návštěvy před dvěma lety. Dávám Leroyovi svou knihu - zdarma jako dar. On po chvíli vytahuje stovku se slovy "to je na tvou službu". Odpovídám mu, že to dám na stavební fond.

V 17:30 máme schůzku s Kenem Savagem. Jeho žena měla před třemi lety zemřít na rakovinu. Ken přijíždí se svým nejmladším synem, Joelem. Kenovi zazvoní telefon, tak ho vyřizuje. Ptám se Joela, jak se má maminka a dozvídám se, že před měsícem odešla do nebe. Vyjadřuju jim upřímnou soustrast. Jedeme jíst do nějaké restaurace specializované na ryby a plody moře. Ken se rozpovídá o své ženě Lauren. Říká, že jí Bůh doslova přidal 3 roky života, kdy hlavně poslední půlrok před smrtí na tom byla úplně skvěle. Říká, že je to výsledek modliteb a ještě jednou za ně děkuje. A je vděčný Bohu za to, jak Lauren odešla. Prý jí bylo půl roku úplně skvěle a fungovala jako každý jiný člověk. Pak jednoho dne řekla, že má silné bolesti. Shromáždili se kolem ní jako rodina a začali se modlit k Bohu. Během modliteb a zpěvu chvalozpěvů Lauren odešla do nebe. Prý pak ještě dál nějakou chvíli pokračovali ve zpěvu Bohu.

Po večeři se ještě zastavujeme u nich doma. Krátká exkurze. Chvíli ještě povídáme. Předávám dárky. Ken s Joelem nabízejí pomoc, pokud bychom o to stáli, jsou kdykoliv ochotní přijet a pomoct jakýmkoliv způsobem. Joel vypráví svůj příběh. Vyrůstal v křesťanské rodině. Od dvaceti let se ale vydal po jiné cestě a začal pít a pracoval jako promo agent nočních klubů. Po krátkou dobu si to "užíval", ale prý vždy věděl, že Bůh existuje a nějakým způsobem cítil, že jeho život je prázdný. Ačkoliv byl prý velmi oblíbený v kolektivu, vnitřně se necítil dobře. Vydělával slušné peníze, ale vždy je rozházel a měl finanční problémy. Najednou přišel k sobě a vrátil se k Ježíši. Vydal se mu naplno a je jak ohnivá koule. Říkal, že čím se dostával blíž k Bohu, tím lepší má život. Po všech stránkách. Například říkal, že teď vydělává přibližně stejně jako předtím, ale má se mnohem lépe. Že by zákon "otevřených průduchů" z Malachiáše? Říkám si, a říkám mu to i nahlas, že by bylo skvělé, kdyby jeho příběh slyšeli naši mládežníci. Odpovídá: řekni mi kdy mám přijet a já přijedu. Evidentně to myslí vážně. Ken před časem předal svůj sbor a oba teď prý pracují spolu, mají nějaký business plus teď budou cestovat jako cestující kazatelé po světě. Říkám, že se za to budu modlit a ozvu se.

Deník toulavého pastora 3/28

2011-11-28T01:23:00.000-08:00

Den 3 - 13.10.2011

Vstávám brzy ráno (v 5:45) a odjíždíme na letiště Flint, Michigan. Dnes letím přes Atlantu do Tulsy v Oklahomě. Na letišti mě tam mají vyzvednout Frank a Neva Kernanovi, se kterými strávím dva dny. Frankovi je 86 let, Neva je o rok mladší. V devadesátých letech byli plnočasově v České republice jako misionáři. Pomáhali budovat jeden sbor, Frank vyučoval v Praze v biblické škole a navázali vztahy s mnoha českými pastory a církvemi. Od té doby dostávají pozvání z mnoha míst - do církví malých i velkých, takových i makových a všude je mají lidé rádi... Posledních cca 10 let trávili vždy léto v ČR a zimu v USA, a to i přes svůj požehnaný věk. Během svého života se v Americe hodně stěhovali. Když jsme je viděli naposledy, vyprávěli nám, že jejich dům v Čechách, kde vždy, když jsou v ČR, bydlí v podnájmu, je dům, ve kterém kdy za celý svůj život žili nejdéle.

Letos a vloni jim ale zdravotní důvody zabránily přijet do jejich milované ČR a vidět se se svými přátely. Moje žena měla geniální nápad, že bych s sebou mohl vzít kameru, a že by mohli natočit krátký pozdrav na kameru a Frank by mohl na kameru kázat, a že bychom to pak mohli v Čechách pouštět. Moc se těším na toto setkání. Je to jeden z nejvzácnějších bodů této mise.

Včera jsem Frankovi volal potvrdit si, že mě vyzvednou. I když jsem jim to předtím dvakrát diktoval a třikrát psal do emailu, nevěděli vůbec, kdy přesně přijedu a Frank byl z toho prý hodně neklidný....Tak díky Bohu, že mě napadlo jim pro jistotu ještě zavolat. Odbavení na letišti proběhlo bez problémů, kufry jsme zvážili správně. V hale čekám na odbavení. Píšu email Jiřince a pak ještě pastorovi Timovi. Děkuju mu ještě jednou za příležitost promluvit u něj v církvi a píšu mu, že od nich odjíždím plný dojmů. Nasedám do letadla.

