Den 1 - 11.10.2011
Přišel den mého odletu do USA. Letím na 4 týdenní "turné", během něhož budu po církvích prodávat svou knihu "The Story of an Exchange Student" (Příběh výměnného studenta). Celý výtěžek jde na stavební fond našeho sboru v Liberci. Naším snem je mít jednou v Liberci vlastní církevní budovu (modlitebnu, kostel v moderním stylu).
Dnes jsem měl hodně dlouhý den. Protože jsem letěl proti času, netrval 24 hodin, ale celých 30. V letadle a při přestupech jsem strávil celkem 17 hodin. Na Ruzyni jsem před odletem zjistil, že je můj kufr těžší než je povoleno. Musel jsem si tedy připlatit a navíc nějaké věci vyhodit do koše.
V poledne odlétáme z Prahy do New Yorku. Na palubě je spousta Čechů. Mnozí popíjejí alkohol a vtipkují - typický český negativistický humor. Z New Yorku letím dál do Atlanty. Na palubě už nejsou Češi, ale Američané. Je to docela kontrast! Mám rád český styl humoru, nehodnotím, co je lepší, ale "kulturní rozdíly" jsou evidentní. Vedle mě si chlapík čte čtení na každý den nazvané "Ježíš k Tobě mluví". Za sebou slyším v běžné konverzaci "Sláva Bohu." Řečeno úplně nahlas a beze studu. Totéž z Atlanty do Flintu v Michiganu, kdy se lidé baví o svých církvích, o pastorovi, apod.. Evidentně všude kolem mě sedí plno aktivních křesťanů. A to mluvím jen o těch, kteří se nějak viditelně projevili... Kdyby u nás někdo nahlas mluvil o víře, byl by "podezřelý", tady je to úplně normální součást konverzace.
V jedenáct večer úspěšně přistávám v Michiganu. Na letišti mě vítá Milan Klusáček, člověk, který byl stejně jako já za mlada v USA jako výměnný student a stejně jako já díky tomu uvěřil. Na rozdíl ode mě si Milan vzal za ženu Američanku Jamie a usadil se tam. Žije tam už 15 let a na jeho češtině je to poznat. Dozvídám se, že moje knížky, které mám další den v církvi nabízet, a které jsem si tam v předstihu poslal poštou, dorazily V DEN MÉHO PŘÍLETU. Just in time - právě včas! Bůh je věrný! Vzdávám mu chválu a říkám si: "Bože, že ty nás vždycky zkoušíš a napínáš do poslední chvíle, abys "vyzkoušel naše srdce"? Hlavou mi probleskne příběh obětování Izáka. I v něm Bůh Abrahama na poslední chvíli zastavil a připravil mu sám jinou oběť. Klusáčkovi bydlí na předměstí malého městečka s osmi tisíci obyvatel. Vítá mě i jeho žena Jamie, ukazují mi jejich krásný dům, chvíli sedíme a povídáme si ...
Žádné komentáře:
Okomentovat