Deník toulavého pastora 10/28

Den 10 - 20.10.2011

Dnes jdu kázat do vězení s hlavním vězeňským kaplanem Mikem. Cestou se zastavujeme u něj doma, převléká se a půjčuje mi anglickou Bibli. Je to motorkář. Zná všechny motorky na světě, hned mluví o českých Jawách, říká, že jsou to fajn motorky. 

Ve vězení jdeme od cely k cele a mluvíme osobně s lidmi. V každé cele je jich tak pět až deset. Vždy se s námi pár lidí dá do řeči. Vězeňská služba je asi dost intenzivní. Všude leží Bible. Dávám jim své knížky zdarma. Asi 90 kusů. Předtím jsem dal zdarma knihu i studentům biblické školy. Nelituji toho, věřím, že jim to může změnit život, a že "štědrého dárce miluje Bůh". Vězni jsou za knížku moc vděční - někteří chtějí autogram.

Jsem ale docela dost zmatený z jedné věci. Vězni citují biblické verše, když jim vyprávím svůj příběh, tak na to reagují slovy "sláva Pánu", apod. Jeden říká: "Já už jsem byl spasený asi tak pětkrát". Další říká: "Jo, jo, já jsem spasený, od 8 let." Je po patnácté ve vězení. Nevím, co si o tom mám myslet. Nebyli ti lidi nikdy spasení a jsou to prázdná slova? Je křesťanská terminologie tady úplně zdevalvovaná? Vědí vůbec, co to znamená "narodit se znovu"? Nebo skutečně mají srdce pro Boha a jen, jako se to konečně stává každému z nás, nedokážou vítězit nad pokušením?

Když jsem se dozvěděl, že jdeme do vězení, očekával jsem, že tam budou lidi, kterým budu vyprávět o odpuštění hříchů a o novém narození. O tom, jak jsem to já prožil a změnilo mi to život, a že to Bůh má i pro ně. Na místo toho se setkávám s "křesťanskými zloději", "křesťanskými dealery drog", apod. Hlava mi to nebere... Hlásit se aktivně ke křesťanství a přitom takhle soustavně padat....? ...

Pak se mi ale dojde jedna zásadní věc. Z jejich vyprávění vidím, že mnozí pocházejí z narušených rodin. Rodiče alkoholici, apod. Uvědomuju si, že i spasený člověk, který skutečně má srdce pro Boha, ale nemá zázemí rodiny, nemá, když vyjde ven z vězení, kam se vrátit, to musí mít hrozně těžké. Mike má vizi nebo spíš sen, vybudovat nějaké komunitní centrum pro propouštěné vězně, kde by byli trénováni na návrat do společnosti i pro službu Bohu.

Mike se ve vězeňském prostředí pohybuje jako ryba ve vodě. Mluví s nimi přátelsky, ale důrazně a v autoritě. Věřím, že u každého z nich správně rozpoznává, kde kdo je a podle toho mu slouží.

Celý zážitek mě vede k přemýšlení o spasení a jeho podstatě, o spasení a skutcích, znovu si to všechno v sobě rovnám, rozjímám nad tím, co k tomu říká Bible. Myslím, že někteří z těch lidí jsou docela dobře podvedení satanem a myslí si, že "odmodlení jedné modlitby" je spasilo. Nevím jestli chápou, co znamená slovo "kirios" = můj Pán! Modlili se "magickou modlitbu" nebo vyznali Ježíše SVÝM PÁNEM? Dali mu život? Vsadili na něj všechno jako žena s krvotokem v Markovi 5? Nechci to soudit, to ani nejde, jen přemýšlím, že u některých z těch, se kterými jsem dnes mluvil, může být jejich křesťanství jen prázdným náboženstvím.

Přemýšlím ale také o zápasu křesťana, který se snaží dodržovat zákon, ale čím víc se snaží, tím hůře to dopadá, resp. je na tom čím dál tím stejně.... Mnozí se nikdy neposunou z Římanům 7 do Římanům 8 (chození z moci Ducha). Přemýšlím, jak jim pomoci. Příští čtvrtek - přesně za týden - tam jdeme znovu. Tentokrát už to nebudou rozhovory jeden na jednoho. Měli by se shromáždit a já jim budu kázat. Modlím se za to, aby mi Bůh dal takové poselství, které jim obrátí život naruby, aby se tam už nemuseli vracet a vyšli z toho cyklu, ve kterém jsou.

Večer si s Burtem zapálíme venku oheň v takovém venkovním železném krbu. Je to moc fajn. Povídáme o všem možném. Přijde řeč na promítání filmu Ježíš. Když ho uděláme ve velkém a v městském kině, aby to bylo pořádně efektivní, Harvest Time nám s tím prý finančně pomůže. Děkuju. (Burt je vedoucí misijního výboru Harvest Time.) Philis přijíždí pozdě z práce, pracuje ve škole a měli nějaký mítink. Večer ještě s Burtem sleduju jeho oblíbenou reality show - lovci krokodýlů. Několik lovců spolu soutěží, kdo jich za den uloví víc .... zajímavý koníček....

Deník toulavého pastora 9/28

Den 9 - 19.10.2011

Burt jel ráno k zubaři, vyzvedl mě až po návratu od něj, asi ve čtvrt na devět. Ráno skypuju s rodinou, Michalka má dnes svátek. Rozbaluje si dárečky v přímém přenosu. Je to super. Díky Bohu za skype.