Vzlítáme. Mraky jsou přerušované, je skrze ně vidět krajina a domy. Nádhera. Nakonec vzlítáme nad ně, mraky zhoustnou a vypadají jako kaše. Nádherný pohled. Jako by pod námi byla načechraná peřina. Na palubě je internet, tak se připojuju. Taky dopisuju tyto poznámky. Za mnou si manželé čtou nahlas Bibli. Pak se celou dobu normálně hlasitě baví o církvi, pastorovi, Bohu... Vpředu přes uličku vedle sebe sedí tři křesťané. Dva se spolu baví o svých církvích. Holka vedle nich mlčí, ale má na sobě nápis s veršem z Římanům "Láska vítězí". Dvě řady za nimi sedí mohutný černoch. Vysmátý - s křížkem na krku. Tutově znovuzrozený, jinak by tak krásný úsměv nedal. Připadám si jak v nebi - ocitl jsem se ve společnosti lidí, kde se zdá, že jsou všude kolem samí křesťané... (chápu, že vše asi není úplně tak růžové, jak to teď na mě působí, ale přeci jen, toto bych u nás skutečně zatím nezažil...).

Přistáváme v Atlantě. Navazující let je blízko, tak zbývá čas na oběd. Kupuji si "Half and half", tj. poloviční porci polívky (z Evropského pohledu spíš dvojitou), k tomu kus bagety a sedvič nadívaný masem a zeleninou (taky "půlka"). Za 8 dolarů. Moc dobré. Jsem úplně přecpaný. Jdu k bráně C33, odkud za chvíli odlítáme za Frankem a Nevou. Strašně moc se na ně těším.

Na letišti v Tulse mě vyzvedl Frank. Vypadá unaveně. Radostně se spolu zdravíme. Cestou z letiště se ptá na různé lidi, jak se kdo má, na náš sbor, apod. Vyprávím mu všechno, co se událo od doby, kdy jsme se spolu viděli naposledy. Jsou to už dva roky. Přijíždíme k nim domů. Vítá mě Neva. Zdravotně je na tom evidentně špatně. Sama téměř nemůže chodit, prý hodně zapomíná, je roztřesená. Říká: "Stane, myslel jsi si, že mě někdy uvidíš takhle zmrzačenou?" Chvilku si spolu povídáme. Je vidět, že na tom není ani psychicky moc dobře. Trávíme spolu odpoledne, večer přišla i jejich dcera Becky, zdravíme se, vyptává se mě na církev, s hodně velkým zájmem poslouchá. Jsem šťastný a vděčný Bohu, že tu s nimi můžu takhle být a povzbudit je.

Deník toulavého pastora 2/28

2011-11-25T00:23:00.000-08:00

Den 2 - 12.10.2011

Dopoledne jedeme do církve Cornerstone připravit věci na večer a seznámit se s pastorem. Po cestě je najednou v autě strašný - neuvěřitelný - smrad. Milan stáhne okénko a suše řekne: "mrtvej skunk". V církvi ladíme mou večerní prezentaci a přípravujeme stolek s knihami. Milan mi hrozně moc pomohl s přípravou struktury prezentace a poradil mi, co lidi bude zajímat víc, a co méně. Věnovali mi s Jamie banner v hodnotě 200 dolarů a církev mi dala stojánky na prodejní stůl s knihami s informací o hodnotě "dobrovolné ceny". Obojí použiju při všech dalších prodejích. I tu prezentaci, kterou mi odladěnou předává na CD. Je to obrovské požehnání. Skypujeme si v jeho kanceláři s Jiřinkou a dětmi. Je skvělé je vidět, oni mě viděli i slyšeli, já je jenom viděl, někde je chybička...do příště to opravíme.

Milan mi dává exkurzi po církvi. Každou neděli ji navštíví přes tisíc lidí. Byla postavena za hotové bez nutnosti hypotéky. Pastor prý není z principu proti stavbě na dluh, ale neměl v tom prý pokoj. Postupně vždy nejprve vybrali peníze a pak postavili 3 budovy: v současnosti jsou to hlavní budova, budova mládeže a dětí. Jsou propojené průchozími chodbami. Šlo to postupně s růstem sboru. Nejprve byla první budova, když jí přerostli, postavili druhou a z první udělali mládežnické centrum. A nakonec postavili mládežnické centrum a z původního udělali budovu pro dětskou službu. V budově pro děti je celá řada sekcí pro děti různých věků, každá má svou místnost tématicky vyzdobenou (Noemova archa, hory, džungle, apod...). V mládežnickém centru je sál s kapacitou 500 míst, game room (počítačové hry, basket, lezecká stěna). Na nedělní a středeční setkání mládeže svážejí autobusy spoustu pouličních děcek... Vše fotím.

Odpoledne večeříme s Klusáčky ve steak house. Dávám si obrovský středně propečený steak. Je to pochoutka. Večerní shromko začíná v 19:15. Před ním mluvím s pastorem a dávám mu hrnek s potiskem - historické fotky Liberce, hrozně se mu líbil. Děkuju za jeho předchozí emailovou komunikaci a jeho rady týkající se budování vedoucích. Je potěšen. Seznamuju se s manželkou. Kázání po chvalách. Mám přiděleno 10 minut - přetahuju, ale pastor je nadšený a dává další otázky a hecuje lidi, že mi za knížku nemusejí dávat 10 dolarů, ale klidně 100. Nakonec je z původně plánovaných 10 minut asi 25.

