Den 21 - 31.10.2011
Dnes mě čeká dost výrazná událost - interview pro místní regionální deník. Ptal jsem se Filis, jestli v tom rozhovoru můžu používat slova jako spasení, setkání s Ježíšem apod., jestli tomu budou všichni rozumět. Říká, že samozřejmě ano. Popisuju, že u nás bych to musel hodně rozvést a popsat, aby tomu širší veřejnost vůbec rozuměla ..... nemluvě o tom, že by to mnozí slyšeli prvně v životě. ...
Jeden z nejsilnějších zážitků, které si z této své cesty odvážím, je vidět, že je možné, aby v národě bylo možné normálně otevřeně bez obalu mluvit o Ježíši. Vidět národ, součástí jehož kultury a životního stylu je Bible jako Boží Slovo. Národ, kde člověk může zajít do veřejného kina na film, ve kterém se jasně mluví o spasení a změně života vírou v Ježíše Krista a ještě navíc je z toho trhák. Asi jsem předtím ani nenapsal, že po skončení toho filmu začali lidi v kině spontánně tleskat. Bylo to silné. Těším se, až to přijde k nám... (aspoň na DVD do křesťanských obchodů ...)
Samozřejmě se stává i to, že křesťanství jakožto součást kultury, může vést u některých lidí k tomu, že se jim vytrácí a zamlžuje skutečný význam slov, která někdy slyší nebo i sami říkají, ale musím říct, že jsem se tu setkal se stovkami a stovkami evidentně vydaných opravdových a zároveň velmi "normálních" křesťanů, kteří si nosí do církví své ošoupané Bible, modlí se a jsou nasazení pro Ježíše a zároveň jsou úplně "civilní" a dokážou se bavit ......
Uvažuju o dědictví českého a moravského národa, o Cyrilu a Metoději, kteří ho založili jako křesťanský národ, o Janu Husovi, J.A.Komenském a hnutí moravských bratří Jednoty bratrské, které ve své době zasáhlo svět evangeliem. John Wesley, který tehdy přivezl evangelium do Ameriky, zažil velkou změnu právě díky moravským bratřím.... Je to ta památná věta z Wesleyho deníku, kterou zná každý správný metodista. Wesley během bouřky cestou do Ameriky propadl strachu, zatímco spolucestující (moravští bratři) byli úplně v pohodě a vesele se modlili k Bohu a věřili, že Bůh se o ně vždy postará. Tehdy si Wesley do svého deníku zapsal: "Jel jsem do Ameriky spasit Indiány. Kdo ale spasí mě?" Následně prožil osobní duchovní revoluci.
Přemýšlím o Bibli Kralické, která je z té doby, a kterou - kromě toho, že je místy hůře srozumitelná dnešní generaci - stejně pořád považuju za nejlepší český překlad Bible, protože je z něj cítít, že překladatelé měli opravdový osobní vztah s Bohem a je cítit, že se za překlad víc modlili, než že by o něm "diskutovali"...
Docházím k závěru, že nám bylo něco ukradeno, a že je čas znovu "zavést" novou kulturu, jejíž nedílnou součástí bude křesťanství. Je jasné, že se to může stát jen tak, že se lidé obrátí k Ježíši. Říkám si ale: proč už teď nezačít veřejně mluvit o své víře i u nás? (A tvářit se, jako že je to ta nejnormálnější věc na světě :-) Proč nepromodlit, aby evangelikální styl křesťanství prorazil na televizní obrazovky? Proč nezačít dělat "pohřby v jiném stylu" - plné naděje, potěšení, povzbuzení a vtipných vzpomínek týkajících se (ne zesnulého, ale) toho, kdo právě "odešel domů" .... Musím nás pochválit - svatby nám jdou. Upřímně řečeno: naše sborové svatby jsou mnohem hezčí, než svatba Harvest Timu. Neměl jsem to srdce jim to říct naplno, když se mě ptali, ale máme mnohem mnohem hezčí svatby. Nebyla zlá, ale nedá se to srovnat...
