Den 13 - 23.10.2011
Je neděle. Vstáváme v 6 hodin a vyrážíme s Burtem do města Mc Alester v Oklahomě. Jsou to necelé dvě hodiny cesty. Církev "Life Church" (Církev života nebo Živá církev) pastoruje 35 letý velmi velmi dynamický pastor. Jeho žena vede chvály. Je plný ohně - jako dělová koule. Sbor založili před 10 lety z nuly a dnes mají kolem 700 lidí a z kapacitních důvodů musí mít v neděli dopoledne dvě shromáždění. Mají krásnou budovu. Kapacita je asi 500-600 míst. Vybírají peníze na další nové "worship center" (centrum uctívání) - tak tady říkají církevním budovám. Ten termín se mi moc líbí. Je to terminus technikus.
První shromko je od 9 hodin, druhé od 10:45. Jsou to identická shromáždění a každé trvá hodinu a čtvrt a bývají poměrně svižná. Můj čas je 5 minut. Modlil jsem se za to, aby to bylo 5 minut pomazaných Bohem a poselství zasahovalo lidská srdce. Zatím všude, kde jsem mluvil, lidi následně reagovali slovy, že je to hluboce zasáhlo v srdcích, že si uvědomili, že si neváží toho, co mají, a vedlo je to k novému vydání se. Sám bych to nedokázal, vím, že to je Boží práce v lidských srdcích. Totéž se děje tady během mých pěti minut. Když domluvím, zve mě pastor zpátky, dává mi ještě otázky, na které odpovídám, a modlí se za mě, za mou rodinu a za to, aby Bůh skrze naši službu otřásl českým národem.
Užívám si pastorovo kázání. Je nakažlivý, zapálený, hoří ohněm pro získávání ztracených duší. Probíhají modlitby za komunitu, město a za to, aby v následujícím týdnu lidi svědčili lidem o Ježíši. 8 lidí se dnes během těchto dvou shromáždění obrátilo k Bohu. Jsou i skvělé chvály. I když hráli jen 2 chvály úvodem a 1 po kázání, zůstali v každé z nich dlouho a šlo to hodně do hloubky. Nebylo to hraní a zpívání, bylo to uctívání a Boží přítomnost mocně sestupovala a věřím, že Bůh pracoval. Odvážím si další velmi slušnou tržbu na stavební fond a srdce plné zážitků.
Zajímavá lekce z Boží matematiky: na prvním shromku bylo asi 150 lidí, na druhém tak 500 lidí. Po prvím shromku se ale za prodej mých knih vybralo víc peněz než na druhém. Inu, nezáleží na počtu, ale na Boží milosti a Božím plánu. Burt prohodí větu: "Stane, myslím, že tenhle tvůj pobyt je mnohem víc než o prodeji knížky o spoustě nových vztahů, které tady navážeš se všemi těmi pastory. Kdo ví, jaké má Bůh ohledně toho všeho do budoucna plány." Musím mu dát za pravdu.
Obědváme v nějakém restaurantu. Dávám si menu: steak, salát, dezert. Špičkové. Vedle nás sedí manželé, zdraví nás, říkají, že byli v církvi. Muž prý byl služebně v Německu, někde poblíž Stuttgartu. Jeho manželka říká, že její babička byla Češka. Emigrovala do USA. Je to už asi 8. člověk, který má české kořeny, nebo zná někoho s českými kořeny, na které jsme tu narazili.
Jedeme zpátky domů, dorazíme asi ve 3 odpoledne a v 5 je čas vyrazit na další místo. Malý kostelík v malé vesnici (700 obyvatel) v Hartfordu. Tam mi dali celý čas shromáždění - necelou hodinku. Sejde se asi 20 lidí - všichni jsou zapálení a milují Boha. Je to poznat z uctívání, z toho jak mluví a jak se chovají. Užívám si to. Kážu na Marka 16 a Skutky 1 o tom, že to nejdůležitější Ježíš řekl před svým odchodem z této země: "Jděte, kažte evangelium všemu stvoření. Začněte ve své rodině a ve svém městě (Jeruzalém), kažte i celému svému národu (Judsko), překročte ale jeho hranice (Samaří) a kažte až na kraj země.!" Povzbuzuju je, ať využívají každou příležitost sdílet evangelium. Říkám, že i obyčejný věřící z Hartfordu v Arkansasu může kázat až na konec země. Vyprávím, jak mě kázali obyčejní lidé z podobně malého městečka Alma v Arkansasu. A jediné, co udělali, bylo, že mě pozvali na koncert. Tam jsem slyšel poselství, které změnilo můj věčný osud. Vyprávím svůj příběh, jak mě Bůh našel v drogách a alkoholu a zachránil mě. Popisuju počty věřících v České republice a zájem (resp. nezájem) lidí o církev v Evropě obecně. Mluvím ale i o Božím pohybu a o tom, že proto jsme tam, abychom to měnili. Vyprávím různé příběhy z Liberce. Lidé jsou hluboce zasažení. Mnozí mě objímají a mluví o tom, že je to zasáhlo a změnilo. Myslím, že nikdo neodchází bez knížky.
Žádné komentáře:
Okomentovat