Když jsme dali knížky na stolek před shromážděním, nikdo o ně nejevil zájem. Po mém kázání ale lidé na ně stojí frontu. Pokladnice z církve vybírá dobrovolné dary a já podepisuji lidem knihy. Vstupní náklady do tisku a přepravy knih i mých letenek investovala naše církev, která také dostane veškeré příjmy. Knihy jsou rozdávány za dobrovolný příspěvek - účelově vázaný - na stavební fond naší církve. Tržba byla velmi slušná na to, že šlo o středeční shromáždění.

Paralelně se středečním shromážděním probíhá v mládežnickém centru bohoslužba mládeže. Většina přítomných jsou nevěřící (často problematická "pouliční" mládež), kteří bývají sváženi několika církevními autobusy. Přicházejí do církve zas a znovu, i když je na některých jasně vidět, že je kázání vedoucího mládeže docela nudí. Jiní poslouchají se zájmem. Setkáním mládeže vždy asistuje minimálně jeden ozbrojený policista kvůli bitkám a šarvátkám, které občas probíhají. Kromě kázání mají v církvi čas na hry na počítači, basket, apod. Celkově to asi baví všechny.

Cestou z církve se kolem desáté večer zastavujeme v drive thru v mekáči a kupujeme špičkovou zmrzlinu. Mňam mňam. Tak dobrá v ČR není. Dozvídám se, že Milan s Jamie pravidelně jednou týdně chodí spolu na rande, mají zajištěné hlídání - buď rodiče Jamie nebo baby sitterku. Jsou svoji už 15 let a nikdy nepřestali chodit jednou týdně na rande. Inspirativní! Vypadají spolu moc šťastně. Milan byl výměnný student v USA roku 1996, už během toho roku uvěřil a zároveň se seznámil s Jamie a krátce potom se do Ameriky odstěhoval na trvalo. S Jamie mají tři holičičky a chtějí zkusit ještě jednou na kluka. Milanovy děti téměř neumějí česky, kromě pár slovíček. Jamie je na tom stejně. Milana to mrzí, prý se snaží přinutit se začít je učit.

Večer přebaluju věci do dopoledne nově zakoupeného příručního zavazadla. Vážíme to, abych se vešel do limitu a během dalšího cestování neplatil další extra poplatky. Pár věcí ještě musím vyhodit a pár dalších mi Klusáčkovi pošlou jako balík domů, včetně sladkostí pro dětičky :-)

Deník toulavého pastora 1/28

2011-11-24T05:56:00.000-08:00

Den 1 - 11.10.2011

Přišel den mého odletu do USA. Letím na 4 týdenní "turné", během něhož budu po církvích prodávat svou knihu "The Story of an Exchange Student" (Příběh výměnného studenta). Celý výtěžek jde na stavební fond našeho sboru v Liberci. Naším snem je mít jednou v Liberci vlastní církevní budovu (modlitebnu, kostel v moderním stylu).

Dnes jsem měl hodně dlouhý den. Protože jsem letěl proti času, netrval 24 hodin, ale celých 30. V letadle a při přestupech jsem strávil celkem 17 hodin. Na Ruzyni jsem před odletem zjistil, že je můj kufr těžší než je povoleno. Musel jsem si tedy připlatit a navíc nějaké věci vyhodit do koše.

V poledne odlétáme z Prahy do New Yorku. Na palubě je spousta Čechů. Mnozí popíjejí alkohol a vtipkují - typický český negativistický humor. Z New Yorku letím dál do Atlanty. Na palubě už nejsou Češi, ale Američané. Je to docela kontrast! Mám rád český styl humoru, nehodnotím, co je lepší, ale "kulturní rozdíly" jsou evidentní. Vedle mě si chlapík čte čtení na každý den nazvané "Ježíš k Tobě mluví". Za sebou slyším v běžné konverzaci "Sláva Bohu." Řečeno úplně nahlas a beze studu. Totéž z Atlanty do Flintu v Michiganu, kdy se lidé baví o svých církvích, o pastorovi, apod.. Evidentně všude kolem mě sedí plno aktivních křesťanů. A to mluvím jen o těch, kteří se nějak viditelně projevili... Kdyby u nás někdo nahlas mluvil o víře, byl by "podezřelý", tady je to úplně normální součást konverzace.

V jedenáct večer úspěšně přistávám v Michiganu. Na letišti mě vítá Milan Klusáček, člověk, který byl stejně jako já za mlada v USA jako výměnný student a stejně jako já díky tomu uvěřil. Na rozdíl ode mě si Milan vzal za ženu Američanku Jamie a usadil se tam. Žije tam už 15 let a na jeho češtině je to poznat. Dozvídám se, že moje knížky, které mám další den v církvi nabízet, a které jsem si tam v předstihu poslal poštou, dorazily V DEN MÉHO PŘÍLETU. Just in time - právě včas! Bůh je věrný! Vzdávám mu chválu a říkám si: "Bože, že ty nás vždycky zkoušíš a napínáš do poslední chvíle, abys "vyzkoušel naše srdce"? Hlavou mi probleskne příběh obětování Izáka. I v něm Bůh Abrahama na poslední chvíli zastavil a připravil mu sám jinou oběť. Klusáčkovi bydlí na předměstí malého městečka s osmi tisíci obyvatel. Vítá mě i jeho žena Jamie, ukazují mi jejich krásný dům, chvíli sedíme a povídáme si ...