Přijíždíme do Harvest Time. Potkávám Sheilu, ptá se jak se mám, tak vyprávím, že Míša měla svátek. Vůbec si pod pojmem svátek nedokáže nic představit, tak jí to vysvětluju. V Americe mají kromě křestního jména i prostřední. Tato jména si můžou vymýšlet. Třeba je napadne, že by se jejich dítě mohlo jmenovat "židle", tak mu dají jméno "Židle Nováková". Pro mě je jiné toto, pro ní je neuvěřitelně zajímavé, že máme jména v kalendáři, ze kterých vybíráme.... Říká: to musíš říct lidem u nás na skupince, to pro ně bude mimořádně zajímavé.

V 10 hodin je v Harvest Time pohřeb. Burt mě na něj zve. Je to pro mě neskutečný zážitek. Myslím, že se mi to silně vyryje do srdce a do paměti. Krásnější pohřeb jsem v životě nezažil. Atmosféra je úplně, ale úplně, ale úplně jiná než na co jsme zvyklí u nás. Zpívají se chvály, celé rozloučení je plné naděje, hezkých slov o osobě, která odešla, dokonce včetně vtipných poznámek, krásná veselá výzdoba, do červena, plná naděje, poselství plné naděje a ujištění, že vrátit ji sem nemůžeme, ale můžeme jednou jít za ní. Ona už je doma, ona se teď má dobře. Káže pastor Holden, je to vynikající řečník, motivátor a pastýř. Tohle je silný moment...

Obědvám s černošským pastorem. Večer kážu v jeho sboru. Říká, že vnímá, že naše setkání je nadpřirozeně připraveno Bohem a na dlouhou dobu dopředu. Zjišťujeme, že děláme stejnou práci. I on se svou ženou založil církev od nuly - před třemi lety. Chtějí nám pomáhat a zůstat v intenzivním kontaktu. Zvu ho do Liberce a s nadšením pozvání přijímá. Mají teď trvalý pronájem - krásné prostory. Koupili si vloni pozemek, vybrali na něj bez dluhu za hotové - stál 150 000 dolarů. Teď pracují na přípravě projektu a dál sbírají finance na budovu. Ukazuje mi pozemek. Je to nádherný a velký kus země kousek za městem v přírodě - moc pěkné. Mají na něm velkou ceduli: "Toto je budoucí domov církve House of Restoration (Dům obnovy)".

Po obědě jdu do jakési biblické školy pro lidi, kterým je kolem 20 let. Ve třídě jich sedí tak 15. Svou prezentaci jsem pro tyto účely doplnil o fotku knedla-vepřa-zela, Jaromíra Jágra a českých domů (architektury). Asi to tam nechám i do církví - připadá jim to zajímavé. Fantastická atmosféra - chrlí otázky, je to skvělé. Zdá se, že jeden z nich by mohl přijet do Liberce a pomoci nám s mládeží. Kdy, na jak dlouhou a další detaily je třeba promodlovat a prokomunikovávat....

Večeřím s Burtem doma, chvíli jen tak sedíme, povídáme, odpočíváme. V 7 večer kážu v House of Restoration, vedené černošským pastorem. Atmosféra mi hodně připomíná náš sbor. Jdou do chval naplno, pastor do chval vstupuje, zpívá s nimi, pohybuje se Duch Svatý. Pastor mě před začátkem hecoval, ať jsem otevřený pro Ducha, jestli mi cokoliv dá, ať to řeknu. Skutečně přijímám pro ně slovo a předávám ho: "Nikdy neotupujte evangelium. Kažte ostré slovo o Ježíši. Jen to lidem pomůže. Neřeďte to." a další "Tento sbor bude znám široko daleko pro své uctívání, během kterého jedná nadpřirozeně Duch Svatý." Pastor pak říká, že to je potvrzení toho, co mají dlouho na srdci. Kážu s lehkostí a plynulostí, užívám si to. Vyprávím svůj příběh, mluvím o duchovní situaci v Evropě, ukazuju knedlo vepřo a Jágra, popisuju naší graffiti party a jak přicházejí lidi, lidi pokřikují "amen" a "praise the Lord". Skvělé shromko. Církev koupila sto knížek z jejich misijního fondu plus pár lidí ještě dává další dary.

Deník toulavého pastora 8/28

Den 8 - 18.10.2011

Dopoledne točím video pro video-ohlášky Harvest Time. Sotva to dokončíme, vyzvedá mě pastor mládeže, Josh. Má v mládeži 400 lidí rozdělených do 60 skupinek. Pijeme spolu kafe ve značkové kavárně Star Bucks. Kladu mu celou řadu otázek a čerpám nápady pro naší mládež. Jeho kolega mě zve kázat do jejich biblické školy, která trénuje misionáře. Ptám se, jestli by někdo nechtěl přijet na misii do Liberce. Zdá se, že se někdo takový může najít... Jejich skupinky mládeže jsou prý celé postavené na vztazích, na tom, že vedoucí skupinek mládeže projevují o děcka zájem, chodí na jejich školní představení, prostě spolu tráví čas.

Obědvám s vedoucím chval (chvály = moderní církevní chvalozpěvy) Harvest Time Derronem. Projíždíme městem a ukazuje mi "staré" sídliště. Některé domy jsou prý dokonce až 100 let staré. Říkám, že taky bydlím ve stoletém domě, a že u nás je to normální a spíš relativně mladý dům, a že některé jsou staré stovky let. Je v šoku. Povídáme si o chvalách. V této církvi je ve chvalách asi 120 lidí. Mají dvě kapely. Nejvíc lidí je v pěveckém sboru. Zkoušky chval probíhají každé úterý (hlavní zpěváci plus hudební skupinky, obě dvě, mají zastupitelnost, a jen jednoho společného vedoucího chval), zkoušky pěveckého sboru probíhají ve středu. Divím se, proč to mají oddělené. Prý se dřív scházeli společně, ale udělali málo práce. Raději to rozdělili, je to koordinované, aby trénovali stejné chvály, ale když se scházejí odděleně, je to prý efektivnější. Společně prý pak mají ještě nácvik vždy v neděli ráno před shromážděními. Ta jsou dvě identická po sobě, jedno v 9:00 a druhé v 10:45. Jeden týden prý chválí jedni hudebníci (obě shromka), druhý druzí. Vedoucí chval plus další asi 3 hlavní zpěváci chválí pořád. Jak je to s pěveckým sborem nevím, taky tam asi budou 2 nebo 3 "směny". Ptám se na nové chvály, Derron mi slibuje založit nějakou úschovnu, do které mi bude vkládat zajímavé nové chvály. 

