Den 17 - 27.10.2011
Musím ještě přemýšlet o pastorovi Holdenovi. Je jak z filmu pro pamětníky - v tom nejlepším slova smyslu. Hovoří tou nejspisovnější angličtinou (např. při představování místo dnes běžného "nice to meet you" nebo "good meeting you" zůstává u "How do you do?"...). Když nasedají do auta, pastor Holden předbíhá svou ženu a otevírá ji ladně dveře. Čeká až Carol usedne na sedlo spolujezdce a pak zleha dveře opět zavírá. Rozený gentleman.
Julie, sekretářka WME, se v minulých dnech snažila vyjednat mi možnost prodeje v místním známém křesťanském knihkupectví "Solid Rock" (Pevná skála). Myšlenka byla, že bych se v těch novinách (+ v rádiu, jestli to vyjde) zmínil o tom, že v ten a ten den v tolik a tolik hodin budu v Solid Rock, a že si se mnou budou moci lidi přijít popovídat a koupit si mou knihu a přispět tím na stavbu církevní budovy v České republice. E-mailová komunikace Julie moc nezabrala, majitelka očekávala procenta z prodeje. Navrhl jsem, že bych jí sám zavolal a domluvil s ní osobní schůzku. V 9:30 zvedám telefon a volám ji, domlouváme se, že se tam zastavím.
Vyprávím majitelce obchodu své svědectví. Je úplně zasažená. Edith Jolly, která mě v roce 1992 pozvala na ten koncert, byla její oblíbená zákaznice. Je úplně dojata a souhlasí s prodejem bez marže s tím, že si tam sám rozložím stolek a půjde to mimo jejich pokladnu. Majitelka navrhuje, abychom se společně modlili a říká, že můj příběh musí slyšet co nejvíc lidí. Děkujeme za vstřícnost a štědrost a modlíme se za prosperitu pro její obchod. Říkám jí, že vnímám, že díky mému rozhovoru v novinách přijdou do jejího obchodu noví zákazníci, a že když už tam budou kvůli mojí knížce, ze které ona sice nebude mít ani halíř, tak se jistě rozhlídnou a udělají jí tržbu. Ona ale na svou tržbu úplně zapomněla a pořád se vrací k tomu, jak zázračně Bůh režíroval mou návštěvu Fort Smith v roce 1992 a jak je Bůh úžasný.
Julie za chvíli přiběhne s další dobrou zprávou: rozhovor pro noviny proběhne přmo v knihkupectví Solid Rock a budou v něm udělány i fotky a tím to dostane pořádnou propagaci. Rozhovor bude natočen v pondělí a vytištěn zřejmě ve středu a můj prodej v Solid Rock proběhne v pátek. Wow! Navíc majitelka knihkupectví mluvila o tom, že v pátek a v sobotu mají předvánoční prodej s masivní propagací = víc zákazníků než obvykle.
Obědváme v mládežnickém centru Harvest Timu nazvaném 180 stupňů. Je to prezentační oběd, na kteří jsou pozvání vedoucí mládeží a pastoři z regionu. Smyslem je asi propagace blížící se konference mládeže, která proběhne v únoru. Zároveň mají pozvaného řečníka. Je hodně dobrý. Na obědě je i Mike Palmer. Hned jak to skončí odtamtud vyrážíme do vězení. Poprvé v životě budu mít biblické vyučování v angličtině (nepočítám krátké vyprávění svého příběhu a krátké kázáníčko). Vyučuju 3 skupiny vězňů. Můj text je z 2. Královské 7:3-9. Jde to skvěle. Zjišťuju, že jsem schopen kázat anglicky :-) Mluvím o příběhu čtyř malomocných v době hladu, kteří seděli za městem u brány. Řekli si: když se vrátíme do města, kde je hlad, zemřeme. Když tu zůstaneme sedět, zemřeme. Když půjdeme do tábora nepřítele, tak nás asi zabijí a zemřeme, ale co, stejnak bychom zemřeli. Ale je slabá šance, že nás nechají žít.