Jako řízek v Kondraci

2011-09-09T01:58:00.000-07:00

Každé léto jezdíme na chalupu naší tety poblíž Vlašimi. Nikdy nevynecháme návštěvu restaurace v obci Kondrac - U Matoušků. Letos jsme se tam zastavili i s tetou. Vaří tam naprosto špičkově a na člověka vysloveně dýchne "duch excelence", i když se nejedná o luxusní restauraci, ale o obyčejnou českou hospodu.

Teta nám vyprávěla, že každé dva roky malují a trvale udržují čistou kuchyň. Je to rodinná firma s tradicí několik generací, která přežila všechny režimy. Mají vlastní porážku masa a jednou týdně otevřený prodej masa a uzenin. Člověk vejde, na tabuli si přečte nabídku asi tak pěti jídel, ze které si vybere. Jídelníček jinak neexistuje, nevedou ani účenky. Neutrácejí ani za propagaci. Tu jim dělají spokojení zákazníci. Je tam trvalý nával, pražáci tam jezdí cíleně na řízek a sjíždí se tam lidé z širokého okolí.

Když zákazník vejde, vybere si z tabule své jídlo, sedne si a už je u něj některý z Matoušků a probíhá objednávka. Ani nestačíte doříct, co si dáte, a už je to na stole. Polívku - hovězí vývar - manželka ohodnotila jako nejlepší, kterou kdy jedla. Na druhém místě, což je s podivem, se umístila polívka mojí babičky. :-)

Po polívce za dvacku přichází řízek i s přílohou tuším za 65 Kč. Řízek přetéká z talíře na obou koncích. Lahůdka. Chcete zaplatit? Okamžitě si vás někdo všimne a povolává k vám p. Matouška nejstaršího, který se vás zeptá, co jste měli. Co mu řeknete, to si zaplatíte. Neobvyklá důvěra vůči zákazníkovi, že?

Při odchodu si všimnete dvou věcí. Sotva se zvednete, tak po vás někdo uklízí stůl. A za druhé: u tabule je fronta lidí, kteří čekají, až si budou moct dát řízeček. Sortiment se až tak moc nemění. Dělají těch pár věcí, které umí dobře, už asi 100 let.

Dobrá inspirace jak podnikat. A pro mě i jak dělat církev. Dělat to málo co umíme - s excelencí, aby lidi přicházeli neděli co neděli "na řízek".

Pár dalších info ke Kristfestu

2011-07-14T06:43:00.001-07:00

Přikládám odkaz na několik videoklipů týkajích se Kristfestu 2011.
Jsou to první 3 videa tady.

Kristfest

2011-07-14T06:41:00.000-07:00

Blíží se letošní akce pro mladé, festival Kristfest.

Podle programu to vypadá, že letos bude stát za to!

Moje kniha

2011-07-04T23:15:00.000-07:00

Právě vyšla moje kniha. Je psasná anglicky a vše podstatné je jasné z ukázek:

What is happening to me? My legs are so heavy and my whole body is shaking. I have a feeling that something really strange is going to happen tonight...

Want to order?
stan.exchangestudent@gmail.com

"Ty nemůžeš bejt pastor, vždyť jsi normální!"

2011-06-27T23:02:00.000-07:00

Právě jsme se vrátili ze sborového víkendu, který jsme tentokrát strávili v Českém středohoří v kempu Opárno. Dal se s námi do řeči člověk (měl upito...) se synem. Po pár větách mu manželka řekla, že jsme tady na výletě jako křesťani, a že já jsem pastor. Nevěřícně vykulil oči. Tak jsem mu to řekl tak, aby to pochopil: "něco jako farář". On na to: "Počkej, ty nemůžeš bejt farář, dyť jsi normální!"... Pak vždycky po pár větách říkal to samé v různých obměnách, jako: "Hele, to je zajímavý, že ty jseš ten Kristus" apod.

Další den řidič výletního vláčku v Litoměřících říká: "V Litoměřicích je hodně církví, asi 6: katolící, jezuiti a pak taky nějaký ty křesťani..."...

Což mě motivuje k tomu, že je třeba v ČR zahájit osvětu na téma "Co je křesťanství?" nebo "Kdo je křesťan"....

Graffiti - umění nebo vandalismus?

2011-06-01T22:48:00.000-07:00

Umění!

Podívejte se na odkazy týkající se nedávné Graffiti street party v Liberci... :-)

Nejlepší díla

Rozhovor v Libereckém deníku
Článek o akci ve stejných novinách

http://www.graffiti-street.cz/

Krásný hokej aneb dopouští Bůh zlo?

