Den 11 - 21.10.2011
Je pátek, což je v Harvest Time volný den (mají víkend v pátek a v sobotu). Proto si můžu pospat. Ještě mám asi pořád trošku rozhozený organismus, pořád tu vstávám hodně brzo. Ale i tak jsem si relativně pospal a vstával jsem v půl osmé. Burt dopoledne seká trávu.
Dnes se opět setkám s černošským pastorem. Jmenuje se Tasahala Dewrow, pro přátele "Šejn". Zítra vstáváme ve 4 hodiny ráno a jdeme lovit jeleny. Musíme tam prý být před úsvitem.
S Šejnem jsme se hodně sblížili. Povídáme si a modlíme se spolu v jazycích u něj v církvi. Oba cítíme silné pouto dané Bohem do našich srdcí. Zvu ho znovu do Liberce. S nadšením pozvání přijímá. Ptá se na ceny letenek a taky na to, jak lidi u nás vnímají černochy. Ujišťuju ho, že černoši jsou v Čechách velmi populární, a že bude oblíbený. Trochu vypráví o rasismu, který dřív v Americe býval. Díky Bohu už je to v podstatě pryč. On jako černý pastor má ve sboru průřez různých ras a je z toho nadšený. Ptá se na situaci s menšinami u nás.
Všimnu si nějaké "plakety", kterou dostal on a další plakety, kterou dostala jeho manželka. Je na tom nějaké poděkování a verš z Bible. Říká, že je to z každoročního "Appreciation service" (Shromáždění poděkování). Prý je to v Americe celkem tradice, že sbor jednou do roka uspořádá shromáždění, které je věnované tomu, že členové sboru děkují svému pastorovi a jeho manželce za to, že jim kážou Boží Slovo, modlí se za ně a starají se o ně. Celý program je pro pastora a jeho ženu vždy překvapením. Mívají to v neděli večer a bývá to formou banketu. Tím sbor dává najevo, že za svým pastorem a jeho ženou stojí, a že je jim vděčný za jejich péči. Ptá se, jestli to je v naší zemi taky tradice. Říkám, že ani ne. On na to, že pastoři někdy bývají přehlíženi a lidé berou jejich práci jako automatickou, a že to není správné.
Uvědomuju si, že je naše země trochu poznamenaná bývalým režimem, a že jako národ autoritě, která zároveň s sebou nese zodpovědnost, úplně nerozumíme. Lidi byli zvyklí nemít ani autoritu, ani zodpovědnost. Je to oblast, ve které potřebujeme vyučování...
Šejn říká, že měl zpočátku světskou práci, když zakládali sbor, potom, že šel na plný úvazek. Sbor mu dal totéž co měl ve světské práci. Má se celkem dobře. Jedeme k němu domů. Cestou vyzvedáme kuře s hranolkami v celonárodním křesťanském fast food řetězci Chicken file. Protože jsou křesťané, mají v neděli zavřeno. Jíme je u něj doma, ještě chvíli povídáme o všem možném a veze mě zpátky "domů" k Burtovi. Chce se ještě jednou vidět, než odjedu. Říkám, že se s ním uvidím moc rád. Domlouváme se, že se pomocí skypu spřátelíme i jako celé rodiny s manželkami i dětmi. Jsem nadšený.
Když jsme mluvili o rasách a podobně, dal jsem mu otázku, jestli je ve městě nějaký takový ten typický černošský sbor, kde je kázání prokládáno chvalami, a kde je hodně živé uctívání. Říkám mu, že bych takový sbor strašně moc rád navštívil. Mám přespříští středu mezeru. Odpovídá, že tu takový sbor je, že do něj chodí samí černoši, a že jsou hodně živí. Zná se s pastorem, zavolá mu a uvidí, jak na mě bude reagovat. Říkám, že i kdybych tam nemohl mluvit a nabízet knihy, stojím o to se tam jen podívat. Těším se a modlím se, aby tohle klaplo.
Odpoledne trávím u Burta na zahradě. Opět se oteplilo. Sedím v tričku s krátkým rukávem na zahradě na posezení a chvíli něco dělám na počítači. Jeho domácí wifi tam funguje bez problémů. Je to moc fajn. Večer se připravujeme na zítřejší lov jelenů. Fasuju maskáče, boty, výstražnou oranžovou vestu a oranžového kulicha...
Žádné komentáře:
Okomentovat