Začíná se mi pěkně plnit diář na příští dny. Jsem za to rád. Mám před sebou ještě tři intenzivní týdny. Před časem dal jeden pracovník církve výpověď, proto sedím v jeho kanceláři a ve volných chvílích pracuju na počítači.

Večer jedeme do steakhousu. Už jsem se naučil, že svůj steak chci uvařit midwell. To je něco mezi středně a hodně propečeným. Setkáváme se s Peterem. Jeho maminka je Ukrajinka a tatínek Maďar. Po válce v roce 1951 emigrovali do USA a Peter se jim narodil o rok později, už v USA.

Deník toulavého pastora 7/28

Den 7 - 17.10. 2011

Dopoledne trávím v církvi Harvest Time. Církev má 3500 členů a zhruba 30 zaměstnanců - někteří jsou na částečný úvazek. Asi deset z nich ale pracuje v biblické škole, která při církvi funguje, takže pro církev jako takovou pracuje na plný úvazek méně než 20 lidí. Pracovní týden začíná společnou modlitbou v 8:00, vedenou pomocným pastorem sboru. Modlí se za potřeby přítomných a jejich blízkých a vydávají Bohu svůj pracovní týden. V modlitbě vydávají sami sebe ke službě Bohu i svému pastorovi. Z pohledu pastora si říkám, že je pastor Marty šťastný člověk, když má za sebou takhle skvělý tým, který ho podporuje a stojí za ním. Jako u nás ve sboru :-)

Po modlitbě se všichni rozcházejí a dávají se do práce. Navštěvuju kancelář zaměřenou na video apod. Pracují v něm 3 plnočasoví pracovníci. Mají plno práce. Jeden z nich hned v devět vyráží někam do terénu něco filmovat. Děkuju jim, že nám dříve poslali video nazvané "Perfect family". Říkali, že když to točili, tak se hodně nasmáli. Lidi, kteří v klipu hrají, jsou členy sboru. O to zábavnější to pro ně bylo. Pouštím jim videoklip naší mládeže (Armádní pojetí velikonoc). Líbí se jim to, ale naráží to na kulturní odlišnost. Kluk, kterému to pouštím říká: "My bychom materiál, kde někdo kouří doutník a mluví sprostě, použít nemohli."

Jdu za sekretářkou Sheilou a předávám jí první tržbu. Vloží to do banky a až "turné" skončí, pošle nám to všechno najednou na sborový účet. Přepočítáváme to spolu ještě jednou a ona se upřímě raduje, že na to, že jsem zatím navštívil menší sbory, je to slušný výsledek. Nejsme daleko od "bodu zvratu", kdy se nám vrátí vložené investice. Zbytek už bude čistým výtěžkem na stavební fond.

Celý den se mi hlavou honí myšlenky na včerejší den a na to, jak obrovský kontrast to byl navštívit ty dva menší baptistické sbory a zároveň Harvest Time s 3500 členy. Kdybych měl volit podle osobní čistě sobecké preference, volil bych malý sbor. Panuje v něm přátelská rodinná atmosféra, pastor se zná s lidmi osobně, celá církev jde po shromku společně na hamburger a zmrzku. To se mi moc líbí. Naproti tomu v Harvest Time pastor, byť vřele, ale (logicky) hodně krátce, lidi pozdraví a jde dál. Při bohoslužbě si člověk připadá spíš jako v kině nebo divadle, než že by se cítil aktivně zapojený. I když je snaha to navodit, např. závěrečnou výzvou, na kterou se hlásí lidé a ti, kdo jsou jim nablízku, se za ně mají po celém sálu (s kapacitou 2800 míst) modlit... Na druhou stranu si ale říkám, že Božím plánem je jednoznačně růst a spasení celého Liberce, Jablonce a okolí. Za to se modlíme, kážeme to, a vyhlížíme trvale nové lidi. Přesto sám sobě kladu otázku: "Chci mít opravdu na hrbu takovýhle obrovský kolos, jaký vidím tady? Nebude lepší po dosažení určitého počtu zakládat nové sbory?" Neznám odpovědi, jen to zpracovávám. Bude mi to ještě asi nějakou dobu trvat, než se mi to všechno setřídí. Vím ale jedno: Bůh není Bohem, který kopíruje, a dělá ve dvou městech věci stejně. Je Bohem originality a věřím, že nás povede krok za krokem.