2011-05-15T23:58:00.000-07:00

Právě jsem se vrátil z pastorálky naší církve. Je to takové výjezdní setkání pastorů včetně jejich rodin. Termínově vyšlo právě na dobu, kdy finišovalo mistrovství světa v hokeji. Trochu s nadsázkou a humorem tam kdosi řekl, že nějaký jeho slovenský kolega pastor komentoval výsledky jejich týmu slovy: "Bůh nás učí pokoře." Když pak náš tým v semifinále prohrál, řekli jsme si: "Nejen hokejem člověk jest živ, ale každým Slovem Božím." A v neděli po excelentním vítězství nad ruským týmem v boji o bronz zase: "Budiž dík Bohu, který nám dává vždycky vítězství v Kristu". Byla to nadsázka. Absurdní ale je, že takhle skutečně mnohdy lidi Boha hodnotí (a to jak věřící tak nevěřící).

Jednou z nejčastějších námitek ateistů proti křesťanské víře bývá: "Kdyby byl Bůh, nebylo by na světě tolik zla." Ptám se: není to náhodou jen výmluva lidí, díky které si řeknou, že se otázkami víry nemusí zabývat? Každý totiž tuší, že když se jednou začne vážně otázkou víry a Boha zabývat, nějakým způsobem mu to změní život. A změna bolí. Kdyby na světě převládalo dobro, řekl by ten samý člověk: "Na světě je tolik dobra, Bůh musí existovat!" Udělal by to skutečně? Domnívám se, že ne. Obvykle říkáme, že Boha nepotřebujeme, že nemáme nic, co neudělaly naše vlastní ruce. Na druhou stranu, jakmile se někde objeví zlo (přetáhnuto do absurdity např. špatný výsledek ČR v hokejovém mistrovství světa), prvním obviněným bývá Bůh.

Vidím to takto: buď Bůh řídí úplně vše a pak jsme hříčkou osudu a vše je předem dané. (Včetně výsledků hokeje.) Nebo (což je skvělé, ale zároveň i řekl bych až strašidelné) jsme dostali svobodnou vůli a život máme do velké míry ve svých rukou.

Bohužel ho ve svých rukou nemáme jen my, ale i všichni ostatní. A někteří lidé si v sobě vypěstovali hodně zla, což někdy zasáhne i nás. Ve světě vládne chaos, zmatek, korupce a ego. Osudy některých lidí jsou emotivní a silné. Jako člověk, který žil polovinu svého života jako ateista a druhou polovinu jako křesťan jsem přesvědčený, že Bohu to rve srdce víc než nám. Rád by pokaždé zasáhl. Zároveň ale nemůže, porušil by tím princip svobody, který lidem dal. Jeho pravidlo je jasné: "Nebesa patří Hospodinu, země lidským synům" (Bible, Žalm 115:16). Aby mohl změnit chod země, musel přijít v podobě člověka. Proto se narodil Ježíš, Boží i lidský syn. Stal se 100% člověkem. Žil, všem dělal jen dobro - pomáhal, uzdravoval nemocné, povzbuzoval lidi...- a ukázal nám, jaký je Bůh. Spravedlivým trestem za hřích člověka je smrt. Ježíš si tento trest nezasloužil. Šel na kříž dobrovolně, zástupně za nás. Protože byl sám bez viny, smrt ho nemohla držet ve své moci a třetího dne, jak bylo předpovězeno, vstal z hrobu. Ježíš žije! Když přijmeš jeho oběť a požádáš ho o odpuštění hříchů a vyznáš ho svým Pánem, může vstoupit i do Tvého života a do Tvého světa. S ním půjde všechno líp.

Když Boha do svého života pozveme, změní ho, a bude v něm s námi. Dá našemu životu smysl, jasný cíl a pevný řád. Ale jen když bude zvaný... Mimochodem: myslím si, že není úplně náhodou to, že Jaromír Jágr je věřící ... :-)

Pozvánka na velikonoce

2011-04-11T04:12:00.000-07:00

Přijměte srdečné pozvání na velikonoční bohoslužbu "tak trochu jinak". Rádi Vás uvidíme!

Rád bych vysvětlil, proč často používáme slovo "jiný". Jen na tomto plakátu se objevuje dvakrát:

Velikonoční bohoslužba tak trochu JINAK.

Církev v JINÉM stylu.

Uvědomuji si, že si to každý může vyložit po svém. Slovo JINAK se vždy musí k něčemu vztahovat ("jinak než xy"...) My tím nemáme na mysli jiný obsah našeho poselství, než všichni ostatní. To vůbec ne!

JINÍ chceme být ve smyslu srozumitelnosti našeho poselství. Nechceme "zamrznout" a jako církev nejít s dobou. Lidé bývají překvapení, když jim říkám, že ve sboru promítáme texty písní dataprojektorem na plátno, že když kážu z Bible, tak se biblický text promítá, že používáme občas krátká videa, že naše hudba je zpěvná a moderní, s nástroji jako je elektrická kytara, klávesy, basovka, apod. A hlavně: že máme v církvi teplo. A taky poměrně docela dost normální lidi, převládá střední generace, ale i spousta dětí, mládež, důchodci, chodí mezi nás lékaři, podnikatelé, manažeři, řemeslníci, učitelé, prostě kdokoliv. A mnozí vůbec nevyrůstali ve věřících rodinách, ale víra v nich vyrostla v dospělém věku. Setkání s Bohem jim přineslo radost a pokoj.

