Deník toulavého pastora 26/28

Den 26 - 5.11.2011

Ráno vstávám v 6 hodin, balím a převažuju kufr, abych neměl na letišti nadváhu. V 8 hodin přijíždějí Justin (který uvažuje o misii v Liberci) a jedna jeho kamarádka. Povezou mě do Oklahomy. Nastává loučení s Filis a Burtem. Prožívám to, jako bych opouštěl rodiče ... Bude se mi stýskat. Jim prý taky. Několikrát to řekli už včera. Mám se prý vrátit a přivést s sebou ženu a děti. Myslí to vážně. Byl bych moc rád, kdyby na to někdy došlo. 5 letenek by nebyla levná záležitost, myslím, že děti platí totéž, co dospělí. 

Cesta proběhla moc hezky, rychle to uteklo. Vtipkovali jsme, mluvili jsme i vážně o Božím povolání a o misii. Oba tito mladí lidé mají na svých životech povolání od Boha a oba mají na srdci misii. Vypadlo mi z hlavy jméno té holky, ale říkala, že vyrůstala spíš v takovém "pseudokřesťanství", ale že když byla na střední škole ve druháku, začala v jejím srdci růst touha po tom, dozvědět se, o čem je vlastně křesťanství a srovnat si v sobě to, proč vlastně věří, a čemu věří. V té době jí někdo pozval na nějaké setkání mládeže, kde uvěřila a prošla nějakým dobrým učednickým kurzem základů křesťanství. Říká, že od té doby žije naplno pro Ježíše a je šťastná. Nechápe lidi, kterých je prý v Americe spousta, a kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, chodí každou neděli do církve, ale jejich životní styl tomu neodpovídá. Vyprávím o "křesťanských dealerech drog", se kterými jsem se setkal v americkém vězení. Oba se smějí....

Vyprávíme si dál o církvi, o předuchovnělých, zákonických a divných lidech. Shodujeme se, že lidi jsou stejní na celé zeměkouli. Zastavujeme na catfish. Už vím, co to je. Orientuju se už i v zeleninových salátech z pultu, vím, co na co patří, takže působím při nandavání jídla už profesionálně .... Kolem druhé jsme u hotelu. Prý můžu na pokoj až ve tři, ale Justin to usmlouvá a tak se ubytovávám hned. Loučím se s ním s tím, že se uvidíme někdy v březnu nebo dubnu. Je už jisté, že přijede na dva týdny do Liberce, a budeme se během toho modlit za Boží dokonalý plán, jak dál ..... Církev, ve které zítra ráno kážu, mi připravila milé uvítání, dali mi na pokoj dárkový košík s ovocem a sladkostmi. Milá pozornost.

Odpoledne odpočinek a práce na počítači na hotelovém pokoji. Večeře s jedním z věrných členů církve - moc fajn.

V jedenáct večer se můj hotelový pokoj otřásl. Všechno se začalo hýbat, naprosto mě to vyděsilo. Dost drsný - třesou se stěny, hýbe se postel, na které ležím. Najednou se stěny začnou hýbat tak o deset až dvacet centimetrů sem a zase tam. Jako kdyby nějaký obr vzal hotel do rukou a zatřásl s ním. Zdá se mi, že to trvá tak dvě minuty a pak to přestane. Dívám se z okna, jestli venku nezuří nějaká bouřka - celkem klid. Protínám si oči a ptám se sám sebe, jestli se mi to jen nezdálo, že jsem třeba unavený z celodenního cestování. Modlím se za ochranu. Připadám si jak ve snu a nevím, jestli je to reálné.

Nedá mi to a ještě zapínám počítač. Na facebooku vidím příspěvky od dvou lidí, kteří píší, že se jim otřásl dům, oba jsou odsud poblíž. Jdu na google a zjišťuju, že právě proběhlo v Oklahomě zemětřesení.

Článek o zemětřesení 

Nacházím se ve městě Duncan. Googluju dál a zjišťuju, že jsem byl 100 mil jihozápadně od epicentra zemětřesení. Připadá mi celkem zajímavé, že zemětřesení proběhlo poblíž obce "Prague" v Oklahomě (tedy "Praha" ... v USA je obcí s tímto názvem několik .... je tu taky několik Paříží, Londýnů, atd.....) "Naše" zemětřesení mělo sílu 5,6 stupňů. Dočítám se, že zemětřesení o síle menší než 3 stupně se téměř nedá rozpoznat, a že zemětřesení o síle 7 a více mohou způsobit rozsáhlé škody v rozsáhlých oblastech. Hmmmm.... 5,6 je blíže k sedmi než ke třem.... Dočítám se ještě, že po hlavním otřesu následují obvykle tzv. "aftershocks" (následné otřesy), které jsou menší než hlavní šok. "Uklidňuje" mě věta, že když se stane, že je následný otřes větší než první, je překvalifikován na hlavní a původní hlavní je překvalifikován na "foreshock" (před - otřes). Nějak jsem se probral a nechce se mi jít spát ...

Píšu si na facebooku se dvěma lidmi, kteří zažili taky otřesy. Je to vtip přijet z Prahy do místa kousek od Prahy v Oklahomě a zažít tam zemětřesení? :-) Konečně jdu v jednu hodinu spát. Tedy hodinky si posouvám zpátky na půlnoc, protože tady začíná zimní čas (o týden později než v ČR).