Deník toulavého pastora 20/28

Den 20 - 30.10.2011

Je neděle, čtyři hodiny odpoledne, a právě jsme spočítali neskutečný výsledek tržeb z dnešních 3 shromáždění v Christian Life Cathedral ve Fayettville v Arkansasu: 3 473 dolarů. Lidé byli neskutečně štědří, milí a přátelští. Tato církev má během jedné neděle tři dopolední shromáždění, která jsme právě absolvovali plus večerní shromáždění pro mládež a mladé dospělé. První ranní shromáždění proběhlo už od osmi ráno a účast na něm byla poměrně slabá, sešlo se jen nějakých 50-60 lidí. Během druhého a třetího byl plný dům (odhadem vždy tak 500 dospělých lidí plus děti). Druhé bylo od 9:30 a třetí od 11:15. Vždy hodinku a čtvrt. To je tu docela standard, že shromáždění trvá hodinu a čtvrt.

Shromáždění byla (téměř) identická: chvály (úžasné !!! mají ve sboru hodně černochů a je to znát, hlavně na třetím shromku se sólistka černoška dostala do ohně a poskakovala, točila se a byla naprosto spontánní....skvělé....), sbírka, pastor Steve mě představil a já mluvil deset minut. Během toho za mnou běžely obrázky. Pak kázal Stevův tatínek, kazatel v důchodovém věku. Říkal, že kázal v životě asi 15 000 kázání. Pořád plný ohně mluvil o tom, že náš vztah s Bohem bude tak silný, jak silné bude naše osobní poznání Ježíše, mluvil i o víře a o vydanosti Bohu. Vydanost se v praxi projevuje každodenní četbou Bible a každodenní modlitbou, za druhé tím, že v neděli jdu do církve, i kdyby trakaře padaly, za třetí vytrvalým a soustavným dáváním.

Pastor Steve závěrem ještě řekl, že hodně cestuje po světě a viděl už misii v mnoha zemích. Podle jeho pozorování je pro církve v zemích, kde jinak vládne ateismus, církevní budova velkým a důležitým nástrojem. Pomáhá církvi vyjít z "podzemí" tak říkajíc "nad zem". Dodává, že je přesvědčen, že je to správný krok víry, a že k němu má obrovský respekt.

Tato církev je moc přátelská a milá. Je evidentní, že lidé k sobě mají blízko, a že se tu podařilo mít intenzivní vztahy na půdě velké církve. Po skončení třech shromáždění jdeme s pastorem do Steak House na oběd. Ptám se ho, jestli mají skupinky, nebo čím je to, že mají tak intenzivní vztahy a přátelskou atmosféru. Říká, že skupinky mají, ale že je netlačí, že kdo chce, chodí, kdo ne, tak nechodí. Pracují ale cíleně na vytváření přátelské atmosféry a také dělají jednorázové neformální akce, kde se lidé mohou vidět mimo církev a být spolu v menších skupinách.

V restauracích Steak House mají na každém stolu kyblíčky s arašídovými oříšky (neloupanými). Je v nich zvykem házet slupky od oříšků na zem. Podlaha je tedy plná slupek. Zajímavé....Pastor Steve vysvětluje, že je v tom olej, a že když to uklízí, prospívá to podlaze... :-)

Z restaurace jedeme zpět do církve. Steve nám dává krátkou exkurzi: ukazuje bývalou modlitebnu, ze které je nyní dětská místnost, tělocvičnu, krásnou a velkou, spoustu různých menších místností, kde mívají různá vyučování apod. Nakonec nás uvádí do VIP místnosti pro hosty, kde trávíme čas do večerního shromáždění. Zatímco jsem psal tyto poznámky, Burt se rozložil na jeden ze dvou gaučů a pochrupuje. Jdu se k němu přidat...

V lese jsme srnky ani jeleny tehdy neviděli. Tady se promenáduje přímo před církevním parkovištěm 8 srn a 2 jeleni. Burt je z toho jelen...

Na večerní shromáždění pro mládež a mladé dospělé dorazí zhruba 300 lidí - teens a 20+. Celé jejich shromáždění má stejnou strukturu jako ranní shromáždění. To mi připadá super, protože jak trochu odrostou, založí rodiny a přejdou na dopolední shromko, nic tam pro ně nebude nové. Koná se i na stejném místě. Navíc spousta mladých chodí už teď i na ranní shromko, ti, kdo chodí jen na večerní, jsou spíš asi nově příchozí do církve....

Začínají laděni do humoru písní Steve Wondera. Vedoucí mládeže pak s humorem komentuje, že si všiml, že při tom pár lidí chválilo :-)) Následují suprové chvály. Dostávám slovo po chvalách a sestupuje na mě special pomazání. Mluvím asi 20 minut a lidi se smějí od začátku do konce. Vyprávím, jak jsem uvěřil a druhý den s cigaretou v ruce svědčil v baru o Ježíši, o tom, jak jsem po vodním křtu vykouřil svou poslední cigaretu. Vyznělo to, jako že hned po křtu. Tak to dovysvětluju, že asi měsíc po tom jsem ještě jednou prohrál jednu bitvu. Říkám, že Ježíš je lepší než všechny drogy světa. Moje poselství je: "Jděte do celého světa a kažte dobrou zprávu všemu stvoření." Vyprávím, jak drobná setkání, jako bylo jednoduché pozvání na koncert, způsobila změnu v mém životě, a že stejně můžou i oni ovlivňovat své okolí. Vysvětluju, že u nás není mezi lidmi povědomí o evangelikálních církvích, a že nás mnohdy považují za sektáře, protože neznají nic jiného než katolíky a jehovisty. Říkám, že je mi to jedno...

Jsou uprostřed série o vztazích, chození apod. Proto připojuju svůj příběh o tom, jak když jsem byl svobodný, bylo v naší církvi 5 volných holek a jak jsem jednu podruhé musel škrtnou ze svého seznamu potenciálních manželek. Řežou se smíchy. Svědčím, že mi dal Bůh ženu, kterou vytvořil z mého žebra - ne z žebra někoho jiného. Pouštím své minutové video. Dělám během videa úkrok a padám asi metr dolů z podia - další skvělá vtipná vsuvka ... :-) Po videu ještě vyprávím o graffiti party, o kreativních způsobech, jak kázat, o modlitbách za nemocné, povzbuzuju je, ať se modlí za uzdravení nevěřících kamarádů a nebojí se jít do toho a odváží se.

Nakonec jim říkám, že vím, že jsou mezi nimi mnozí studenti, a že mám knížku, kterou jim chci dát darem pod podmínkou, že si ji přečtou, s tím, že pokud mohou dát nějakou libovolnou částku, bude to fajn, a je to na vybudování modlitebny v České republice. K mému překvapení se přesto vybere přes 200 dolarů. Jsem z této skupiny mladých lidí hodně povzbuzený. Jsou štědří, mají srdce pro evangelizaci i pro světovou misii, a je s nimi sranda. Dobrá parta. Říkám, že bych nejradši přivezl celou naší mládež s sebou na nějakou jejich konferenci. Domlouváme se s vedoucím mládeže, že zůstaneme v kontaktu. Mluvíme o spojení pomocí skype apod. možnostech....