Nemáme jiné poselství. (Když někdo přichází s novým poselstvím, novou doktrínou, obvykle je sektář.) Naše poselství je tradiční. Základ našeho učení je shodný s ostatními křesťanskými církvemi evangelického proudu.

Vychází z Bible a je to takříkajíc naprosto tradiční, nezměněné staré dobré evangelium - dobrá zpráva o Ježíši Kristu, Božím Synu, kterého Bůh poslal na svět, aby na kříži zemřel a zaplatil cenu za naše hříchy. Třetího dne vstal z mrtvých a nabízí osobní vztah a odpuštění hříchů a věčný život každému člověku.

Když Ježíš chodil mezi lidi, vyprávěl jim o Bohu tím, že používal podobenství, kterým rozuměli. Tehdy z oblasti zemědělství. Přikládám příklad podobenství srozumitnelného dnešní generaci:

Báječné děti - dovětek

2011-03-28T03:58:00.000-07:00

Milí čtenáři,

včera jsme ve sboru zakončili naší vyučovací sérii "Báječná rodina". Přikládám své poznámky, něco z toho jsme včera už nestihli zmínit, protože nás tlačil čas...

Úvodem přikládám výukové video našeho kreativního týmu. Uvidíte v něm několik různých typů rodinných atmosfér. Psychologie jim říká "vyslen". Je to něco, s čím je člověk "vyslán" do života. Třeba se v některém z nich uvidíte (nebo uvidíme) a bude to příležitost k zamyšlení a změně...

Principy správné výchovy podle Bible

1. Úcta a respekt PLUS mantinel

Genesis 2:19 "Bůh vytvořil všechnu polní zvěř a nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve." Bůh prokazuje úctu a respekt člověku, ponechává plně na něm, jak nazve zvířata a přichází se zeptat a podívat na to, jak je nazve. Nestojí mu za zády a nekontroluje ho, neponižuje ho, ale se zájmem a respektem vidí v člověku, svém dítěti, někoho schopného tento úkol zváldnout. Zároveň je tu mantinel, má pojmenovávat pouze zvířata. Další příklad poskytnutí svobody v rámci jasně vymezeného mantinelu je Genesis 2:16-17 "Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez."

Schopnost vybrat si, v rámci mantinelu, dítě rozvíjí. Už malého dítěte se můžeme ptát: "Jaké chceš dnes tričko: červené nebo žluté? Barva trička = respekt. Fakt, že si nějaké tričko oblékne a nepůjde nahé = mantinel.
Kapesné 100,- měsíčně. Jak ho utratí je na něm = respekt, důvěra. Mantinel je ta stovka. Víc nedostane.

Proběhl výzkum: děti na hřišti si hrály bez plotu - všechny se držely uprostřed hřiště. Pak s plotem - hrály si rovnoměrně po celé ploše hřiště. Naše děti mantinely potřebují a je jim v nich dobře. I když testují, kde jsou, a zkoušejí je prolomit, nakonec jsou rády, že je mají. Cítí se v tom bezpečně.

Chyba: místo respektu tlak, řev, komandování a srážení (nejhorší: vyhrožování Bohem), a také je chyba nejprve autoritářsky nepovolit nic a nakonec pustit všechny mantinely a dovolit dítěti všechno co chce.

Efezským 6:1-4: úcta má být vzájemná, rodičů k dětem i dětí k rodičům.

2. Výchova ke vztahu s Bohem

Dt 4:9, 2.Tm 1:5-8 výchova k Bohu je zodpovědností rodičů, ne církve (ta jen pomáhá)
pozitivní motivace, osobní vzor, vyprávění si svědectví, akce s Duchem Svatým
Přísloví 22:6: "vytrénuj" dítě nebo "vštip mu to" když je malé, až zestárne, neodchýlí se
Max. výchovy probíhá do 3 let věku. (Ale pokračujme s modlitbou i v dalším věku :-) ) V malém věku dítěte je čas "dostat to do něj": Boží dobrota, návyk večerní modlitby a četby Slova, rodinná krátká pobožnost večer...
"Váš osobní vzor mluví hlasitěji než vaše slova."
Znovuzrození a křest v Duchu: "čím dřív tím lépe" (naše děti od 4 let)..."nedávejte místo ďáblu"...budou se znovu rozhodovat s růstem....křest ve vodě: znamení, jasné rozhodnutí, má zůstat v paměti na celý život, proto nedoporučuju v příliš raném věku...
Teenager: někdy divoké emoce, proces proměny, hledání, ... touha jít proti proudu....je skvělé, když je investovaná např. proti mrtvému náboženství a pro živou víru ..."ukážeme spolužákům, že být věřící je cool"...

3. Kázeň

Př 22:15 "Bláznovství je v srdci dítěte, ale metla kázně ho vyžene ven."
Žd 12:11 "Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostná, ale krušná, avšak později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti."