Viděl jsem tu už pár sálů s kapacitou kolem 500 míst. Není to vůbec velký sál a vnímám něco takového jako další krok pro náš sbor, který bych dokázal v tuhle chvíli pobrat. Denní provoz církve Harvest Time mi pro tuto chvíli hlava nebere. Třeba si potřebuju jenom zvyknout a (jak říká Izaiáš) "roztáhnout kolíky myšlení". Třeba má Bůh pro nás dokonce něco ještě většího. Uklidňuje mě vědomí toho, že Bůh přece ví, co dělá, a co ve které fázi uneseme. Chci unést co nejvíc a nebránit Bohu v Jeho díle. Říkám si, že spasení lidí pro věčnost je důležitější než osobní příjemný pocit rodinné atmosféry v malém sborečku..... Bůh ví všechno.... :-)

Na oběd jedeme do nějakého "Barbecue restaurant". Dávám si pověstná "žebírka" ... nikdy  jsem je v Americe nejedl, znám to z filmů, že to mají rádi černoši ... Nabízejí mi různé druhy příloh, jak ty přílohy jmenují, tak bohužel nerozumím ani slovu, a tak prosím Burta ať mi něco vybere. Vybral dobře, nějaký salát a fazolky.

Po obědě nefunguje wi-fi. U nás je večer, oproti Michiganu jsme se posunuli ještě o hodinu, takže je teď tady o 7 hodin méně než doma. Proto jsem chtěl zaskypovat domů. Někdo mě odvádí do místnosti nad hlavním sálem. Je to taková režie, ze které obsluhují 4 kamery, osvětlení, apod. Hned pod touto místností je v sálu režie zvuku. Připojují mi notebook k internetu kabelem. Skypuju s Jiřinkou a pak ještě s druhým pastorem Tomášem a jeho manželkou. Zdá se, že doma je všechno v pohodě...

Večer přijíždí Mike. Má službu ve vězení a rád by mě využil, během času, kdy jsem tady. Domlouváme, že s ním ve čtvrtek a příští úterý půjdu kázat do vězení. Nikdy jsem to nedělal, těším se. Bude to určitě síla. Vnímám, že je to od Boha.

Deník toulavého pastora 6/28

Den 6 - 16.10.2011

8:30 Baptistická církev v městečku Alma. Přítomno tak 100 lidí - mimořádně milí a přátelští lidé. Pastor (může mu být tak 50 let) mě moc vřele přivítal a k mému údivu mi dal celý čas shromáždění (30 až 40 minut). Zazpívali jen pár písní (z minulého století...i stylem provedení....jak z amerického filmu pro pamětníky....ale moc fajn) a pak mi předali slovo. Vyprávím od začátku svůj příběh, občas vtipná poznámka, lidi jsou úplně nadšení a se zájmem poslouchají. Používám powerpoint a videa, mluvím o tom, jak to u nás vypadá, jak málo lidí chodí do církve obecně a jak úžasně Bůh pracuje skrze naši službu. (Jsem v Americe, proto splývám s místní kulturou a mírně zveličuji :-)) )  Pastor úžasným způsobem mé slovo podpoří a vyzve všechny, ať si jdou koupit knížku. Další půl hodinu podepisuju knížky, lidi stojí ve frontě deset metrů dlouhé, aby dostali podpis. Burt mezitím vybírá od lidí peníze - mnozí přeplácejí.

10:45 Navštěvuju Harvest Time, sbor s 3500 členy. Tam jsem v roce 1992 uvěřil. Pastor mě představí, ale dnes jsem tu jen jako návštěvník církve, poslechnout si kázání, knihy budu propagovat a prodávat až příští středu večer. Skvělé kázání o tom, že záleží na tom, jak se chováme. Obědváme doma, po obědě si jdu lehnout, abych načerpal síly na večer.

17:00  Vyrážíme zpět do Almy do jiného baptistického kostelíka. Třicetiletý přátelský pastor mi říká, že čte můj blog. Neuvěřitelné. Prý si ho překládá překladačem. Předem se omlouvá, že jsou malý sbor, a že v neděli večer moc lidí nechodí. Ukáže se tak 30 lidí. Jsou totálně hladoví a hltají každé moje slovo, pozorně poslouchají a po skončení mají otázky - úžasná atmosféra.

Stejně jako ráno začínám tím, že vyprávím o tom, jak jsem vyrůstal v komunistickém režimu, který de facto vymítil víru z národa. Popisuju, že jsem za celé své dětství i dospívání neznal jediného věřícího, že nemám věřící ve své rodině, apod. Lidé to poslouchají s otevřenými ústy. Vyprávím, jak jsem v 17 letech přijel do USA a právě skrze jedny manžele z jejich malého městečka Alma přijal spasení, vrátil se zpátky a založil dvě církve.

S použitím powerpointu ukazuju mapu Evropy, čtu pár statistik (méně než 2% znovuzrozených křesťanů v dnešní Evropě, jen 4% evropanů navštěvují jakoukoliv církev, vzestup islámu a ateismu). Přecházím ke statistikám týkajícím se České republiky: 0.3% znovuzrozených, 70% ateistů, průměrná církev má 40 členů, popisuju atmosféru nezájmu o víru, která mezi lidmi panuje ... zároveň vyprávím o dveřích, které Bůh poslední dobou otevírá ....

Pokračuju vyprávěním svého příběhu a krátce zmiňuju, jak mi Bůh dal ženu a povolání kázat, že jsme založili druhý sbor na zelené louce, popisuju jak sbor během sedmi let vyrostl z nuly na okruh asi 100 lidí včetně dětí a mládeže. Lidé jsou nadšení. Pouštím video z naší práce v Liberci. A ještě odpovídám na otázky. Krátká zmínka o knížce a o tom, že v ní jsou detaily mého příběhu, a že jejím zakoupením lidé přispějí na náš stavební fond.

Je to už potřetí, co vyprávím svůj příběh, a začínám si to docela dost užívat. Hlavně napoprvé to nebylo (v cizí řeči a cizí zemi) pro mě úplně jednoduché (i když i tam byla dobrá odezva), ale dostávám se do toho, kážu už docela uvolněně, jako když se vydaří kázání u nás doma ve sboru...

