Den 22 - 1.11.2011
Na oběd jdu v 11 hodin s Juanem Berriosem. Znám ho ze své minulé návštěvy USA. Má službu v latinsko-amerických zemích. Vypráví příběh o tom, jak v jedné odlehlejší části Mexika pomáhali jednomu pastorovi. Pastor přijel do města, které bylo ortodoxně katolické, založit evangelikální církev. Místní vůdci to nesli těžko a šli tvrdě proti jejich církvi. Jednou je zbili takovým způsobem, že dva lidi dokonce ubili k smrti. Nakonec došlo k jakési dohodě. Byla jim dána nějaká jiná půda, kam se měli tito evangelikálové přestěhovat a nechat zbytek města na pokoji. Odešli tam ale úplně bez prostředků. Hodněkrát byl pastor prý na dně, protože lidé z jeho církve prý často mluvili o tom, že se dřív měli lépe, že teď když uvěřili v Ježíše (kvůli němu, který jim Ho zvěstoval), tak jsou bez domů, bez prostředků, apod. Postavili si nějaké domky i provizorní církevní budovu, ale lidem z města byli pro smích. Pastor i celá církev byli mnohokrát odrazeni a připraveni vše zabalit...
Juan přerušuje příběh a mluví o tom, co se naučil o věrnosti. Říká: dřív jsem si myslel, že věrnost znamená číst si Bibli, chodit vytrvale do církve apod. Zjistil jsem ale, že věrnost člověka, který je ve službě Slova, znamená něco úplně jiného. Je to o tom ustát a projít obdobími, kdy často právě ti lidé, pro které služebník přináší spoustu osobních obětí a doslova pro ně nasazuje život a dává ho na oltář službě, se proti němu obrátí a reptají a jsou nespokojení. Mluví sám o sobě a o tom, že být nasazený ve službě Slova je o osobních obětech a odříkání a o nejtěžší je čelit lhostejnosti, nevděku nebo nespokojenosti těch, jimž člověk slouží.... Tam se osvědčuje věrnost, vytrvat, vydržet, nevzdávat se a pokračovat dál ve službě Bohu.
Hodně to ke mě mluví. Dokážu se vžít do pozice toho mexického pastora, který byl prý znovu a znovu na místě, kdy to chtěl vzdát. Mnohokrát jsme tam s Jiřinkou také byli. ... a mnohokrát nás taky Bůh povzbudil, pozvednul a utvrdil v tom, že být vedoucími pastory je Boží plán pro náš život. Moc mě oslovuje, co Juan říká. Jsem šťastný, že jsme to nevzdali. Myslím, že díky všemu, čím jsme za 12 let své praxe pastorů (od 24 do 36 let svého věku) s Jiřinkou prošli, už nás teď snad nemůže vůbec nic rozhodit. Škola života je tou nejlepší biblickou školou. Je to něco, co se nedá naučit jinak, než praxí.
Juan dokončuje příběh. Tato církev obstála - v pravý čas je Juan a jeho služba hodně výrazně povzbudili a pomohli jim po všech stránkách. Dnes jejich vesnice prosperuje, mají krásnou církevní budovu a i v té dříve ortodoxní osadě jsou dnes evangelikální církve a Slovo Boží vítězí a mnozí z těch, kteří tehdy zbili členy jejich církve, uvěřili a dnes do této církve chodí. Všichni lidé uviděli, že Boží požehnání je na těch, kteří se znovuzrodili a mají vztah s Ježíšem. Bůh to prostě úplně otočil a Jeho Království v celém tom regionu naprosto vítězí. Přišlo tam probuzení. Je to úžasný příběh. A důležitým faktorem byla právě vytrvalost a věrnost v těžkostech.
Ve dvě hodiny odjíždíme s pastorem Holdenem a s Burtem na ryby. Cestou se zastavujeme v supermaketu Wallmart a Burt mi tam pořizuje třídenní rybářský lístek. Stačí ukázat pas a nadiktovat americkou adresu. Připadá mi to nějak jednoduchý.... Zároveň tam (přímo v supermarketu u pultu) prodávají zbraně. Hotový arzenál. Ptám se, co obnáší koupit si zbraň. Prý stačí předložit identifikační kartu (řidičák apod.) a oni se jen podívají do registru, jestli nejsi trestaný, a když ne, tak ti zbraň prodají. Druhý bod Ústavy Spojených Států zaručuje právo nosit zbraň. Nemít tu možnost je pro Američana nepochopitelné. "Jak by ses bránil, kdyby ti někdo chtěl vykrást dům?" Vysvětluju, že nijak a navíc, že kdyby ses u nás bránil, šel bys do vězení ty, a ne zloděj... Taky mě zaujmou na stolku ve Walmartu kvóty na odstřel medvědů. V zóně 1 se smí v průběhu října zastřelit maximálně 165 mědvědů, v zóně 2 je možné střílet medvědy bez omezení...
Trávit odpoledne s pastorem Holdenem je pro mě velká čest. U jeho domu se krátce zdravím i s jeho ženou Carol. Krásný dům ve stráni, nádherné auto (pick-up), nemají se špatně. Cestou na rybolov si povídáme, moc dobrý rozhovor. Zvu pastora Holdena do Liberce a on se ptá na to, jaký způsob evangelizace by byl nejefektivnější. Mluvím o černošském gospel souboru a o jejich koncertní šňůře, na které by mohl pastor Holden kázat. Hodně ho to zaujalo a řekl: "Pojďme o tom dál přemýšlet..."
Pastor Holden mě učí rybařit. Jedeme s člunem taženým za autem (jako když jsme s Burtem jeli lovit jeleny). Spouštíme člun a rychlostí 45 mil za hodinu jedeme proti proudu řeky Arkansas river. Vždy chvíli zastavíme a rybaříme, pak popojíždíme dál. Rybaříme na umělou návnadu, která vypadá jako malá rybka, vždy nahodíme a navíjíme, ryba vidí potravu, kousne a je na háčku. Pastor Holden je vášnivý rybář. Učí mě jako bych byl jeho syn. Pastor a Burt chytají celkem asi 10 ryb. Pouští je vždy zpátky. Já měl dvakrát rybu na háčku, ale jednou uplavala (pastorovi i Burtovi se to ale taky párkrát stalo...) a jednou byla tak velká, že urvala vlasec. Pastorovi Holdenovi je líto, že jsem nic nechytil, já ale děkuju za trénink, užil jsem si to....
Po rybolovu jedeme na večeři jíst "Catfish". Je to složenina slov "cat" (kočka) a "fish" (ryba). To slovíčko neznám. Pastor Holden si ze mě utahuje, že si určitě myslím, že je to kočka s rybou ... je to sumec.
Žádné komentáře:
Okomentovat