V každé rodině musí existovat jasná PRAVIDLA. Založená na Slově.
Malé děti kázníme metličkou. Jasný systém, např. 2 varování a po třetím neposlechnutí trest = výprask na zadek, nikam jinam, ne na veřejnosti. Ne: hysterické scény a řev. Ne: týrání. Káznit s chladnou hlavou a podle jasných pravidel. Oddělit "zlobení" od dítěte. Když byly naše děti malé, říkali jsme jim: "teď jsi zlobil a to bylo bláznovství. Tak teď půjdeme a to bláznovství ze zadečku vyženeme." Po napráskání jsme děti objali a řekli jim, že je máme rádi a jsme rádi, že už to bláznovství odešlo pryč.
Teenager: stejný princip, jiný slovník. Místo fyzického trestu zákaz počítače apod., hlavně více komunikace.
Dokud dítě živí rodič, respektuje jím daná pravidla.

4. Slova

Jan 1:1-4, Mk 4:14

na počátku bylo Slovo
v něm byl život
všechno povstalo skrze něj
slova jsou semena

"Kým jsi dnes ty a tvé děti je výsledkem tvých slov, která jsi mluvil včera. Kým budeš zítra závisí na tvých dnešních slovech."

Mluvíme slova povzbuzení nebo slova srážení? Je v našich slovech život nebo smrt? ("jsi šikovný kluk, i když se ti tohle nepovedlo" vers. "rosteš pro kriminál") Motivujeme děti k Bohu pozitivně, povzbuzením a dobrým vzorem nebo náboženským káráním? Vyučujeme je s respektem nebo na ně tlačíme?

Závěrem

"největší z nich je láska" (1.Kor 13:13)
no comment :-)
(doporučená literatura: "5 jazyků lásky", Gary Chapman)

Je podle Bible Ježíš Bůh nebo jen Boží syn?

2011-03-25T06:04:00.000-07:00

Tato otázka není vůbec nepodstatná. Odpověď na ní je totiž zároveň i odpovědí na to, zda je Ježíš stvořitel nebo součást stvoření a zda je biblické mluvit o Boží trojjedinosti. To vše má přímý dopad na pochopení samotného základu naší víry, spasení.

Nejprve odpovím trochu zeširoka a pak přejdu ke konkrétní odpovědi na dotaz.

Pro pochopení Boží trojjedinnosti mi připadá nejsrozumitelnější příměr se třemi skupenstvími vody: jde o 3 různé formy stejné látky - vodu, páru a led. V Janově evangeliu 14:16 Ježíš říká, že až on odejde, Otec pošle „jiného“ Zastánce, Ducha Svatého. Řečtina má dva různé výrazy pro slovo „jiný“. Jedno znamená jiný ve smyslu odlišný a druhé bychom mohli přeložit jako „jiný stejného druhu“. To je použito v tomto verši. Ježíš tedy říká, že po něm přijde jiný stejného druhu, Duch Svatý. Led je ve srovnání s vodou také „jiný stejného druhu“…

Bůh je jen jeden, ale projevuje se ve třech osobách: Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý (Matouš 28:19). Podobně máme tři rozměry – šířku, délku a výšku. Člověk je také trojjedinný: duch, duše a tělo (1. Tesalonickým 5:23) a projevuje se fyzicky (něco říkám, pohybuju se), duševně (rozum, cit a vůle) i duchovně (svědomí, předtucha, u obráceného křesťana nově narozeným duchem rozpoznáváme hlas Ducha Svatého).

Dostávám se k odpovědi na otázku, zda je v Bibli jasně a jednoznačně napsáno, že Ježíš je Bůh. Neuvádím zdaleka všechna místa, jen ta, která se mi nejvíc líbí:

Prvním z nich je Žalm 45:8: „Proto tě, Bože, tvůj Bůh pomazal.“ Vidíme tady, že Bůh oslovuje mesiáše (Ježíše) slovem "Bože".

V listu Židům 1:8-10 je tento Žalm citován a rozveden: "o Synovi říká: Tvůj trůn, Bože, je na věky věků ... proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj ...ty, Pane, jsi na počátku založil zemi..."

V Janově evangeliu 1:1-2,14,17 čteme: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to SLOVO BYLO BŮH. To bylo na počátku u Boha. A SLOVO SE STALO TĚLEM a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu jakou má od Otce jediný SYN, plný milosti a pravdy. Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze JEŽÍŠE KRISTA.“ V této pasáži je Ježíš Kristus nazván Bohem Synem.

V evangeliích celkem devětkrát Ježíš říká: „Já jsem“. Tím se prohlašuje za Boha, protože „já jsem“ je Boží jméno. Např. v Janovi 8:58: "Ježíš jim řekl: ´Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.´" Když ho přišla stráž zatknout, řekl „já jsem“ a všichni padli k zemi, sražení Boží mocí, úplně stejně, jako lidé padli při setkání se starozákonním Hospodinem (Jan 18:6).

Evangelia také na mnohých místech o Ježíši mluví jako o "JHVH", překládáno bývá jako "Pán" nebo "Hospodin", je tedy oslovován jako "Bůh". Jeden příklad tohoto oslovení je Matouš 3:3 "Připravte Pánovu cestu!"

V 1.Janovi 5:20 stojí:"...v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh."

„Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.” (Jan 10:33)

Tomáš o Ježíši říká: „Můj Pán a můj Bůh.” (Jan 20:28) Ježíš ho neopravuje.