Všichni do jednoho si kupují knihu, někteří i víc kusů, pastor si jich kupuje 10 s tím, že je bude rozdávat přátelům. Domluvíme se, že zůstaneme v kontaktu. Po církvi jde de facto celá církev na hamburgera a na zmrzlinu. Jdeme s nimi a pastor mi kupuje zmrzku :-) Fotka na památku a jedeme domů. 

Jsem utahaný. Dopisuju deník a jdu spát. Zítra odjíždíme v 7:15 s Burtem do práce (= do Harvest Time). Mimochodem. dnešní teplota byla kolem 90 stupňů farenheit, což je asi 37 stupňů celsia. Bývají tu prý teplé podzimy, ale tohle je moc i na ně. Má se ale "ochladit" asi na 20 celsia. Jiřinka mi na skypu dnes říkala, že je v Liberci pěkná zima - kolem 8 stupňů. Tady prý v zimě ani nesněží, jen málokdy, ale bývají prý námrazy...

Deník toulavého pastora 5/28

Den 5 - 15.10.2011

Je sobota a dnes se již budu muset s Frankem a Nevou rozloučit a budu se přesouvat dál - z Oklahomy do Arkansasu.

Dopoledne přišla na návštěvu dcera Kernanů Becky. Natočili jsme společně zmiňované "video-kázání" Franka pro naši libereckou církev. Další neděli si ho budou v Liberci pouštět. Bude to prezentované tak, že bude ohlášen zahraniční host s tím, že se jedná o překvapení. Druhý pastor sboru Tomáš nebude do poslední chvíle sám vědět, co se vlastně bude dít a moje manželka Jiřinka tam až přímo na poslední chvíli nechá pustit to video... :-)

Na oběd jsme jeli do restaurace, kde měli wi-fi a spojili jsme se přes skype s Jiřinkou a s dětmi. Bylo skvělé, že se mohla vidět s Frankem i s Nevou. Říkal jsem Becky (jejich dceři), že jim musí pořídit počítač, abychom se mohli vidět a slyšet častěji ... Vrchní v restauraci říká: "Wow, is that your family in Czechoslovakia? How cool!" (To je tvá rodina v Československu? To je super!) A zamával do kamery Jiřince :-) Řekl jsem mu, že jsem pastor z České republiky, a že navštěvuju v Americe církve. Řekl: "Amen. To je skvělý." (Zase si říkám, jestli by český číšník řekl něco takového.. :-))

Ve tři odpoledne mě měl vyzvednout Burt Kelly z církve Harvest Time. Přijel o hodinu dříve a tu hodinku tam strávil a povídali jsme si s Kernanovými. Zjistili, že mají pár společných přátel - bylo to moc fajn. Loučím se s Nevou a ukápla mi slza, jí taktéž. Loučím se i s Frankem a s Becky a vyrážíme z Tulsa, Oklahoma směr Fort Smith, Arkansas. Má to být 2,5 hodiny cesty. Cestou projíždíme americkou "cikánskou osadou". Místní "gypsies" necharakterizuje ani tak tmavší pleť (někteří z nich jsou trochu tmavší, ale ne tak, jako naši romové), ale spíše určitý životní styl - život v rodinných klanech, práce jen za hotové, apod. Jsou prý hodně bohatí.

Zastavujeme se v idiánském muzeu. Je tam hodně chytrý chlápek. Vypráví a vypráví a vypráví. Indiáni nebyli ve skutečnosti takoví, jak je máme vykreslené. Mluvil o tom, že před stovkami a stovkami let žili v malých domech (na týpíčka přešli až později) a byli mimořádně inteligentní. Z toho, co říká, to vypadá, že v hodně věcech byli dál než Evropa. (I když nerozumím dobře úplně všemu, co říká. Má dost silný jižanský přízvuk...)

Dojeli jsme k Burtovi domů, vítá mě jeho žena Filis. Mají tři dospělé děti, které už jsou všechny pryč z domu, tři vnoučata a další dvě vnoučata na cestě. Filis učí v křesťanské škole. Burt pracoval 20 let v bankovnictví a nedávno začal pracovat pro církev jako exekutivní ředitel. Ptám se ho, co to znamená, a on odpovídá, že od církevních financí přes řešení nefungující klimatizace v církvi...  prostě co den přinese. U Burta a Filis budu teď bydlet až téměř do konce svého pobytu - celkem 3 týdny. Každý den budu s Burtem jezdit do práce (do církve Harvest Time, která má asi 3500 členů) a budu tam moci nasávat "know-how" různých služeb a oddělení v církvi. Proniknu do toho, jak se dělá velká církev. Zároveň mě vždy ve středu a v neděli ráno a večer Burt bude vozit po církvích, kde mám sjednaná pozvání, abych tam mluvil a prý mě čekají i další akce a setkání.

K večeři je domácí strava - lazaně. Moc dobré. Jedeme ještě do církve vyzvednout balík mých knížek. Zítra je neděle a mám před sebou návštěvu třech církví s prezentací a prodejem svých knih. První shromáždění bude začínat už v 8:30. 