Udělají rozhodnutí a zvednou se a jdou. Říkám, že mě to hodně oslovuje, protože jsem byl na stejném místě. "Napůl" jsem uvěřil a zůstal jsem trčet u brány. Šlo to se mnou z kopce. Téměř jsem začal prodávat drogy. Téměř jsem zemřel předávkováním. Pak mi uvěřil kamarád a já věděl, že je čas se rozhodnout. Když se vrátím do města (do starého způsobu života), zemřu. Když zůstanu jen tak sedět, zemřu. Ale když vstanu a stanu se křesťanem na plné pecky, tak možná taky zemřu, ale možná budu žít. Nevěděl jsem, co to bude za život. Nevěděl jsem, jestli se budu muset vzdát přátel a oblíbené hudby. Ale uvědomil jsem si tehdy jednu věc: nemám co ztratit. A cokoliv bude lepší než takhle umírat za živa. Říkám: před týdnem mi tu někdo říkal, že už je popatnácté ve vězení. Že by to rád změnil a byl dobrým křesťanem, ale pořád ho to stahuje. Možná i ty jsi v situaci těch 4 malomocných: jestli - až vyjdeš ven z vězení - se vrátíš do města (ke starým kamarádům a životnímu stylu), zemřeš. Jestli zůstaneš sedět a nic nezměníš, zemřeš. Co takhle vydat Bohu celý svůj život úplně naplno? Co takhle stát se fanatikem pro Ježíše? Co nejhoršího se může stát? Že se ti někdo bude vysmívat, že jsi "Jesus - freek" (pánbíčkář)?
Ti 4 chlapi se zvedli a šli. Bůh poctil jejich odvážné rohodnutí. To dělá náš Bůh. Nepřátelé, Aramejci, slyšeli dusot koní a zvuk ohromného vojska a v panice utekli a všechno tam nechali - jídlo, pití, osly, prostě všechno. 4 chlapi chodili od stanu ke stanu a užívali si to. Když jsem naplno přijal Ježíše, Bůh mě naplnil radostí. Nedal mi seznam příkazů a zákazů. Začal jsem rozvíjet osobní vztah s Bohem. Není to procházka růžovým sadem, ale máme teď Boha, který nás miluje a vede.
Příběh ale nekončí. Za chvíli se chlapi zastavili a říkají si: "To, co děláme, není správné. Dnešek je dnem dobré zprávy a my mlčíme a s nikým tu dobrou zprávu nesdílíme." Boží plán pro mě byl, aby lidi na mě viděli změnu, abych vyprávěl, co pro mě Bůh udělal, dalším lidem. To taky dělám a kážeme evangelium v Českém národě. Bůh má plán i pro Tebe, abys vyšel, zakotvil v nějaké skvělé místní církvi a šel na plno za Bohem a svým životem Ho oslavil. Lidi to uvidí a ty budeš vyprávět svůj příběh a zachrání se spousta lidí, jako tito 4 zachránili celé město před smrtí hladem.
Zakončujeme modlitbou v kruhu. Vězni se modlí, jsou dojati, zasaženi, modlitby jsou upřímné. Jeden se modlí: Pane, dodnes jsem jen tak seděl u té brány a nechtěl nic měnit. Dnes chci vstát a jít: pomoz mi. Další, a ten je jasně obrácený a povolaný do služby, se modlí: ano Pane, chci Ti sloužit a oslavit Tě, říkat o Tobě dalším, k tomu jsi mě povolal a to chci dělat. Patřím Ti.
Kážu to celkem třikrát. Odjíždíme zpátky. Dost mě to vyčerpalo. Přijíždíme s Burtem domů a odpočíváme. Vrací se Filis. Večeříme, zkoukneme film (pravdivý příběh o hráči amerického fotbalu se Sandrou Bulock, moc dobré...), čtu si Bibli a jdu spát. Zítra je pátek, tj. den volna. Na lov jelenů se v sobotu nevyráží. Zatím nemám žádný plán, možná zavolán černošskému pastorovi Šejnovi a strávím nějaký čas s ním, jestli bude mít volno. Uvidím.
Žádné komentáře:
Okomentovat