V Zjevení anděl přikazuje apoštolu Janovi, aby uctíval jediného Boha (Zjevení 19:10). Několikrát je Ježíš v Písmu uctíván (Matouš 2:11; 14:33; 28:9,17; Lukáš 24:52; Jan 9:38). Nikdy nekárá lidi, že jej uctívají. Kdyby Ježíš nebyl Bohem, řekl by lidem, aby jej uctíval tak, jak to řekl i anděl v Zjevení.

Přikládám ještě pár dalších biblických odkazů, kde vždy vidíme v jedné pasáži celou trojici (Otce, Syna = Slovo i Ducha Svatého) pohromadě:

Genesis 1:1-3 "Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami. I řekl Bůh: Budiž světlo!" (srovnej s Jan 1:1-5, 14)

Matouš 28:19 "křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého"

Jan 14:16"A já (Ježíš) budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky, toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout"

Jan 14:26 "Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém (Ježíšově) jménu..."

Jan 15:26 "přijde Utěšitel, které ho vám já (Ježíš) pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten bude o mně vydávat svědectví."

2.Kor 13:13 "Milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha Svatého s vámi všemi"

Juda 1:20-21 "modlete se v Duchu Svatém a zachovávejte se v Boží lásce, zatímco očekáváte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu"

Ježíš musí být Bůh! Kdyby jím nebyl, jeho smrt by nepostačovala na splacení dluhu celého světa (1. Janův 2:2). Jedině Bůh mohl zaplatit tento dluh. Jedině Bůh mohl vzít hříchy celého světa (2. Korintským 5:21), zemřít a být vzkříšen – a tak zvítězit nad hříchem a smrtí.

Zároveň, ale musíme říct, že Bůh je jen jeden. Nevěříme ve 3 bohy, jako když např. Řekové věří v x různých bohů - války, lásky, moudrosti, apod.! Věříme v jediného Boha, který má tři osoby, tři projevy, tři rozměry. Jako voda, led a pára je stále jedna a tatáž látka. Jako člověk je jen jeden, i když ho mnohdy jeho tělo, duše a duch vedou jiným směrem... Tři osoby Boží trojice ale pracují v harmonii a souladu. A vidíme je v Bibli od Genesis až po Zjevení. Ježíš znovu a znovu říkal, že sám od sebe nemůže činit nic, že dělá i říká jen to, co vidí dělat a říkat Otce. (Jan 14:10) Totéž říkal o Duchu Svatém, že Duch bude oznamovat cokoliv uslyší od Ježíše, který to má od Otce (Jan 16:13-15).

Báječná rodina I.

2011-03-23T04:18:00.000-07:00

První část série o báječné rodině proběhla v neděli 13.3.2011. Tady jsou hlavní myšlenky:

Když si koupíme nový počítač nebo nějaký přístroj, dostaneme k němu manuál. Když se chce muž před svou ženou předvést, zapojí přístroj bez pomoci manuálu. A to může špatně dopadnout :-) Manuál na život je Bible. Kdo bude podle něj postupovat, zjistí, že funguje. Je zajímavé, že spousta psychologických a sociologických závěrů má oporu v Bibli. Není divu, že ten kdo nás stvořil a napsal manuál, je zároveň i tím nejlepším psychologem a sociologem...Proto naše série vychází z manuálu, který se jmenuje "Bible".
Co je rodina? Co je cílem výchovy? Když člověk do něčeho investuje spoustu práce, času a úsilí, dělá to s nějakým záměrem, sleduje určitý cíl. Cílem výchovy je vychovat dospěláky, kteří v určitém bodě opustí hnízdo. Výchova byla úspěšná tehdy, když vypouštíme z hnízda své děti, které se staly dospěláky a jsou natolik silné, že se poperou se světem, i kdyby jim nafackoval. Čti Genesis 2:24 (proto člověk "opustí" otce a matku a založí novou vlastní rodinu).
Můžu být dokonalý rodič, manžel, dítě? Odpověď je v přiloženém videu.
Najít si toho správného životního partnera je 10% úspěchu. Zbylých 90% úspěchu je stát se pro toho druhého tím nejlepším možným partnerem. (Ne, měnit toho druhého!) Jinak řečeno: klíč k tomu, abyste měli úspěšné manželství, je pracovat sami na sobě, přemýšlet, co já můžu udělat pro svou polovičku, aby byla se mnou šťastná, apod. Jinak řečeno, když bude člověk svého partnera zahrnovat láskou a pozorností, zvýší šanci, že se mu to vrátí, a že i on (ona) bude zase hodný (á) na ni (něj) "Co člověk zaseje, to sklidí".

"Nebudeš sobecké prase!"

2011-03-22T06:25:00.000-07:00

V našem sboru právě probíhá seminář nazvaný "Báječná rodina". Jeho součástí bylo "Manželské desatero přikázání", které sestavil Dr. Ed Young z Texasu, který má mnoholeté zkušenosti v oblasti manželského poradenství. Když jsem se na vyučování připravoval, zápasil jsem trochu s powerpointem. Než jsem přišel na to, jak desatero v powerpointu připravit, moje verze manželského desatera zněla: "Nebudeš sobecké prase! Nebudeš sobecké prase! Nebudeš sobecké prase! ..."

Vážně jsem uvažoval to tak ponechat :-) Stejně je to asi ten nejlepší bod ze všech...