Den 3 - 13.10.2011
Vstávám brzy ráno (v 5:45) a odjíždíme na letiště Flint, Michigan. Dnes letím přes Atlantu do Tulsy v Oklahomě. Na letišti mě tam mají vyzvednout Frank a Neva Kernanovi, se kterými strávím dva dny. Frankovi je 86 let, Neva je o rok mladší. V devadesátých letech byli plnočasově v České republice jako misionáři. Pomáhali budovat jeden sbor, Frank vyučoval v Praze v biblické škole a navázali vztahy s mnoha českými pastory a církvemi. Od té doby dostávají pozvání z mnoha míst - do církví malých i velkých, takových i makových a všude je mají lidé rádi... Posledních cca 10 let trávili vždy léto v ČR a zimu v USA, a to i přes svůj požehnaný věk. Během svého života se v Americe hodně stěhovali. Když jsme je viděli naposledy, vyprávěli nám, že jejich dům v Čechách, kde vždy, když jsou v ČR, bydlí v podnájmu, je dům, ve kterém kdy za celý svůj život žili nejdéle.
Letos a vloni jim ale zdravotní důvody zabránily přijet do jejich milované ČR a vidět se se svými přátely. Moje žena měla geniální nápad, že bych s sebou mohl vzít kameru, a že by mohli natočit krátký pozdrav na kameru a Frank by mohl na kameru kázat, a že bychom to pak mohli v Čechách pouštět. Moc se těším na toto setkání. Je to jeden z nejvzácnějších bodů této mise.
Včera jsem Frankovi volal potvrdit si, že mě vyzvednou. I když jsem jim to předtím dvakrát diktoval a třikrát psal do emailu, nevěděli vůbec, kdy přesně přijedu a Frank byl z toho prý hodně neklidný....Tak díky Bohu, že mě napadlo jim pro jistotu ještě zavolat. Odbavení na letišti proběhlo bez problémů, kufry jsme zvážili správně. V hale čekám na odbavení. Píšu email Jiřince a pak ještě pastorovi Timovi. Děkuju mu ještě jednou za příležitost promluvit u něj v církvi a píšu mu, že od nich odjíždím plný dojmů. Nasedám do letadla.
Vzlítáme. Mraky jsou přerušované, je skrze ně vidět krajina a domy. Nádhera. Nakonec vzlítáme nad ně, mraky zhoustnou a vypadají jako kaše. Nádherný pohled. Jako by pod námi byla načechraná peřina. Na palubě je internet, tak se připojuju. Taky dopisuju tyto poznámky. Za mnou si manželé čtou nahlas Bibli. Pak se celou dobu normálně hlasitě baví o církvi, pastorovi, Bohu... Vpředu přes uličku vedle sebe sedí tři křesťané. Dva se spolu baví o svých církvích. Holka vedle nich mlčí, ale má na sobě nápis s veršem z Římanům "Láska vítězí". Dvě řady za nimi sedí mohutný černoch. Vysmátý - s křížkem na krku. Tutově znovuzrozený, jinak by tak krásný úsměv nedal. Připadám si jak v nebi - ocitl jsem se ve společnosti lidí, kde se zdá, že jsou všude kolem samí křesťané... (chápu, že vše asi není úplně tak růžové, jak to teď na mě působí, ale přeci jen, toto bych u nás skutečně zatím nezažil...).
Přistáváme v Atlantě. Navazující let je blízko, tak zbývá čas na oběd. Kupuji si "Half and half", tj. poloviční porci polívky (z Evropského pohledu spíš dvojitou), k tomu kus bagety a sedvič nadívaný masem a zeleninou (taky "půlka"). Za 8 dolarů. Moc dobré. Jsem úplně přecpaný. Jdu k bráně C33, odkud za chvíli odlítáme za Frankem a Nevou. Strašně moc se na ně těším.
Na letišti v Tulse mě vyzvedl Frank. Vypadá unaveně. Radostně se spolu zdravíme. Cestou z letiště se ptá na různé lidi, jak se kdo má, na náš sbor, apod. Vyprávím mu všechno, co se událo od doby, kdy jsme se spolu viděli naposledy. Jsou to už dva roky. Přijíždíme k nim domů. Vítá mě Neva. Zdravotně je na tom evidentně špatně. Sama téměř nemůže chodit, prý hodně zapomíná, je roztřesená. Říká: "Stane, myslel jsi si, že mě někdy uvidíš takhle zmrzačenou?" Chvilku si spolu povídáme. Je vidět, že na tom není ani psychicky moc dobře. Trávíme spolu odpoledne, večer přišla i jejich dcera Becky, zdravíme se, vyptává se mě na církev, s hodně velkým zájmem poslouchá. Jsem šťastný a vděčný Bohu, že tu s nimi můžu takhle být a povzbudit je.
Žádné komentáře:
Okomentovat