Deník toulavého pastora 4/28

Den 4 - 14.10.2011

Frank mi domluvil na 9:30 setkání s pastorem Haynesem, který je celosvětovým ředitelem biblických škol "Dómata", kterou jsme před lety s Jiřinkou studovali v Praze. Měli jsme úžasný rozhovor, během kterého jsme si vyprávěli o Božím díle. Jeden závěr byl, že mě pastor Hayne zařadí do seznamu lidí, kterým zasílají dvakrát měsíčně nějaké emailové informace a krátká vyučování, a že budeme prostřednictvím emailu dál v kontaktu a rozvineme vztahy. Tato touha je oboustranná. Určitě je reálná šance, že by někdy mohl přijet kázat k nám do sboru nebo bychom s ním mohli udělat menší konferenci, apod. Také mi nabídl, že mají hezký traktát, pomocí něhož je možné seznámit veřejnost jednoduše a milou formou s křesťanstvím. Ukázal mi ho a skutečně mi připadal moc dobrý. Je napsán způsobem, že mu porozumí i dítě nebo člověk, který neví o křesťanství vůbec nic. Hayne řekl, že už ho mají přeložený skoro do všech světových jazyků. Zjistí, jestli ho mají v češtině a pokud ne, vypadalo to, že by mohl zajistit překlad i tisk. Byla to moc dobrá a přátelská schůzka.

Na oběd jedeme s Becky, dcerou Franka a Nevy, a s Leroyem, kterého už také znám ze své předchozí návštěvy před dvěma lety. Dávám Leroyovi svou knihu - zdarma jako dar. On po chvíli vytahuje stovku se slovy "to je na tvou službu". Odpovídám mu, že to dám na stavební fond.

V 17:30 máme schůzku s Kenem Savagem. Jeho žena měla před třemi lety zemřít na rakovinu. Ken přijíždí se svým nejmladším synem, Joelem. Kenovi zazvoní telefon, tak ho vyřizuje. Ptám se Joela, jak se má maminka a dozvídám se, že před měsícem odešla do nebe. Vyjadřuju jim upřímnou soustrast. Jedeme jíst do nějaké restaurace specializované na ryby a plody moře. Ken se rozpovídá o své ženě Lauren. Říká, že jí Bůh doslova přidal 3 roky života, kdy hlavně poslední půlrok před smrtí na tom byla úplně skvěle. Říká, že je to výsledek modliteb a ještě jednou za ně děkuje. A je vděčný Bohu za to, jak Lauren odešla. Prý jí bylo půl roku úplně skvěle a fungovala jako každý jiný člověk. Pak jednoho dne řekla, že má silné bolesti. Shromáždili se kolem ní jako rodina a začali se modlit k Bohu. Během modliteb a zpěvu chvalozpěvů Lauren odešla do nebe. Prý pak ještě dál nějakou chvíli pokračovali ve zpěvu Bohu.

Po večeři se ještě zastavujeme u nich doma. Krátká exkurze. Chvíli ještě povídáme. Předávám dárky. Ken s Joelem nabízejí pomoc, pokud bychom o to stáli, jsou kdykoliv ochotní přijet a pomoct jakýmkoliv způsobem. Joel vypráví svůj příběh. Vyrůstal v křesťanské rodině. Od dvaceti let se ale vydal po jiné cestě a začal pít a pracoval jako promo agent nočních klubů. Po krátkou dobu si to "užíval", ale prý vždy věděl, že Bůh existuje a nějakým způsobem cítil, že jeho život je prázdný. Ačkoliv byl prý velmi oblíbený v kolektivu, vnitřně se necítil dobře. Vydělával slušné peníze, ale vždy je rozházel a měl finanční problémy. Najednou přišel k sobě a vrátil se k Ježíši. Vydal se mu naplno a je jak ohnivá koule. Říkal, že čím se dostával blíž k Bohu, tím lepší má život. Po všech stránkách. Například říkal, že teď vydělává přibližně stejně jako předtím, ale má se mnohem lépe. Že by zákon "otevřených průduchů" z Malachiáše? Říkám si, a říkám mu to i nahlas, že by bylo skvělé, kdyby jeho příběh slyšeli naši mládežníci. Odpovídá: řekni mi kdy mám přijet a já přijedu. Evidentně to myslí vážně. Ken před časem předal svůj sbor a oba teď prý pracují spolu, mají nějaký business plus teď budou cestovat jako cestující kazatelé po světě. Říkám, že se za to budu modlit a ozvu se.

Deník toulavého pastora 3/28

Den 3 - 13.10.2011

Vstávám brzy ráno (v 5:45) a odjíždíme na letiště Flint, Michigan. Dnes letím přes Atlantu do Tulsy v Oklahomě. Na letišti mě tam mají vyzvednout Frank a Neva Kernanovi, se kterými strávím dva dny. Frankovi je 86 let, Neva je o rok mladší. V devadesátých letech byli plnočasově v České republice jako misionáři. Pomáhali budovat jeden sbor, Frank vyučoval v Praze v biblické škole a navázali vztahy s mnoha českými pastory a církvemi. Od té doby dostávají pozvání z mnoha míst - do církví malých i velkých, takových i makových a všude je mají lidé rádi... Posledních cca 10 let trávili vždy léto v ČR a zimu v USA, a to i přes svůj požehnaný věk. Během svého života se v Americe hodně stěhovali. Když jsme je viděli naposledy, vyprávěli nám, že jejich dům v Čechách, kde vždy, když jsou v ČR, bydlí v podnájmu, je dům, ve kterém kdy za celý svůj život žili nejdéle.

Letos a vloni jim ale zdravotní důvody zabránily přijet do jejich milované ČR a vidět se se svými přátely. Moje žena měla geniální nápad, že bych s sebou mohl vzít kameru, a že by mohli natočit krátký pozdrav na kameru a Frank by mohl na kameru kázat, a že bychom to pak mohli v Čechách pouštět. Moc se těším na toto setkání. Je to jeden z nejvzácnějších bodů této mise.