Každopádně vidím, že je čas vylézt z podzemí nad zem a kázat evangelium lidem České republiky ze střech. Jeden verš, který tu občas používám, když prosím lidi o přímluvné modlitby, je z Izajáše 60:22. Takhle zní v jednom z anglických překladů: "Z osamělého bude tisíc. Z malé skupiny silný národ. Já, Hospodin, to urychlím v daný čas." Věřím, že je čas! Mimochodem, za náš sbor a službu v Liberci se tady teď modlí tolik lidí, že by teď byl zázrak, kdybychom nerostli a neexpandovali ... :-)
Uvědomuju si, že místy začínám přemýšlet anglicky. Ideální způsob, jak se naučit anglicky, je žít v anglicky mluvící zemi a nemluvit vůbec česky.
Telefonujeme si s černým americkým pastorem, který je z úplně jiné části USA, a se kterým jsme se seznámili dříve v tomto roce v Polsku na konferenci. Je to moc milý a povzbuzující rozhovor. Telefonuju si i s Frankem Kernanem a říkám mu, že včera kázal prostřednictvím video záznamu v Liberci :-)
Interview dopadlo naprosto skvěle. Novinář (znovuzrozený křesťan, jak jinak...) byl sám z mého příběhu zasažený ... Rozhovor vyjde v pátečním vydání. Lidi prý mají ve zvyku číst noviny ráno, když snídají. A bude tam pozvání na čas kolem oběda ten samý den (pátek) na autogramiádu (mezi 11 a 14 hodinou) do knihkupectví Solid Rock. Noviny si s sebou povezu domů do ČR. Posílám pak novinářovi podle dohody ještě emailem svou powerpointovou prezentaci s fotkami a statistikami týkajícími se religiozity obyvatel současné Evropy (pro Američany šokující čísla) i odkaz na naše sborová videa. Jardova produkce dobývá Ameriku :-) Součástí toho je i video pozdrav z Liberce do Ameriky natočený včera :-)
Po práci jedeme navštívit Petera a jeho rodinu (to je ten, kterého jsem porazil v ping-pongu). Dnes je Halloween. Lidi vykuchají dýni a dají do ní svíčku, nazdobí dům. Převléknou se do kostýmů (spíš dost strašidelných - kostlivec, čarodějnice, prostitutka, apod....) a chodí po domech dělat "trick and treat". Trochu něco na způsob naší velikonční pomlázky....dostávají v domech sladkosti...
Peter a jeho rodina mají připravené sladkosti, kdyby někdo přišel, ale sami trick a treatovat nechodí. Dorazí ale nějací jejich příbuzní, kteří ten svátek dost prožívají. Celá rodina je v kostýmech, hlava rodiny, táta, je převlečen za prostitutku. Dostanou sladkosti, chvilku poklábosí a jdou dál...
Peter má se svou ženou 3 dcery. Sedíme večer všichni u ohně a opékáme párky. Burt vypráví, jak jsem včera rozesmál těch 300 studentů a chce, abych převyprávěl, jak jsem hledal ženu ...
Peter chce hrát ping-pong. Vyklepnul jsem ho - zase! Hráli jsme tři hry a všechny jsem vyhrál. Soutěživý Peter dělá, jako že je to v pohodě ... :-)
Večer se s Burtem a Filis ještě vracíme k mému rozhovoru pro ten regionální deník. Burt říká, že je to spíš levicový deník (pravice = křesťanské konzervativní, levice = střízlivě křesťanské nebo humanistické). Říká, že záleží na editorovi, co se přesně otiskne, na jakou stranu to dá, apod., a že ten novinář, který ten rozhovor dělal (jakkoliv je on sám zapálený křesťan) o tom nerozhoduje. Modlím se za nadpřirozenou přízeň. Modlím se ale hlavně za rodinu doma, myslím na Jiřinku a děti, jak to zvládají, promodluju, aby je Bůh posiloval a pozvedal. Za týden už budu doma, už se nemůžu dočkat...
Žádné komentáře:
Okomentovat