Včera jsem Frankovi volal potvrdit si, že mě vyzvednou. I když jsem jim to předtím dvakrát diktoval a třikrát psal do emailu, nevěděli vůbec, kdy přesně přijedu a Frank byl z toho prý hodně neklidný....Tak díky Bohu, že mě napadlo jim pro jistotu ještě zavolat. Odbavení na letišti proběhlo bez problémů, kufry jsme zvážili správně. V hale čekám na odbavení. Píšu email Jiřince a pak ještě pastorovi Timovi. Děkuju mu ještě jednou za příležitost promluvit u něj v církvi a píšu mu, že od nich odjíždím plný dojmů. Nasedám do letadla.

Vzlítáme. Mraky jsou přerušované, je skrze ně vidět krajina a domy. Nádhera. Nakonec vzlítáme nad ně, mraky zhoustnou a vypadají jako kaše. Nádherný pohled. Jako by pod námi byla načechraná peřina. Na palubě je internet, tak se připojuju. Taky dopisuju tyto poznámky. Za mnou si manželé čtou nahlas Bibli. Pak se celou dobu normálně hlasitě baví o církvi, pastorovi, Bohu... Vpředu přes uličku vedle sebe sedí tři křesťané. Dva se spolu baví o svých církvích. Holka vedle nich mlčí, ale má na sobě nápis s veršem z Římanům "Láska vítězí". Dvě řady za nimi sedí mohutný černoch. Vysmátý - s křížkem na krku. Tutově znovuzrozený, jinak by tak krásný úsměv nedal. Připadám si jak v nebi - ocitl jsem se ve společnosti lidí, kde se zdá, že jsou všude kolem samí křesťané... (chápu, že vše asi není úplně tak růžové, jak to teď na mě působí, ale přeci jen, toto bych u nás skutečně zatím nezažil...).

Přistáváme v Atlantě. Navazující let je blízko, tak zbývá čas na oběd. Kupuji si "Half and half", tj. poloviční porci polívky (z Evropského pohledu spíš dvojitou), k tomu kus bagety a sedvič nadívaný masem a zeleninou (taky "půlka"). Za 8 dolarů. Moc dobré. Jsem  úplně přecpaný. Jdu k bráně C33, odkud za chvíli odlítáme za Frankem a Nevou. Strašně moc se na ně těším.

Na letišti v Tulse mě vyzvedl Frank. Vypadá unaveně. Radostně se spolu zdravíme. Cestou z letiště se ptá na různé lidi, jak se kdo má, na náš sbor, apod. Vyprávím mu všechno, co se událo od doby, kdy jsme se spolu viděli naposledy. Jsou to už dva roky. Přijíždíme k nim domů. Vítá mě Neva. Zdravotně je na tom evidentně špatně. Sama téměř nemůže chodit, prý hodně zapomíná, je roztřesená. Říká: "Stane, myslel jsi si, že mě někdy uvidíš takhle zmrzačenou?" Chvilku si spolu povídáme. Je vidět, že na tom není ani psychicky moc dobře. Trávíme spolu odpoledne, večer přišla i jejich dcera Becky, zdravíme se, vyptává se mě na církev, s hodně velkým zájmem poslouchá. Jsem šťastný a vděčný Bohu, že tu s nimi můžu takhle být a povzbudit je. 

Deník toulavého pastora 2/28

Den 2 - 12.10.2011                                            

Dopoledne jedeme do církve Cornerstone připravit věci na večer a seznámit se s pastorem. Po cestě je najednou v autě strašný - neuvěřitelný - smrad. Milan stáhne okénko a suše řekne: "mrtvej skunk". V církvi ladíme mou večerní prezentaci a přípravujeme stolek s knihami. Milan mi hrozně moc pomohl s přípravou struktury prezentace a poradil mi, co lidi bude zajímat víc, a co méně. Věnovali mi s Jamie banner v hodnotě 200 dolarů a církev mi dala stojánky na prodejní stůl s knihami s informací o hodnotě "dobrovolné ceny". Obojí použiju při všech dalších prodejích. I tu prezentaci, kterou mi odladěnou předává na CD. Je to obrovské požehnání. Skypujeme si v jeho kanceláři s Jiřinkou a dětmi. Je skvělé je vidět, oni mě viděli i slyšeli, já je jenom viděl, někde je chybička...do příště to opravíme.

Milan mi dává exkurzi po církvi. Každou neděli ji navštíví přes tisíc lidí. Byla postavena za hotové bez nutnosti hypotéky. Pastor prý není z principu proti stavbě na dluh, ale neměl v tom prý pokoj. Postupně vždy nejprve vybrali peníze a pak postavili 3 budovy: v současnosti jsou to hlavní budova, budova mládeže a dětí. Jsou propojené průchozími chodbami. Šlo to postupně s růstem sboru. Nejprve byla první budova, když jí přerostli, postavili druhou a z první udělali mládežnické centrum. A nakonec postavili mládežnické centrum a z původního udělali budovu pro dětskou službu. V budově pro děti je celá řada sekcí pro děti různých věků, každá má svou místnost tématicky vyzdobenou (Noemova archa, hory, džungle, apod...). V mládežnickém centru je sál s kapacitou 500 míst, game room (počítačové hry, basket, lezecká stěna). Na nedělní a středeční setkání mládeže svážejí autobusy spoustu pouličních děcek... Vše fotím.

Odpoledne večeříme s Klusáčky ve steak house. Dávám si obrovský středně propečený steak. Je to pochoutka. Večerní shromko začíná v 19:15. Před ním mluvím s pastorem a dávám mu hrnek s potiskem - historické fotky Liberce, hrozně se mu líbil. Děkuju za jeho předchozí emailovou komunikaci a jeho rady týkající se budování vedoucích. Je potěšen. Seznamuju se s manželkou. Kázání po chvalách. Mám přiděleno 10 minut - přetahuju, ale pastor je nadšený a dává další otázky a hecuje lidi, že mi za knížku nemusejí dávat 10 dolarů, ale klidně 100. Nakonec je z původně plánovaných 10 minut asi 25.

Když jsme dali knížky na stolek před shromážděním, nikdo o ně nejevil zájem. Po mém kázání ale lidé na ně stojí frontu. Pokladnice z církve vybírá dobrovolné dary a já podepisuji lidem knihy. Vstupní náklady do tisku a přepravy knih i mých letenek investovala naše církev, která také dostane veškeré příjmy. Knihy jsou rozdávány za dobrovolný příspěvek - účelově vázaný - na stavební fond naší církve. Tržba byla velmi slušná na to, že šlo o středeční shromáždění.

Paralelně se středečním shromážděním probíhá v mládežnickém centru bohoslužba mládeže. Většina přítomných jsou nevěřící (často problematická "pouliční" mládež), kteří bývají sváženi několika církevními autobusy. Přicházejí do církve zas a znovu, i když je na některých jasně vidět, že je kázání vedoucího mládeže docela nudí. Jiní poslouchají se zájmem. Setkáním mládeže vždy asistuje minimálně jeden ozbrojený policista kvůli bitkám a šarvátkám, které občas probíhají. Kromě kázání mají v církvi čas na hry na počítači, basket, apod. Celkově to asi baví všechny.

Cestou z církve se kolem desáté večer zastavujeme v drive thru v mekáči a kupujeme špičkovou zmrzlinu. Mňam mňam. Tak dobrá v ČR není. Dozvídám se, že Milan s Jamie pravidelně jednou týdně chodí spolu na rande, mají zajištěné hlídání - buď rodiče Jamie nebo baby sitterku. Jsou svoji už 15 let a nikdy nepřestali chodit jednou týdně na rande. Inspirativní! Vypadají spolu moc šťastně. Milan byl výměnný student v USA roku 1996, už během toho roku uvěřil a zároveň se seznámil s Jamie a krátce potom se do Ameriky odstěhoval na trvalo. S Jamie mají tři holičičky a chtějí zkusit ještě jednou na kluka. Milanovy děti téměř neumějí česky, kromě pár slovíček. Jamie je na tom stejně. Milana to mrzí, prý se snaží přinutit se začít je učit.

Večer přebaluju věci do dopoledne nově zakoupeného příručního zavazadla. Vážíme to, abych se vešel do limitu a během dalšího cestování neplatil další extra poplatky. Pár věcí ještě musím vyhodit a pár dalších mi Klusáčkovi pošlou jako balík domů, včetně sladkostí pro dětičky :-)

Deník toulavého pastora 1/28

Den 1 - 11.10.2011

Přišel den mého odletu do USA. Letím na 4 týdenní "turné", během něhož budu po církvích prodávat svou knihu "The Story of an Exchange Student" (Příběh výměnného studenta). Celý výtěžek jde na stavební fond našeho sboru v Liberci. Naším snem je mít jednou v Liberci vlastní církevní budovu (modlitebnu, kostel v moderním stylu).

Dnes jsem měl hodně dlouhý den. Protože jsem letěl proti času, netrval 24 hodin, ale celých 30. V letadle a při přestupech jsem strávil celkem 17 hodin. Na Ruzyni jsem před odletem zjistil, že je můj kufr těžší než je povoleno. Musel jsem si tedy připlatit a navíc nějaké věci vyhodit do koše.

V poledne odlétáme z Prahy do New Yorku. Na palubě je spousta Čechů. Mnozí popíjejí alkohol a vtipkují - typický český negativistický humor. Z New Yorku letím dál do Atlanty. Na palubě už nejsou Češi, ale Američané. Je to docela kontrast! Mám rád český styl humoru, nehodnotím, co je lepší, ale "kulturní rozdíly" jsou evidentní. Vedle mě si chlapík čte čtení na každý den nazvané "Ježíš k Tobě mluví". Za sebou slyším v běžné konverzaci "Sláva Bohu." Řečeno úplně nahlas a beze studu. Totéž z Atlanty do Flintu v Michiganu, kdy se lidé baví o svých církvích, o pastorovi, apod.. Evidentně všude kolem mě sedí plno aktivních křesťanů. A to mluvím jen o těch, kteří se nějak viditelně projevili... Kdyby u nás někdo nahlas mluvil o víře, byl by "podezřelý", tady je to úplně normální součást konverzace.

V jedenáct večer úspěšně přistávám v Michiganu. Na letišti mě vítá Milan Klusáček, člověk, který byl stejně jako já za mlada v USA jako výměnný student a stejně jako já díky tomu uvěřil. Na rozdíl ode mě si Milan vzal za ženu Američanku Jamie a usadil se tam. Žije tam už 15 let a na jeho češtině je to poznat. Dozvídám se, že moje knížky, které mám další den v církvi nabízet, a které jsem si tam v předstihu poslal poštou, dorazily V DEN MÉHO PŘÍLETU. Just in time - právě včas! Bůh je věrný! Vzdávám mu chválu a říkám si: "Bože, že ty nás vždycky zkoušíš a napínáš do poslední chvíle, abys "vyzkoušel naše srdce"? Hlavou mi probleskne příběh obětování Izáka. I v něm Bůh Abrahama na poslední chvíli zastavil a připravil mu sám jinou oběť. Klusáčkovi bydlí na předměstí malého městečka s osmi tisíci obyvatel. Vítá mě i jeho žena Jamie, ukazují mi jejich krásný dům, chvíli sedíme a povídáme si ...